TENTO WEB SLOUŽÍ POUZE JAKO ARCHÍV!


Část pětadvacátá - Zmatek
04 Mar 2010 03:33 pm | MorganaE

Tactics | Poet Koment: 19

Tak vážení,
tohle je konec. Nevím jak vy, ale já jsem za to ráda laughingZávěr Tactix už jsem měla vymyšlený dávno, jen abyste věděli. Ještě bude epilog, který bude kraťoučký a pokusím se ho napsat o víkendu. Radím vám dávat pozor na to, co říkají postavy, v epilogu vám to pak bude dávat větší smysl. Ale nechci prudit; není to zastak složité, jsem jednoduchý člověk wassat.
Nevím, co bych ještě dodala... Snad jen - udělejte dětem pá pá. laughing

Steelová se vracela z natáčení unavená a naštvaná. Pořád jí nešel z hlavy ten článek. Lidé ve studiu měli divné pohledy a šeptali si mezi sebou. Ona jim za to věnovala ironické úsměvy, ačkoliv by je nejraději všechny zapsala do Death Note. Manažer s ní chvíli mluvil o „Mikeovi“, co ovšem reputace skupiny týkalo, o tom se nezmínil. Nicméně to bylo poznat z jeho chladných očí a přísného pohledu. Popravdě Steelová byla zoufalá. Nebyla si jistá, co dál, ale vzdát se rozhodně nechtěla. Udělala to proto, aby byla slavná a známá, tak si to jen tak lehce nenechá vzít. To tedy ne.
Vystoupala po schodech ke svému hotelovému pokoji. Nechtělo se jí jet výtahem, protože by jistě někoho potkala, nejlépe někoho známého a na sdružování se neměla náladu. Vytáhla klíče od svého pokoje a bezmyšlenkovitě otevřela. Zase za sebou zamkla. Přeci jen Death Note schovávala u sebe a musela ho hlídat co nejvíce. Vpravdě ho střežila víc než oko v hlavě. Nikdo se k ní nemohl dostat. Nebo si to aspoň myslela. Jaké ji čekalo překvapení, když spatřila v salónu hotelového apartmánu vetřelce, zcela bez zábran sedícího v křesle. Byl to hnědovlasý cizinec pěkného vzezření, ačkoliv už od pohledu na něm nebylo něco v pořádku. Měl na sobě bílý oblek a seděl s rukama na opěrkách a překříženýma nohama. Jakoby tím říkal – já jsem ten, kdo je tady pánem.
Samantha Steelová v prvotním šoku uskočila ke zdi. Koženou brašnu (kde skrývala Death Note) schovala za zády. Nekřičela, nehledala mobil, nepanikařila. Tvrdým pohledem si přeměřovala nezvaného hosta. V pokoji panovalo příšeří, jelikož venku se stmívalo, ale nebyla ještě taková tma, aby rozsvěcovala. Přesto to stačilo k tomu, aby dobrá polovina jeho tváře byla zakryta příšeřím a ona tak nemohla vidět jeho jméno. Zúžila oči a pozorně si ho prohlížela. Světlá pleť, pečlivý účes, ostře řezané rty, mírně zkřivené v úsměvu… A pak ho poznala.
Zalapala po dechu, ale on toho využil k tomu, aby promluvil:
„Dobrý večer přeji. Kiro.“ Opřel se do křesla a hlavu položil na jednu z dlaní a tím se vystavil světlu. Nyní si Steelová mohla přečíst jeho jméno. Nemýlila se. Byl to on. Ale chyběla jeho délka života.
„Light Yagami…“ pronesla téměř s nábožnou úctou.
„Ano, správně,“ usmál se sebevědomě.
„Ale jak je to možné – zemřel jste!“ Její hlas byl šokovaný a zvýšený. Dle jejího vykání Light pochopil, že byla doopravdy jednou z jeho přívrženců. Dokonce by se dalo říct následovnice. Z čehož mu bylo na nic.
