TENTO WEB SLOUŽÍ POUZE JAKO ARCHÍV!


Část čtyřiadvacáta - Smrt
15 Feb 2010 11:54 pm | MorganaE

Tactics | Poet Koment: 8

Konbanwa... Nebo spíš oyasumi?

Tak či tak, ať už svým očím věříte nebo ne, je zde pokračování. Konečně jsem se k tomu dokopala.
Popravdě, už mně to leze krkem a pokud se někomu ten případ, postupy a myšlení postav zdají stupidní, zůstaňte si přitom. Nejsem Edgar Allan Poe ani Agatha Christie.
Na chyby teď kašlu, opravím si to později nebo to rovnou přenechám nebohému betovi...
Mám pro vás dvě špatné zprávy (pro mě dobréXD).
1., Tohle je předposlední kapitola. I když bude i epilog (pokud se nevejde). Varuji vás už teď, ať nejste moc překvapení, ačkoliv nemám pocit, že by z toho ještě někdo šílel (nj, nepřítomnost jistých elementů se nezapře).
2., Já prostě nejsem schopná tu dát nějakou adult scénu. Nevím, nějak mi to nejde napsat. Nezlobte se. Pokud chcete péčka, jděte na RedTube nebo Aarinfantasy.

So... Let´s have fun! *muhehe*

Všechny tři pohledy se zvědavě stočily na L. Mello s Nearem byli mírně zmatení, za to Light netrpělivě očekával vysvětlení. Že by se L hodlal sám prozradit? Pokud to souvisí s jeho tajemstvím? Tušil, ne, byl si téměř jist, že nastala hodina pravdy.
L usrkl přeslazeného kafe a pomalu ho zase odložil. Až pak pokračoval:
„Ano, máme zbraň, která je i lepší než Death Note, který vlastní Steelová. Myslím, že bychom jí mohli využít proti Steelové.“
„O co jde, L?“ ptal se bez obalu Mello a propaloval ho jedovatě zelenýma očima. Light zatím mlčel, ale ani nemrkl, za celou dobu, co bedlivě pozoroval L. Ten se překvapivě zvedl z křesla a v rámci svých možností narovnal. Ještě větších šokem bylo, když něco vytáhl zpod své bílé mikiny a hodil to na stůl před nimi. Vypadalo to jako bílý – značně pokrčený - deník. Ovšem jeho titul všem hned dokázal, že to není jen tak obyčejný blok.
„Death Note?!“ četl Mello značně konsternovaný. Near se zarazil a jeho pohled vyjadřoval neočekávané překvapení. A Light, ačkoliv si zachovával kamenný výraz, se pro sebe musel v duchu usmát. Měl pravdu. Jeho hypotéza byla potvrzena.
„Můžu?“ zeptal se Light a vzhlédl k L. Ruku klidně natahoval k deníku, ačkoliv by po něm nejraději chňapl. L jen přikývl a Light ho vzal s úctou do rukou. Pak se rozhlédl a zjistil, že v rohu místnosti stojí prapodivný tvor. Že je to shinigami, věděl hned, nicméně ho zarazil jeho vzhled. Shinigami vypadal jako hmota pokrytá nespočitatelným množstvím velkých očí.
„Dobrý den,“ pozdravil zdvořile shinigamiho. Ten nereagoval, jen několikrát rychle za sebou zamrkal. Mello a Near vypadali zmateně.
„To je shinigami Nu. To je Light Yagami, Near a Mello,“ představil L. Mello se zprvu zamračil, ale Near již situaci pochopil a převzal od Lighta Death Note. Pohlédl stejným směrem a když uviděl shinigamiho, zamumlal pozdrav a dodal: „To je poprvé, co vidím shinigamiho. Zvláštní.“ Jeho hlas však byl klidný a nezbarvený.
Mello mu téměř vytrhl Death Note z rukou, aby taky mohl spatřit L shinigami.
„Páni,“ vypadlo z něj a pak taky slušně pozdravil, i když to znělo poměrně cynicky.
