Neznělo to jako stížnost

Lucius ležel nahý na posteli, tělo se mu třáslo přemožené vlnami blaha, přesycené vjemy. Byl to on, kdo Harrymu navrhl, aby okořenili sex kouzly, ale nečekal, že bude jejich magie na sebe reagovat tak silně a kompatibilně. A že bude Potter tak vynalézavý, promerlina.   

Teď tady ležel přikovaný k posteli magickými pouty, zatímco jeho mladý milenec ho dráždil a mučil. Oddaloval jeho vyvrcholení a zneužíval jeho tělo k vlastní rozkoši.
Magie svírala kořen Luciusova penisu, tepala v pulzu Harryho srdce, přerývaného dechu, rytmu, který se zvyšoval přímou měrou podle toho, jak se na něm jeho zlatý hrdina pohyboval.
To kouzlo vymyslel Potter, Lucius se nikdy nepřestával podivovat nad tím, jak talentovaný a mocný Harry vlastně byl. V minulosti měl o něm poměrně zkreslené představy, díky nimž ho podceňoval.
Ne, že by toho teď litoval.   

Harryho tělo se prohýbalo v lákavém předklonu. Odhalené hrdlo přímo volalo po tom, aby ho Lucius označil zuby. Vtiskl mu značku. Ale opálený krk byl příliš daleko na to, aby na něj dosáhl. Pouta mu neumožňovala pohyb. Což byl záměr.
Sevřel ruce v pěst, tak zoufale po tom doteku toužil. Tak moc toužil po tom, aby Harry zrušil kouzlo na jeho zápěstí, ale ve skutečnosti si zakazoval nahlas promluvit, protože nechtěl, aby to vůbec skončilo.

„Do prdele, Luciusi, je úžasný tě cítit takhle hluboko!“ zasténal Harry a boky se prudce pohnul vpřed. Pak zase dozadu a ještě jednou. Stehna se mu napjala, jak si Zmijozelovo péro vrazil až po kořen do těla.
Dech měl přerývavý, tělo rozpálené, kmit srdce Harrymu duněl spolu s magií kolem Luciusova penisu. Svíral ho a pouštěl, vibroval, mravenčil. Bylo zatraceně obtížné se do toho pružného těla hned nevystříkat, ale pro svého mladého milence by v tuto chvíli svolil k čemukoliv, pokud by to znamenalo trpět ve jménu vášně a vidět, jak Harry slastně přivírá oči a třese se v blížícím se orgasmu. Byl jednoznačně ochotný se obětovat. Opakovaně.

Magie kolem nich elektrizovala, olizovala je ledovým žárem, šířila se ve vlnách vzduchem, Luciuse celá ta hra stahovala do hlubin nehlídané slasti. I navzdory tomu se ale snažil soustředit. Na Harryho zarudlou tvář, na pot stékající po straně krku, na jeho slepené černé vlasy, na ty zorničky plné touhy, které byly tak rozšířené, že pod nimi mizela zeleň duhovek.

Zhluboka zasténal. Metry sametové opálené kůže, které laskalo tlumené světlo svíček, byly jako mistrovské dílo. Byl nádherný. Neodolatelný.
Jeho.

Harry se nad ním spokojeně usmál a znovu přirazil, na špičce ptáka se mu lesknulo pár kapiček a Lucius věděl, že už mu nezbývá moc, než najde svoje vysvobození.

„Cítíš to, Luciusi? Cítíš, jak se naše magie proplétá a stupňuje?“ zamumlal a zakroužil boky do osmičky. „Cítíš, jak pulzuje jenom proto, že mi z tebe buší srdce? Seš tak nádherný, když mi poslušně sloužíš.“

Taková hereze! Nádherná hereze. Sloužil by tomu klukovi navěky, pokud by se pokaždé tvářil takto.

„Ah, H-Harry, já už…“ aristokratovi se napjaly svaly, podvědomě se snažil vyprostit z pout.

„Ještě chvíli… ah, Luciusi, kurva, Luciusi!“ Harry znovu hlasitě zasténal a jeho tělo se kolem muže stáhlo tak silně, až Lucius zalapal po dechu jako by mu někdo sevřel ruku kolem krku a ne kolem péra.
A mladík se náhle bez jediného doteku na erekci udělal. Intenzivně a s Malfoyovým jménem na rtech, prohnutý v zádech jako luk.
Horké, lepkavé semeno pokropilo Luciusovo břicho a hrudník. Neměl šanci se při tom pocitu i pohledu ovládnout. Oči se mu protočily, tělo se znovu napjalo, vyrazil naposledy boky vzhůru a výbuch slasti ho smetl jako tsunami.

Dlouho jen vyčerpaně ležel, ztěžka nasával kyslík do plic, zatímco Harry se nad ním skláněl, něžně ho líbal na čelist, až rty doputoval k ušnímu lalůčku. Lucius cítil, jak se magie mezi nimi zvolňuje a ztrácí na intenzitě.

