TENTO WEB SLOUŽÍ POUZE JAKO ARCHÍV!


Zadarmo ani hrobař nekope
17 Oct 2009 07:22 pm | MorganaE

Jednorázovky anime | Poet Koment: 19

Well then... Máme tu další z mých blbostí.

Jedna má dobrá kamarádka bude mít narozweniny a včera byla oslava. Já jí samozřejmě chtěla napsat povídku. A jelikož jsme spolu sledovaly Kuroshitsuji a ona si nejvíc oblíbila Undertakera a Ciela, chtěla jsem něco pokudmožno s oběma. A samozřejmě jsem si vzpomněla na jednu nezapomenutelnou scénu z mangy, kterou jsem chtěla zneužít. Odehrává se v 6. volume, kdy Ciel se Sebbym vyšetřují případ zmizelých dětí. Jdou kvůli informacím za Undertakerem a Ciel ho má rozesmívat. Jak se mu to ale nakonec povedlo, zůstává záhadou... Tady je má lichá verze.

Fandom: Kuroshitsuji
Pairing: Undertaker/Ciel Phantomhive
Rating: 15 +
Varování: NEJEZTE U TOHO A NEPIJTE! Říkám vám to naposledy.
Věnování: Beátě aneb WelW(etceEe)-hime.

Zadarmo ani hrobař nekope

Kočár sebou kodrcal po neupravené londýnské cestě a vyhlížel v této zapadlé čtvrti poněkud blýskavě. Což nebylo s podivem, když se jím vezl jeden z nejbohatších lordů viktoriánské Anglie. Lidí bylo na ulici málo, tudíž se nikdo neotáčel a nevěnoval spřežení pozornost.
„Vždycky se musím ptát, je-li návštěva jej bezvýhradně nutná,“ ozval se opatrně Sebastian. Jeho pán, šlechtic z rodu Phantomhiveů, si jen povzdechl a opřel se o okno.
„Bohužel, v této oblasti těžko nalezneme lepšího informátora. Také mě netěší, že ho musíme navštívit, jenže nedá se svítit,“ pravil trochu rozmrzele Ciel Phantomhive a z vnitřní kapsy svého kabátu vylovil bílou obálku s červenou pečetí. Zamyšleně se díval, jak se pečeť z vosku leskne proti slunečnímu světlu. Sebastian se ušklíbl a dovolil si poznamenat:
„Vy pro její Veličenstvo uděláte opravdu cokoliv, není-liž pravda?“ Ciel zavřel oči a nenechal se vyvést z míry. Dopis opět schoval do kapsy. S odpovědí si dal načas.
„Dělám jen, co jako pravý Phantomhive musím,“ řekl nakonec jednoduše ale neochvějně. Sebastianův úsměv se ještě víc prohloubil.