„Ale… není to právě to, co mě činí bohem? Bohem nového světa. Jak můžete vidět, nemám délku života. Nesvědčí to o něčem?“ ušklíbl se. Steelová byla zmatená. Mrtví přicházeli o délky života ale i o jméno… O co tedy šlo? Unikla jí nějaká podmínka, díky níž mohl člověk ztratit jen čísla, značící jeho zbývající dny?
„Nerozumím tomu… Samozřejmě, že vy, Kira, jste bůh. Ale proč jste se objevil až teď?“ odvážila se Steelová. Už se necítila v ohrožení. Byla ostražitá, to ano, ale tak jako většina lidí, tváří v tvář svému vzoru zůstala beze slov a v respektu. Light Yagami se přehodil nohy naopak a odfrkl si:
„Ach, proč, ptáte se? Je to zcela prosté. Nemohu vládnout bez svého žezla. Bez Death Note. Který jste mi ukradla,“ obvinil ji chladně. V Steelové hrklo.
„Tak to není! Donesl mi jej Ryűk. Není to tak, Ryűku? Ryűku!“ zakřičela Steelová a rozhlížela se. Dle předpokladů se brzy objevil. Přiletěl bůhví odkud, s překvapeným výrazem v nelidském obličeji. .
„Co se děje? Přece… Och! Lighte! Dlouho jsme se neviděli,“ zvolal překvapený Ryűk. Light se musel kysele pousmát. Ano, tady byl strůjce všeho. Ten had, který podal Evě jablko. Ten zběhlík a zrádce. Jak se dalo od shinigamiho čekat.
„Ryűk mi donesl Death Note asi měsíc po vaší smrti. Neřekl mi, že jste přežil…“
„Špatně to chápete,“ zavrtěl hlavou Light. Nyní byla příležitost dát průchod jeho hereckému talentu. Bylo to navíc nezbytné. „Jsem bůh, Bůh nového světa. Nejsem ani živý ani mrtvý.“ Znělo by to jistě mocně, kdyby se Ryűk nezačal smát. Spražil ho pohledem.
„I na tebe dojde,“ pošeptal si pro sebe a myslel na Nu. Zlomyslně se pousmál. Zašátral v kapse a vytáhl krásné, lesklé jablko.
„Dárek na uvítanou,“ hodil mu jej a dle Ryűkova nadšeného výkřiku a výrazu věděl, na čí je zase straně. Částečně.
„Lighte! Chyběl jsi mi. S touhle ženskou není vůbec sranda. Ani si mě nevšímá!“ stěžoval si Ryűk, chroupající jablko. Light i Steelová by si přáli, aby zmlkl. Což na chvíli umožnilo ono jablko.
„Nu, zpátky k tématu. Samantho Steelová, získala jste do rukou úžasnou zbraň, která může činit svět lepším. A co jste udělala? Využila toho ve svůj prospěch. To není moc božské,“ řekl chladně Light a věnoval jí stejný pohled. Jeho slova byla pro Steelovou jako ledová sprcha.
„Vzdal jsem se Death Note ve prospěch někoho, kdo by s ním nakládal se stejným cílem a touhou. Vy ale taková nejste. Myslel jsem, že věříte v mé ideály. Že jste můj přívrženec. Vidím však, že jste jen zkažená, sobecká bytost,“ pravil Light, jakoby měl v ústech jed. Steelovou nejdřív polil pot, pak se však rozčílila.
„Ano! Vše, co jsem udělala, bylo pro můj prospěch. Proč? Každý by to udělal! Nikdo jiný by se o mě nestaral. Každý musí hledět především na sebe. Nikdo nežije pro nikoho jiného…“ Light přerušil její rozhořčený monolog zamlaskáním.
„Jen mě utvrzujete v mém obvinění. Jste hříšnice a zločinec. Takový, který si nezaslouží žít v míru, který hodlám nastolit. Zasloužíte si smrt a to je vše,“ probodl ji svýma přísnýma očima.
Zalapala po dechu. Pak vztekem zkřivila tvář:
„Nejste bůh! Jen bláznivý idealista! A já jsem nyní ten, kdo má větší moc. Kira své doby je mrtev. Ano… Ano, budete už navždy mrtev!“ Steelová v amoku otevřela brašnu a horečně vytahovala Death Note. Light si vzpomněl na L trik a začal se smát. Ryűk jen v očekávání velké zábavy přihlížel.