„Dobrý den,“ oplatila jim konečně Nu. Všichni se zdáli být překvapeni jejím ženským hlasem. Hned jim taky došlo, že shinigami je něžného pohlaví. Light věděl, že shinigami můžou mít variabilní pohlaví, ale i tak byl fascinován.
„Jsem Nu a přišla jsem na Zemi, abych odvedla zpět shinigamiho Ryűka, který ukradl Death Note, jež vhodil mezi lidi. Proto jsem dala Lawlietovi Death Note, propůjčený od Krále shinigami. Chci tím dosáhnout urychlení kontraktu Ryűka s jeho člověkem, aby se mohl vrátit. Je třeba jej potrestat za jeho přestupek.“ Light měl chuť se Ryűkovi vysmát. Netušil, že Ryűk porušil nějaká pravidla a ten Death Note zcizil. Vlastně utekl. Jak směšné.
„Takže jsme vlastně spojenci,“ komentoval Mello.
„Jak dlouho už máš Death Note?“ ptal se Light s upřeným pohledem L a snažil se, ať je v tom patrná výčitka.
„Od Slepcova případu,“ prohlásil L nevzrušeně a nezdálo se, že by s ním zloba v Lightových očích něco dělala. Popravdě to způsobilo, že se Light mírně rozčílil doopravdy.
„A už jste někdy…“ než stihl Near otázku vyslovit, L promluvil:
„Nechtěl jsem vyjevit moje vlastnictví Death Note, protože jej taky neuznávám. Ale myslím, že proti Steelové bychom jej mohli použít i bez zapsání.“ Light se zamyslel. Na tom něco bylo…
„Jak jste to myslel tím, že naše zbraň je lepší než od Steelové? Má tenhle Death Note snad nějaká jiná pravidla?“ zeptal se Near.
„To ne. Nicméně máme tu výhodu, že ona nás pomocí Death Note poškodit nemůže, my ji ano,“ řekl L vyhýbavě.
„Jak to?“ ptal se střelhbitě Mello. L se znovu posadil a poukázal na Death Note:
„Využil jsem jednoho triku, na který jsem narazil při studování pravidel. Když na několik stránek napíšeš jedno jméno, Death Note na něj přestane fungovat.“ Light se chopil deníku a zalistoval jím. Skutečně. Našel tam zapsané jeho, L, Mellovo i Nearovo jméno. Datum už bylo minulostí, takže L musel mluvit pravdu. Light nad tím pozvedl obočí. Tohle nevěděl. Ale stejně nikdy nedopustil, aby se Death Note dostal do nepovolaných rukou, takže by ho nikdo ohrozit nemohl. Přesto musel L důmyslnosti zatleskat.
„Moment,“ ozval se Mello zamyšleně a Near ho doplnil: „Není to důvod, proč Death Note Steelové nefungoval?“
„Ano, je to tak. Přiměl jsem váženou Nu,“ odkázal k shinigami zdvořile L, „aby mi donesla její Death Note, nicméně jsem si ho mohl jenom půjčit. Už tak to bylo proti pravidlům.“
„Proč?“ zamračil se Mello.
„Shinigami jsou nestranná stvoření, nesmějí majitelům deníků ani pomáhat ani škodit,“ děl Light, který si ještě moc dobře pamatoval, jak mu to říkával Ryűk.
„I tak, je to opravdu nedocenitelná výhoda,“ uznal Near s pokýváním hlavy. Ostatní museli souhlasit. L si povšiml, že Nu se mezitím vytratila. Zřejmě už nechtěla snášet ten hluk. Vrátil se svou pozorností tedy k hovoru.
„Fajn, máme tedy zbraň proti Steelový. Máme náskok. Ale co s tím? Co budeme dělat?“ ptal se celkem duchapřítomně Mello. L se rozhlédl po ostatních.
„Chtěl jsem to řešit až budeme kompletní. Má někdo nějaký nápad?“ Nastalo ticho. Near si natáčel vlasy na prst a přemýšlel, i ostatní vypadali zahloubaní. Až tu Light zvedl hlavu a prohlásil:
„Já bych jeden měl…“