† *†* †



Po vstupu do temného obchodu děsivého exteriéru i interiéru se ponořili do ještě hrobovějšího ticha, než jaké panovalo venku. Ciel i jeho sluha se rozhlíželi, zda-li neuvidí onoho podivného majitele obchodu, nad jehož vchodem stálo Undertaker. Obchod byl však nehybný a tichý.
„Jsi tady? Undertakere. Ozvi se!“ kázal panovačně Ciel. Nebylo to ovšem tak docela bez ozvěny. S dutým pazvukem se k nim přikutálela vybělená lebka. Hrabě Phantomhive uskočil před nelibým předmětem. Lebka se dokutálela až k pultu a tam také zůstala. Oba příchozí se otočili po směru, jímž sem lebka přišla.
„Hehehehehe…“ zaslechli poté z vnitřních prostor domu. Netrvalo to dlouho a z dveří, kde mohli tušit sklad, sem nakráčela vysoká postava v černém hávu a klobouku, s šedými vlasy až po pas.
„Vítejte, hrabě. Rád vás zase vidím, hehe,“ pozdravil přeskakujícím hlasem muž, jemuž nebylo vidět do tváře. „Posaďte se.“
„Jdete právě včas,“ pokračoval rozverně, „sotva jsem dopekl sušenky…“ Sušenky v hrobařově případě znamenaly zašedlé, do kostí vykrojené kousky, skladované v – zřejmě – nepoužívané urně.
„Undertakere, potřebujeme tvé informace,“ řekl bez okolků hrabě a posadil se na jednu z rakví, neb nic jiného k sezení zde nebylo. Sebastian zůstal stát po jeho boku.
„Noooo, to zní zajímavě~,“ protáhl Undertaker a ukousl ze své domácí cukrovinky. „Jsem jedno velké ucho… hihi.“
Ciel se jen podrážděně zamračil, nicméně chladným hlasem pokračoval dál:
„Možná jsi se již doslechl o případu záhadně mizejících děti. Dle všeho s tím má něco do činění putovní cirkus Noeho archa. Zatím to není ověřená informace, nicméně hodláme ji prověřit. Únosce dětí totiž nikdo neviděl a neví se o jejich osudech zhola nic. Velmi by nám tedy pomohlo, kdybys nám pověděl, zda jsi je dostal ,do péče´ či ne.“ Undertaker se netvářil nijak zaujatě, jen dál chroupal sušenku a znuděně pozoroval dvojici.
„Dětští zákazníci? Hmmm… Málo častí ale ne neobvyklí…“ pravil pouze a Sebastian z kabátu vytáhl pěkný štos papírů a podal mu jej.
„Toto jsou dokumenty k případu. Jsou zde fotky unesených dětí. Mohl bys nám tedy říct, zda je znáš či ne?“ tázal se Sebastian, ačkoliv tušil odpověď.
„Nooooo… Nevím, nevím…“ povzdechl si Undertaker.
„Venkovní svět ještě těla dětí nenašel…“ dodal Sebastian.
„V podsvětí jsou ovšem děti celkem běžným prodejním předmětem. To však víte sám nejlépe, že, hrabě?“ zazubil se Undertaker. Ciel jen zlostně zaskřípal zuby. Tohle mu připomínat nemusel. Možná proto se tak dal do hledání zmizelých dětí. Bylo v tom cosi povědomého.
„Tak, co, Undertakere?“ vyzval šedovlasého muže Ciel. Undertaker si zamyšleně přiložil ukazováček s dlouhým, černě nalakovaným nehtem ke rtům a zaskřehotal:
„Nějak si nemůžu vzpomenout… Má paměť už není co bývala~.“ Ciel i Sebastian na sebe pohlédli a povzdychli si. Nic jiného se ani nedalo čekat.