„Och, vy si vážně myslíte, že mě můžete zabít? Já jsem Bůh. Jsem nesmrtelný.“ Lightovi zaplanulo v očích. Chtěl tomu věřit. A tuto situaci si užíval. Ano, to bylo jeho místo. Na trůně nad lidmi.
Steelová jako šílená škrábala jeho jméno do Death Note. Měla to ztížené faktem, že jako Japonce musela jeho jméno zapsat v originále. Což bylo pro někoho, kdo se kanji nikdy neučil, těžké. Nakonec se jí však povedlo napsat jeho jméno jakž takž správně a čitelně. Začala se pochechtávat. Light se také usmíval. Těšil se na její výraz, až zjistí, že Death Note nefunguje. Jestli jej L nepodvedl a nezapsal tam jen své a svých následovníků jméno.
A vskutku Steelovou smích přešel, jakmile zjistila, že ani po minutě se nic neděje.
„Co…“ vyjekla a zděšeně pohlédla na Lighta. Ten se triumfálně usmíval nad jejím zoufalstvím.
„Vidíš? Řekl jsem to. Já jsem Bůh.“ Steelová vztekem mrskla s Death Note o zem. V tu chvíli ze stínu vyšla další postava. To už Steelová vyjekla. Opět to byl muž, velice bizarního zjevu. Také měl bílý oblek, ale šel shrbeně. Vlasy měl rozcuchané a pod očima kruhy, jako nějaký psychopat. Sehnul se pro Death Note a vzal ho mezi prsty. Steelová si nad jeho hlavou přečetla jméno Lawrence Still.
„Kdo jste?!“ štěkla panicky. Jak to že si ho nevšimla? Byla příliš zabraná v hovoru s prvním Kirou, přesto ji to znepokojovalo.
„Mé jméno si můžete přečíst sama. Já jsem však světu známý jako L Lawliet,“ představil se netečně a schoval Death Note u sebe. Steelová se kousla do rtu – vzali jí Death Note! Zatraceně! Pak jí došlo, že to jméno zná.
„Moment! Vy jste také mrtvý!“ uvědomila si. Ani u něj neviděla délku života. Možná přeci jen Yagami nelhal… Tu si všimla, že se u Lighta Yagamiho objevily číslice. Co se to dělo?
„Záleží na tom,“ pravil tajemně L a přešel za Lightovo křeslo. Na Lightově tvářil sídlil nanejvýš spokojený úsměv.
Vše šlo podle plánu.
„Já a L pracujeme na očistě světa. A vy, Samantho Steelová, nám to kazíte. Jste hanbou lidstva. Nemáte právo špinit mou přezdívku, která byla nadějí tolika lidem. Přišli jsme, abychom vás usvědčili a zatkli,“ vysvětlil Light a propletl prsty. Ano, po tom toužil nejvíc. Zničit tu hnusnou mrchu, která poskvrnila jméno Kiry.
„Pche,“ odfrkla si, „a jak to dokážete? Vždyť lidé ani neví, že existujete.“
„Och, není třeba to někomu dokazovat,“ usmál se nehezky L, který přebral na chvíli slovo. „Stačí, že to víme my. To bohatě stačí k tomu, abyste shnila v tajném a přísně střeženém vězení, které čeká jen na vás.“ Steelové ztuhla krev v žilách. To ne. Vězení ne! Nemůže jen tak zmizet, když se sotva stala slavnou! To by radši, aby ji zabili.
„Game over, Sam,“ oslovil ji familiérně další známý hlas. Steelová opět zalapala po dechu. Z protějšího rohu vyšly tentokrát dvě postavy. Stejně oděné, jako Light Yagami a L. Byl to nikdo jiný než Mello a Near. Ale byly vidět jak jejich jména, tak čísla.