„Tak co? Stálo to za to?“ Harry se usmál proti jeho kůži.

Lucius polkl. „Myslím, že jsi mě zničil.“

Harry se nadzvedl na loktech a pozvedl obočí. „Takže zničil, jo? Znamená to, že už to nechceš opakovat nikdy znovu?“

Lucius zavrčel. Nenasytný malý prevít.

​

Nebelvírovi pobaveně zajiskřilo v očích a natáhl se pro hůlku na nočním stolku. Mávl s ní, pronesl inkantaci k Luciusovi a jeho zápěstím, pouta povolila. Starší muž jen úlevně zasténal, jak se k němu vrátila potlačená energie, která se překvapivě znovu vlila na jih. A ten mravenčivý pocit v jeho podbřišku se opět umocnil.
Harry si pravděpodobně ani nevšiml, že se staršímu muži zase postavil. Kdo by to vůbec čekal v jeho věku, přestože byl kouzelník. Po takovém nadpozemském zážitku bylo s podivem, že se vůbec zvládl pohnout. Nicméně zdálo se, že dostal druhou šanci.

Lucius se zatvářil zákeřně a pobaveně zároveň, když Harry odložil hůlku zase na stolek. A než se nadál, ležel celou vahou pod Luciusem, který ho jediným pohotovým pohybem přetočil. Než Harry stihl jakkoliv zareagovat, Lucius s lehkostí znovu přirazil do kluzkého sevření a tepla mladíkova těla.

Potter vykřikl. Instinktivně kolem něj obmotal nohy i ruce a pevně ho sevřel, zatímco stáhl svaly. Lucius se vytáhl ven a zase prudce přirazil, otíraje se s přesností o jeho prostatu. Sklonil se a natočil tvář k Harryho klíční kosti, jemně nasál jeho vůni, a pak jazykem obtěžkal slanou zpocenou kůži, která se pořád leskla.

„Do hajzlu, Luciusi, ty bastarde! Ano! Šukej mě! Víc. Tvrdě,“ zavzlykal Harry, prsty se mu zabořily do trapézových svalů a zaryl do nich nehty. Pokud to zanechá krvavé stopy, nebude toho Lucius v žádném případě litovat.

Zazubil se a sevřel Pottera ještě pevněji. „Potřebuji se jen ujistit, že všechno funguje správně a že jsi mě úplně nezničil, pokud to máme zkoušet znovu. To jistě chápeš.“

Harry se přerývaně zasmál, hlava mu padla vzad do polštáře. Sevřel víčka, když se s Luciusovou snahou nakonec podruhé udělal.
Být mladý a nadržený bylo skvělý! Ale ještě skvělejší bylo mít schopného milence, který moc dobře věděl, co dělá.

Ale ani tentokrát Lucius ve svém snažení nepolevil. Dobýval to pružné tělo pod sebou dál bez přestávky.

„Oh… jak dlouho tohle ujišťování bude asi trvat?“ dostal ze sebe Harry mezi tlumenými nádechy.
Neznělo to rozhodně jako stížnost.

Lucius se vypočítavě usmál a naklonil se, aby mu olízl spodní ret. Nakonec se do něj jemně zakousnul.

„Celou noc, při nejmenším. Vypadá to, pane Pottere, že to vaše šikovné kouzlo mělo větší potenciál, než jste zamýšlel,“ zašeptal s pobavením proti jeho rtům.

Cítil se, jako by mu zase bylo dvacet. Možná, že by si Potter mohl nechat tyhle své nápady patentovat. Zachránilo by to nejedno manželství. I když to jeho s Narcisou nemělo od začátku pevné základy.

Ozvalo se Harryho tiché zasténání.

„A co takhle… navždy?“ zamumlal, zelené oči rozostřené touhou.

Lucius se na něj sentimentálně zadíval a s neobvyklou něžností mu palcem přejel po lícní kosti. Pořád nemohl uvěřit, že tenhle mladý, vlivný, magicky nadaný, atraktivní a žádaný mladý muž, který by mohl mít každého, na koho ukáže, si vybral právě jeho.

„A možná ještě mnohem déle. Jsme přece kouzelníci, smrtí to dobrodružství teprve začíná.“

„Ah, Luciusi, ty romantiku! Budeš mě mít na svědomí.“

„Oba dva víme, že žádné svědomí nemám.“

„Oba dva víme, že to říkáš jenom proto, abys nemusel přiznat, že mě miluješ.“

„Myslím, že oba dva víme, že moc mluvíš, Pottere.“

„Tak to bys mi asi měl zacpat pusu…“

Koruna plavých vlasů Harrymu pokryla tváře, když mu Lucius tlumeně prohlásil k uchu: „I na to dojde.“

Harry zaúpěl.

Ne, rozhodně to neznělo jako stížnost.