„Jistě bys chtěl osvěžit paměť, viď?“ konstatoval hrabě. Undertaker vzhlédl a z pod čupřiny šedých vlasů se zablýsklo.
„Ano, ano, ano! Jsem si jistý, že nějaký výtečný vtip, by mou paměť osvěžil… Hehe,“ zachichotal se Undertaker, což v jeho provedení znělo jako natahování kočky na skřipec.
„Jak jinak,“ povzdechl si Ciel a neudivilo jej ani, když se o něj Undertaker začal otírat se slovy:
„Dejte mi to, hrabě! Dejte mi to!“
Sebastian pro změnu nakrčil nelibě obočí, ale nic neřekl.
„Dobře, Undertakere, zaplatíme,“ řekl Ciel, aby se dotírajícího hrobníka zbavil. „Sebastiane,“ oslovil svého sluhu, který si začal svlékat rukavice.
„Takže to zas necháte na svém komorníkovi, hrabě?“ roztáhl rty do šklebu Undertaker. Posadil se za pult a rozvalil se na něm: „Mám takový pocit, že nebýt jeho, byl byste jen malé, bezmocné dítě. Bez něj opravdu nejste schopen ničeho, co~?“ Mladý Phantomhive se nadurděně zamračil. Jaká drzost tohle tvrdit. Nicméně něco na tom bylo. V poslední době tohle ke své nelibosti slýchal až moc často. V mysli mu vyvstal obraz jistého bengálského prince, kterému musel podstoupit svůj londýnský dům, aby se ho zbavil. Téměř s dokonalou přesností mohl slyšet princův rozčilující hlas: „Beze mě nemůžeš nic dělat, haha! Takový bezmocný chlapeček… můžeš mi říkat velký brácho, haha!“ Jen při vzpomínce na jeden z jejich posledních rozhovorů se naježil jako kočka. Však jen ať si nemyslí, on je samostatný až až. Jistě že dokáže jednat sám za sebe.
„Sebastiane, tohle zvládnu sám,“ řekl zničehonic Ciel rozhodným tónem, až to oba dospělé muže zarazilo. Zatímco Undertaker se začal pochechtávat, Sebastian se musel ptát:
„Jste si jistý, pane? Nemusíte…“
„To stačí. Už jsem se rozhodl,“ děl Ciel a zarputile hleděl na hrobaře, který se nedočkavě kroutil za pultem.
„Fufufu… Tááákže, konečně mě poctíte svým uměním, hrabě? Nečekal jsem, že se necháte vyprovokovat. Spokojil bych se i s tím vaším sluhou. Má talent. Ale dokud splňujete mé sankce, je mi jedno, kdo mě má rozesmát,“ pravil Undertaker a zlomyslně se zasmál a promnul si ruce. Na Cielově tváři se nepohnul jediný sval. Ignoroval podivína a obrátil se na Sebastiana. Jeho výraz byl nyní tak děsivý, že se pomalu vyděsil i démon.
„Jdi ven. Neopovažuj se v žádném případě dívat dovnitř. To je rozkaz!“ nakázal Ciel tak vážným tónem, jako snad ještě nikdy. Sebastian se způsobně uklonil.
„Jistě, můj pane,“ slíbil a s menšími obavami pohřební ústav opustil.
„Táááák,“ propletl prsty Undertaker a skrze clonu svých šedých vlasů pohlédl na Ciela, „ukažte mi, co umíte, hrabě~.“
Ciel si zhluboka povzdychl a snažil se vybavit nějaký vtip. Což samo o sobě bylo velmi těžké, neboť jich moc neznal. Vlastně… nevybavoval si žádné…