…Ł…


Samantha Steelová si během pobytu v New Yorku zařídila jeden malý být stranou centra, kam se uchylovala, když chtěla zapisovat do Death Note. Měla ráda klid a pořádek a pečlivě si hlídala, aby na ni nikdo nepřišel. Nepobývala zde často a vždy se sem vytrácela na co nejkratší dobu ve volném čase, kdy po ní nikdo nic nechtěl. Takže zatímco pro ostatní cestovala po New Yorku nebo vyřizovala schůzky, chodila pěkně v klidu kout pekelné plány a psát mnohdy spletité vražedné zápisy.
Právě v tuto chvíli parkovala se svým nenápadným osobním autem před domem. Doprovod jí dělali zbylí dva členové kapely, kteří jí čím dál častěji dělali osobní stráž. Pravdou bylo, že po incidentu s Mellem byla Steelová ostražitější. Nejvíc ji zneklidnil fakt, že na něj Death Note nefungoval. Což se jí nikdy předtím nestalo. Nepřišla na to, čím to bylo, nicméně se pojistila více zbraněmi, než byl jen Death Note…
„To stačí, tady se rozlučme,“ děla mírně otráveným hlasem Steelová. V příruční, kožené kabele měla pečlivě uschovaný Death Note.
„Fajn,“ odpověděli unisono oba muži. Téměř to zněla, jakoby byli natažení na klíček, jako dvě hračky. Vlastně…
„Chystáš se zas někoho zabít, ty malá ubožačko?“ ozval se jedovatý hlas. Všichni tři sebou trhli. Jeden z mužů se nahnul do auta a rozsvítil světla. Byl už podvečer, takže nebylo moc dobře vidět. Překvapením bylo, že kousek od nich byla zaparkovaná známá motorka a u zdi stál opřený Mello. Jeho pohled byl pomalu vražednější než zápisník.
„Ale ale,“ pozvedla Steelová obočí. „Náš malý podvodník. Copak, myslela jsem, že ses už zbláznil strachem.“ Mello si odfrkl:
„Tsk. Strach je nemoc. Nemám na to čas.“ Na obličeji Steelové se objevil téměř rozněžnělý výraz, když se zeptala:
„Jak se má Near?“ Mello zatnul pěsti a postavil se k ní čelem.
„Je mrtvej! To slyšíš ráda, co, ty děvko?“ vyštěkl vztekle.
„Ale, taková silná slova. A ano, je to pro mě víc než dobrá zpráva,“ zazubila se Steelová. Ani se nemusela otočit po ostatních, aby věděla, že nenápadně tasí zbraně. Stejně tak Mello.
„V tom případě mi dovol, abych si také udělal radost,“ ušklíbl se Mello a už držel v rukou pistoli, s kterou uměl zacházet víc než dobře.
„Promiň, ale jsem poněkud sobecká,“ řekla téměř omluvně Steelová. Kabelu s Death Note si schovala za záda, aby se nedostala do nebezpečí. Ji samotnou budou až moc ochotně bránit kolegové.
„To už jsem zjistil,“ odsekl Mello podrážděně a nabil. Napínavá chvíle ticha. Mella oslepovaly reflektory auta, ale ne natolik, aby neviděl na svůj cíl.
„Neboj. Už brzo bude Nameless zase pohromadě,“ slíbila mu Steelová a to byl povel pro její kolegy, aby vystřelili. Mello činil nejinak. Tři ostré výstřely protnuly vzdálený hluk velkoměsta. Mello zaklel a ozval se kovový zvuk, jak jeho pistole dopadla na zem. Držel se za ruku, ačkoliv ho nestrefili. Ale nechal je, ať si to myslí. Jeho kulka trefila naštěstí svůj cíl přesně. Jeden z kytaristů zařval a chytil se za pravé zápěstí. Mello se ušklíbl. A má dohráno.
„Do prčic, kam jste dali oči? Střílejte!“ zahulákala hystericky Steelová. Mello se podíval na pistoli, která byla mimo dosah a pak na motorku. Čas na další bod plánu. Hlasitě zaklel a naskočil na motorku. Oba kolegové byli zmatení, nehledě na fakt, že jeden nebyl schopen střílet. Mello rychle nastartoval motorku, nevybíravě nasadil helmu a vyrazil pryč. Steelová, celá bez sebe, se otočila na své kolegy a nakázala:
„Za ním! Rychle!“ Sama se posadila za volant, kabelu už ne tak pečlivě umístěnou za zády. Postřelený kytarista se svalil na zadní sedadla, drže si krvácející ruku. Druhý kolega si rychle sedl na spolujezdce, a aniž by se kdokoliv obtěžoval s pásy, vyrazili za Mellem. Ten měl podstatný náskok, přesto ho měli v dohledu. Ulice byly poměrně prázdné, ale, pořád to byl New Yorku.
„Nestřílet. Chceme ho dostat rychle a nenápadně,“ řekla celkem zbytečně Steelová, jedoucí co největší možnou rychlostí. Mello uháněl po široké silnici, což Steelové jen komplikovalo pronásledování, nicméně se zdálo, že taky nechce jet příliš hustým provozem. Steelová se už stačila uklidnit, i když vztek ji jen tak nepřešel. Jala se uvažovat svou chladnou a ucelenou myslí vraha. Pravdou bylo, že Steelová měla poněkud schizofrenní povahu. O její psychice nemluvě. Pevně semknula rty, aby se lépe soustředila na sledování mizející motorky. Sjeli na nějakou vedlejší cestu, kde doprava zřídla. Usmála se sama pro sebe. Mello jí nahrával. Byla tím tak potěšená, že jí to momentálně nepřišlo podezřelé.
„Jen tak dál, Keehle, jen tak dál…“ zamumlala si pro sebe a přidala plyn. Nezdálo se, že by byla nablízku policie, tudíž si to mohla dovolit. Nakázala zraněnému kolegovi, ať hlídá cestu. Ten se poněkud ztěžka sesunul k okénku a dělal, jak mu bylo řečeno. Mello prudce zabočil, Steelová se nenechala zmást a zahnula taky. Projížděli pod jinou silnicí, takže se ocitli v ještě větší tmě, než byla doopravdy. Cesta byla klikatá a to zdržovalo jak pronásledovala, tak jeho kořist. Mello nevraživě zaklel. Blížil se k místu, kde plán končil. Ještě dvě tři zatáčky…
Vrhnul letmý pohled do zrcátka nad řídítky. Steelová byla v bezpečné vzdálenosti, přesto kdyby jí chtěl zmizet úplně, potřeboval by k tomu hustší provoz a víc času. Plán však říkal něco jiného. A tak, když se ocitnul v obzvlášť prudké zatáčce, motorku strhnul dolů.