† *†* †



Sebastian trpělivě vyčkával před dveřmi pochybného obchodu, nad nimiž byl velký nápis Undertaker s lebkou ovíjenou hady. Ani v nejmenším se nepokoušel porušit pánův slib, ač by ho velmi zajímalo, jak si vede. Upřímně, neměl v něj moc nadějí. Věděl jaký vážný a chladný hrabě je. Opravdu nechápal, jak mohl Ciel Phantomhive přistoupit na takový úkol. Nyní však musel jen čekat, dokud neuslyší Undertakerův úchylný smích, který by ohlašoval konec rozkazu a výhru zároveň. Jenže zevnitř se neozval ani hlásek. Uběhla jedna hodina, dvě… tři…

† *†* †


„Aaa~, drahý hrabě,“ zazíval Undertaker po zmíněné době, „musím konstatovat, že vykládat vtipy opravdu neumíte.“ Ležel roztažený horní polovinou těla na pultu a urnu, kde uchovával sušenky, už měl prázdnou. Znuděně kutálel sem a tam s lebkou, kterou předtím nešťastně ukopl. Ciel seděl naproti němu na rakvi a námahou a přemýšlením byl celý unavený. Byl taky patřičně vytočený. Teď litoval toho, že se nechal vyprovokovat, ale nechtěl to odvolat. To by se styděl ještě víc. Ne, on to zvládne. Ať už to bude stát cokoliv, on tu informaci z Undertakera vymámí a dokáže tak nejen hrobaři, že je schopen jednat sám za sebe. Ovšem, aktuální problém byl, jak to dokázat.
„Hraběěě,“ protáhl Undertaker rozmrzelým tónem, „já vám tu asi pojdu nudou. Myslím, že byste mi mohl konkurovat v mém zaměstnání, hahaha.“ Ciel Phantomhive zaťal pěsti. Byl rozčilenější čím dál víc, jenže to mu moc nepomáhalo.
„Neměl byste přeci jen říct tomu svému Sebastianovi?“ dodal s dalším zívnutím Undertaker, čímž jen přihodil dříví do ohně.
„Ani nápad, já to zvládnu sám,“ štěkl netrpělivě Ciel. Undertaker se zamračil a narovnal, až to křuplo. Vzal do ruky lebku a otočil ji čelem k sobě.
„Být či nebýt, to je oč tu běží,“ pitvořil se a následně se zahihňal. Hrabě si ho ovšem měřil tak vražedným pohledem, že shinigami na chvíli zapochyboval o své nesmrtelnosti.
„Vykládání vtipů vám rozhodně nejde,“ začal trochu vážněji Undertaker a předklonil se, „ale možná máte vlohy k něčemu jinému.“ Tato slova zpočátku Ciela zarazila, ale po chvíli přemýšlení uznal, že stejně nemá jinou možnost. S neochotným povzdechem se tedy postavil a začal si rozepínat kabát. Undertakerovi se na tváři usadil natěšený výraz a ještě víc se prohloubil, když Ciel položil sametový kabát na rakev za sebou a sňal si z rukou kožené rukavice. Trochu přistoupil blíž k pultu a jakoby pro ospravedlní pravil:
„Účel světí prostředky…“

† *†* †


Sebastian se zkoumavě podíval na hodinky. Šest hodin. To byla doba, jakou tam Ciel Phantomhive prozatím strávil. Začínal se již vážně obávat. Nepředpokládal, že by se hraběti podařilo dosáhnout úspěchu v krátkém čase, ale tohle skóre bylo i na něj moc. Sebastian však respektoval jeho rozkaz a ani se nenaklonil k zašpiněnému oknu. Při představě jakými strastmi asi Ciel prochází, se však musel škodolibě pousmát.
„Doufám, že si z toho odnesete ponaučení, můj pane,“ zamumlal si sám pro sebe a vzhlédl k zapadajícímu slunci.