„Co…?“ vyplynulo Steelové z úst a prudce zabrzdila. Mellova motorka náhle spadla na bok v jízdě a Mello se skutálel po silnici. Nebyl to pěkný pád, značící, že zatáčka byla nebezpečnější, než se kdo domníval. Mello se nehýbal. Zpod Mella se začala rýsovat tmavá skvrna. Steelová se ďábelsky zazubila. Vítězství bylo její!
Nehezky se zasmála, padaje čelem na volant. Ramena se třásla hysterický smíchem. Bylo to absurdní.
Náhle se ozvalo vzdálené houkání. Policie! Steelová rychle vzhlédla. Před nimi nikdo nebyl, ani za nimi. byla si jistá, že jedou zepředu. Chtěla se přesvědčit, že Mello zemřel, ale neviděla mu do tváře, nemohla tedy vidět, zda čísla pod jeho jménem zmizela. Aby ho demonstrativně přejela, na to neměla dostatek času. Sykla a začala couvat.
„Mizíme!“ oznámila ostatním, či spíš sobě a otočila auto na zpáteční cestu. Nepřála si, aby ji tu teď kdokoliv viděl. Zítra si pro jistotu vymění auto. Když odjížděla z místa činu, musela se pro sebe samolibě usmát. Mella se zbavila, aniž by si zašpinila ruce. Na co potřebujete Death Note, když dopravní prostředky jsou tak spolehlivé sebevražedné nástroje.

Mello naštvaně zaklal. Koutkem oka zahlédl ujíždět Steelovou, přesto se ani nehnul. Pád nebyl příjemný, cítil, že se hodně odřel a modřin bude mít jistě taky požehnaně, jinak však necítil nějakou podstatnou bolest. Motorku uměl nejen řídit, ale i nabourat to tak, aby to přežil on i jeho milovaná.
Znechuceně si zpod bundy vytáhl roztrhané cáry igelitových pytlíků, v kterých bývala umělá krev. Byl od toho svinstva celý ulepený. Konečně se ztěžka posadil, protože u něj zastavilo policejní auto, s blikajícím modrým světýlkem. O přítomnost Steelové, už se nemusel bát.
„Ještě čekej, Mello,“ nakázal L, který vystoupil z auta. Light ho následoval. Near s nimi nebyl. Oba byli oděni v uniformách, což v L případu působilo spíš komicky.
„Ještě fotku, abychom měli důkaz pro Steelovou,“ doplnil Light, který sebou táhl nějaký lepší fotoaparát. Mello si odfrkl a znovu si lehl do té červené břečky. Věděl, že musí mít obličej dolů, aby Steelová neviděla jeho jméno.
„Měli by mi přidat,“ zamumlal si pro sebe. L v očekávání hleděl na Lighta, který měl fotit. Zdálo se, že ten se situací baví. L věděl, že nemá Nameless moc rád, tudíž se nebylo co divit.
Light si přiložil hledáček k oku a škodolibě dodal: „Řekni sýr!“

…Ł…


„Do prdele!“
Steelová třískla o zem s první věcí, co jí přišla pod ruku, čili s popelníkem. Byla v pokoji spolu s ostatními členy kapely, ti však mlčeli a nevšímali si jí. Steelová znovu rozčileně popadla noviny. Propalovala očima článek. Smrt dalšího člena skupiny Kamikaze, hlásal. Sice měla z Mellova úmrtí radost, ačkoliv z fotky nemohla vidět jestli mu chybí délka života pod jménem, ale článek jí to potvrzoval tak jako tak. Těžké krvácení do mozku… smrt na místě… pitva… Ale co ji radost naprosto zkazilo byl způsob, jakým byl článek napsaný. Výrazně poukazoval na to, že již druhý člen Kamikaze zemřel a to za krátký časový úsek, navíc měli oba stejnou pozici. Spekulovalo se v něm o budoucnosti kapely a o tom, zda to neovlivní fanoušky. Steelová pěnila. Pitomý Keehl. Všechno zničil. Narušil jí plány. Co na tom, že se zbavila Nameless? Uškodili jí teď víc než zaživa. A aby toho nebylo málo, jejich kytarista byl zraněný – samozřejmě na té ruce, kterou potřeboval ke hře. Zatracený Keehl!
„Co se to sakra děje? Proč? Moje plány… všechno se hroutí…“ zakňučela Steelová zoufale a opřela se rukama o styl. Oba kytaristi jako správní živí roboti jen tiše přihlíželi. Steelová se kousla do rtu. Vymklo se jí to z rukou. Ale třeba se najde způsob, jak ty nevýhody obrátit k dobrému. Bohužel, ne všechno záleželo na ní…
Nevýhodou slavných lidí je jejich závislost na těch, kteří je sledují. To si Steelová uvědomovala moc dobře. A nutno říct, že ona být zpěvačkou nikdy nechtěla.

…Ł…


„Myslím, že jsme ji pěkně zmáčkli. Je v pasti. Stačí už jen dokončit, co jsme načali,“ liboval si Light. Převlékal se zrovna do pyžama a ačkoliv jeho prsty pracovaly s klidnou vyrovnaností jako vždy, v hlase mu znělo vzrušení. „Zítra ji dostaneme.“ L to nekomentoval, byl zamlklý, seděl na posteli a s palcem u pusy hleděl na protější stěnu. Zřejmě přemýšlel.
„Jsem zvědav… Ryűzaki? Vnímáš mě?“ zamračil se Light, již pečlivě převlečený. L se svým monotónním výrazem vzhlédl.
„Bylo to něco podstatného?“ zeptal se nezaujatě. Light se nad tím vůbec nedivil.
„Ne,“ odtušil stejně chladně a obešel postel, aby si lehl na svou polovinu. Sotva se stihl posadit, L ho strhl k sobě.
„Hej!“ vyjekl Light a pokusil se narovnat. Jenže L se nad ním sklonil a políbil ho, čímž mu jakýkoliv pokus o pohyb znemožnil. Light neprotestoval, ale nebyl z toho nijak nadšený. Tyhle L přepadnutí…
„Zítra je důležitý den. Měli bychom jít spát,“ pravil, když přestali. Nad sebou měl L obličej s velkýma, černýma očima, které ho znervózňovaly. Nikdy nevěděl, kam se přesně dívá.
„Akce začíná až večer. Na přípravy máme celé odpoledne,“ opáčil L. Light nakrčil obočí. Zase si našel nějaký argument. On by jich taky pár měl, ale nakonec si přebral situaci a změnil názor.
„To mi přece nemůžeš udělat,“ zamumlal L téměř dotčeně. Light se krátce zasmál.
„A co když ano?“ řekl zlomyslně a přehodil přes sebe deku. L se ani nehnul. Občas byl svým jednáním komický. Proto se Light musel ušklíbnout, když se na něj otočil a viděl, že konsternovaně sedí pořád ve stejné pozice. Light si povzdechl, ale bylo v tom znát pobavení.
„Co mám s tebou dělat…“ pravil jakoby otráveně a stáhl ho k sobě. Napětí v L svalech se uvolnilo a vděčně se k němu přitiskl.