† *†* †


Krev se mu vařila v žilách a zbarvovala tváře do ruda. Po zádech mu stékal studený pot, ačkoliv jeho kůže sálala teplem. Jeho pohyby byly rytmické a trochu neohrabané. V této činnosti nebyl příliš zkušený a nijak si v ní nevěřil. I když ho zaučoval Sebastian, cítil se neuvěřitelně trapně. Zvlášť před takovým cizím podivínem. Ale co by kvůli královně neudělal…
Trochu své pohyby zrychlil, aby to dovedl do konce a byl osvobozen. Vlnil boky v pravidelném rytmu a srdce mu bušilo čím dál víc. Undertaker se zase culil s mnohem větší vehemencí než předtím a zdálo se, že jeho uspokojení se taky blíží. Ciel tedy, ačkoliv až neúnosně zahanben, pokračoval soustředěně dál. Ještě chvíli a už to skončí… Undertaker jim poví, co ví a on bude mít pokoj. A o tomhle se nikdo nedozví. Aby Undertaker mlčel jako hrob se už postará.
Naposledy se pohnul a zakončil svůj výkon prohnutím. Undertakerovi po bradě stékala slina a tvářil se spokojeně. Svými pařáty začal tleskat a neubránil se očekávanému smíchu:
„Fufufu… Hrabě, mile jste mě překvapil. Přeci jen máte nějaký talent. Hihi~.“ Ciel si znaveně otřel lemem rukávu čelo. Tohle byl rozhodně jeho nejtrapnější moment života. Urovnal si a upravil své oblečení. Právě v tu chvíli se Sebastian odvážil vstoupit.
„Ale tedy… nečekal bych, že zajdete tak daleko, hrabě,“ pokračoval Undertaker laškovně a z jeho hrdla vycházelo cosi podobné smíchu. Ciel se znechuceně ušklíbl a sroloval si rukávy košile. Sebastian vypadal poněkud překvapeně, na druhou stranu se tvářil i trochu lítostivě.
„Co jste pro všechno na světě udělal?“ zajímal se Sebastian, když mu přidržoval kabát, aby si jej mohl zase obléci.
„Neptej se,“ odsekl Ciel a už z toho bylo vše Sebastianovi jasné. Ďábelsky se ušklíbl a neodpustil si poznámku:
„Ale ale… Zjevně však jste pro královnu byl ochoten podstoupit takovou oběť, když jste udělal něco takového… Jste jako opravdový pes.“
„Zmlkni sakra,“ okřikl jej vrčivě Ciel. Jeho sluha si na tváři ponechal stejný škodolibý úsměv, ale mlčel. Hrabě se již vzorně ustrojený obrátil na hrobníka:
„Dostal jsi, co´s chtěl, nyní mi tedy pověz o těch dětech.“ Undertaker vzal do náruče jinou lebku a začal ji mazlivě hladit. Pak pobaveně prohlásil:
„Nejsou tu žádné.“ Ciel doslova zkoprněl. I Sebastian nahodil překvapený výraz.
„Žádné… děti?
„Ani jedno z těch dětí nebylo mými klienty,“ odvětil Undertaker a přitom si prohlížel ony dokumenty. „A z podsvětí se ke mně nedonesly ani žádné zvěsti.“ Hrabě myslel, že hrobaře na místě uškrtí.
„Takže nic nevíš?“ konstatoval zatrpkle.
„Ne ne ne,“ vrtěl prstem Undertaker. „Vím, že o tom nevím nic.“
„Ty jsi mě balamutil,“ řekl co nejklidněji Ciel, ačkoliv měl největší chuť po něm začít metat lebky. Takže on se před ním tak ponížil? A pro nic?
„Nebalamutil jsem vás,“ odporoval Undertaker a na jeho tváři se rozšiřoval úsměv. „Cožpak to není skvělé vodítko?“

† *†* †


„Ten bastard! Při nejbližší příležitosti se mu za tohle pomstím. Zavedu pohřbívání žehem nebo tak něco,“ zuřil Ciel, když vraceli se Sebastianem na panství v kočáře. Sebastian se jen stále usmíval. Ciel ještě něco zlostně mumlal, než se opřel do měkké sedačky. S vědomím, co právě musel udělat, se nebyl schopen zpříma podívat do očí ani Sebastianovi. Navíc když věděl, že chytrý démon si to již domyslel. To bylo jen vzteku. Věděl však, že Sebastian to nikomu nepoví, nicméně utahovat si z něj bude.
„O dnešku…“ pravil nahlas Ciel přísným hlasem, „se nikomu nezmíníš ani náznakem.“
„Ano, můj pane,“ uklonil se Sebastian způsobně. „Mohl bych však ještě něco říci?“ Ciel se zamračil, že se skoro zdálo, že se venku zatáhlo, nicméně lehce přikývl. Sebastian tedy pravil:
„O vašem tanečním nadání jsem již mluvil vícekrát. Jen by mě po tom, co jste předvedl u Undertakera, zajímalo, zda to byl pan princ Soma, kdo vás naučil břišní tance?“


Peteno: 62x | Moje zobrazen: 1x | Online ten: 0


Armelle
[ 1 ] 17 Oct 2009 11:24 pm
laughing laughing laughing
Břišní tance... to by mě fakt nenapadlo laughing
Jinak to bylo luxusní jako vždy smile
Snad se zase brzo pochlubíš s podobně famózním dílkem.
none

morituri
[ 2 ] 18 Oct 2009 10:26 am
tak abych pravdu napadlo mě hrůza možností co tam ten Ciel vyváděl, ale břišní tance opravdu ne :-D
none