Zítra…

ŁŁ+ŁŁ+ŁŁ+ŁŁ+ŁŁ+ŁŁ+ŁŁ+ŁŁ+ŁŁ+ŁŁ+ŁŁ+ŁŁ+ŁŁ+ŁŁ


Peteno: 33x | Moje zobrazen: 2x | Online ten: 0


Akkarra
[ 1 ] 16 Feb 2010 11:48 am
Anóóóóóóóóóóóó. laughing laughing laughing Tak jsem se dočkala. Sice ne toho perverzního sexu, ale ta poslední část byla roztomilá (když jsem si tak představila L musela jsem se smát). laughing
none

Mako-senpai
[ 2 ] 16 Feb 2010 04:57 pm
i když čekání bylo téměř nesnesitelný, přeci jen se vyplatilo ;) poslední část byla opravdu neuvěřitelně kawaii ^^ povedlo se ti to, povedlo ;) ovšem, krapet lituju Mella, neškrábl si třeba lak na své milované? :D
none

in-vino-veritas
[ 3 ] 17 Feb 2010 08:58 am
ach ach ach ach ach....zbožňuji tě....hlavně ten konec....plny blaha a potěšení...jen škoda že tam toho nebylo víc...hihi....ale....úžasné...už aby byla další kapča....btw...do konce týdne mám spoustu práce takže na icq budu mít čas až od pondělí..promiň, že jsem se ti neozývala.... wink....tak...ještě dodatek k povídce: jen tak dál :)
none

Ikkaku
[ 4 ] 17 Feb 2010 04:05 pm
Arigato, arigato, arigato Morgama-san.
none

[ 5 ] 17 Feb 2010 06:20 pm
Dlouhé, dlouhé čekání, leč vyplatilo se. Děvče, nevidím důvod pro tvou sebekritiku postupů a myšlení postav, mně se zdá perfektní .). A představa L v závěru :D úžasné :D Těším se na další :o) (ačkoli se zdá se bude finišovat...)
www.enferre.ic.cz

Morgana Ehran
[ 6 ] 19 Feb 2010 12:04 am
díky vám holky:) je to fakt tak kawai? huh, hlavně, že si nestěžujeteXDD
none

[ 7 ] 20 Feb 2010 12:12 pm
http:/farm3.static.flickr.com/2055/2245300233_3236086d4d.jpg
Nyuuu! *happy face*
Bylo to skvělý, škoda, že to už končí T_T Náhodou, nemáš si na co stěžovat. Já psát jako ty, tak si šťastně pískám. ^^
A ten konec... no, Light je parchant, to víme už dlouho XD
http://mouldy-cheese.own.cz

Morgana Ehran
[ 8 ] 20 Feb 2010 12:42 pm
laughing laughing
děkuji. mno, já si stěžovala spíš na mé detektivní zápletky, toť problém...
:)))) pravda.
none



Nick:
E-mail/web:
Smajl: smile wink wassat tongue laughing sad angry crying 

Zadejte kód
Security Image



| Zapamatovat nick
Content Management Powered by CuteNews

Menu
Anime
Harry Potter
Originální
Button stránek


Na slovíčko
Návštěvnost


Design vytvořila: BLANCH | adminka webu: MORGANA EHRAN.