Akkarra
[ 3 ] 18 Oct 2009 07:58 pm
A já si myslela, že tam dělaj nějaký úchylárny... Ale že až takovýhle.... laughing
none

in-vino-veritas
[ 4 ] 19 Oct 2009 06:33 pm
aaa boze...ja si to myslela ze to tak dopadne...aaa a ty brisni tance me dorazily...myslela jsem ze mi prasknou plice od smichu :D
none

warrion
[ 5 ] 19 Oct 2009 08:16 pm
ty VRAHU!!! XD
(ne, nejedla jsem, výjimečně... a taky už mám hlad, jdu lovit večeři XD)
none

Morgana ehran
[ 6 ] 20 Oct 2009 07:33 pm
všem děkuji a doufám, že to nebyl velký nápor pro vaše plíce:)))
none

Mouldy
[ 7 ] 21 Oct 2009 09:26 pm
xDDDD Tak tohle byl mazec. Já si představovala pěkný sex a ono houbeles. Ale peckaa xD
none

Morgana Ehran
[ 8 ] 21 Oct 2009 09:33 pm
:))) nečekaný co? nj, i mistr perverz se někdy... laughing laughingdíky wink
none

[ 9 ] 23 Oct 2009 11:16 pm
díky, díky, díky =**** líbí se mi to, líbí, čtu to pořád dookola :D
www.mycolorfullife.blog.cz

Morgana Ehran
[ 10 ] 23 Oct 2009 11:33 pm
vážně? smileto jsem moc ráda! *chu*
none

[ 11 ] 26 Oct 2009 04:18 pm
Tanec ma sice napadol hned, ale "brusny" to zabil. Dokonale wink
http://www.darknessinus.blog.cz/

Morgana Ehran
[ 12 ] 27 Oct 2009 04:55 pm
tongueděkuji.
none

Neros
[ 13 ] 30 Oct 2009 03:53 pm
Oh!

That´s great! Škoda, že se mi včera nechtěl stáhnout další díl:D
none

Morgana Ehran
[ 14 ] 30 Oct 2009 03:57 pm
děkuji:) uh-huh, Murphy jeden...
none

[ 15 ] 03 Nov 2009 04:54 pm
ME: ano, anooo =*** btw. jsem si tě konečně přidala na blog do oblíbených stránek :D:D:D:D
www.mycolorfullife.blog.cz

Morgana ehran
[ 16 ] 06 Nov 2009 04:22 pm
oh, děkuji tongue
none

[ 17 ] 10 Aug 2010 11:56 am
Tedy, čekala jsem, že naznačené pohyby nebudou zrovna znamenat TO, co si každý jistě s libostí domyslel...ale břišní tanec? laughing Dostalas mě na kolena! Skvělá povídka! laughing smile
www.darkanime.webnode.cz

Morgana Ehran
[ 18 ] 11 Aug 2010 10:36 pm
Na to jsem sázelaXD Říct, že mě to těší by znělo asi sadisticky, že? laughingDěkuji!
none

[ 19 ] 18 Aug 2010 01:41 am
The hot release like this post must be a basis for <a href="http://www.primedissertations.com">custom thesis</a> or for some <a href="http://www.primedissertations.com">dissertation writing</a> and be taken at dissertation work.
luckyjay79@gmail.com



Nick:
E-mail/web:
Smajl: smile wink wassat tongue laughing sad angry crying 

Zadejte kód
Security Image



| Zapamatovat nick
Content Management Powered by CuteNews

Menu
Anime
Harry Potter
Originální
Button stránek


Na slovíčko
Návštěvnost


Design vytvořila: BLANCH | adminka webu: MORGANA EHRAN.