„Vy! Vy ale jste mrtví! To přece… není jinak možné! Zabila jsem vás!“
„Neříkej,“ odsekl nevraživě Mello. Near jen stál tiše po jeho boku a na prst si natáčel vlasy. Obklíčili ji. Byla v pasti. Nevěděla, co dělat. V rukou jí cukalo a nesmírně se potila. Nicméně se nehnula ani o píď.
„Víte, Kiro, ani s Death Note nejste tak mocná, jak se zdá. Existuje něco mocnějšího,“ zazubil se zle Light a Steelová z toho pohledu dostala vyloženě strach. Ten člověk – nebyl normální. Nebo spíš… nebyl lidský. Dost na to aby se otřásla.
„Co může být mocnější?“ vyhrkla překvapeně a tak trochu zvědavě, navzdory svému strachu.
„Dva Death Note,“ odpověděl pro změnu L a otočil se na Neara. Near zpod košile vytáhl bílý zápisník. Stálo na něm Death Note. To Steelovou zbavilo částečně strachu. V očích jí zaplálo. Druhý Death Note! To by ji nikdy nenapadlo.
„To ale…! To je ale báječné! Mohli bychom společně vládnout světu…!“ pronesla směrem k Lightovi. Jeho pohled ztvrdnul.
„Ne. Vy chcete vládnout světu pod podmínkou, že vás bude milovat. Já chci, aby lidé milovali můj cíl. Já chci vycídit zlo, vy toužíte jen po slávě. Jste ubohá,“ vmetl jí do tváře. Její úsměv povadl. Zlostně zavrčela. Jak se v něm zmýlila! Už to pro ni nebyl bůh. Byl to nepřítel.
Tu dostala nápad. Zbrklý ale situace si ho žádala. Rozhlédla se a popadla první věc, která jí přišla pod ruku. Nikdo neměl vytaženou zbraň – ačkoliv nepochybovala, že kupříkladu Mello nějakou má – takže se nijak zvlášť nebála. Do ruky vzala bezdrátový telefon, stojící za jejími zády na skříňce. Mrštila jím po Nearovi, přímo do obličeje. Ten se zakymácel a upadl. Dle předpokladů se k němu Mello vrhnul, aby ho zachytil. Light vyskočil na nohy a L byl zjevně překvapen, tudíž nikdo nestačil zareagovat dost rychle a včas. Steelová popadla bílý Death Note a skutálela se s ním ke zdi. Rychle ho otevřela a chopila se pera, které předtím ke svému štěstí nezahodila. Začala horečně psát. Nikdo ji nezastavil. Light se už neposadil, nicméně se začal smát svým – dlouho nepoužitým – ďábelským smíchem. Všem přítomným naskákala husí kůže. L to připomnělo, že stále pracuje s bývalým Kirou.
„Jste tak naivní. Myslíte, že se tento Death Note liší? Nemůžete nám ublížit,“ vysmál se jí do tváře. Steelová zbledla a zvedla hlavu. Už byla celkem tma, takže jim moc dobře neviděla do obličeje. Přesto po nedlouhé chvíli poznala, že má pravdu. Na nikoho Death Note nepůsobil. Ani tenhle. Tentokrát však neudělala stejnou chybu a Death Note neodložila.
„Jak bylo již řečeno,“ pravil L chladnokrevně, „tady hra končí. Vzdejte se, nemáte šanci uniknout.“ Ano, to byla pravdou. Věděla to. Moc dobře. Možná byla psychicky narušená, ale pořád byla bystrá a racionální. Takhle to rozhodně nemělo skončit. Začala se hlučně smát. Vyloženě pomateně a nehezky. Light i L se tvářili trpce a krutě. Nelitovali ji. Nikdo ji nelitoval. Zvlášť Mello, jež ji propaloval pohledem. Near už zase stál na nohou, ale jeho výraz nevyjadřoval žádnou emoci.
„Dobrá,“ smála se stále Steelová, „vyhráli jste. Ale mě nedostanete.“ Znovu se skrčila v děsivém záchvatu smíchu a sklonila se nad stále otevřeným Death Note.
„Co…“ vyštěkl Mello, ale L ho zadržel. Nejspíš věděl, o co jí jde. Steelová se opět napřímila. Její výraz byl poněkud zoufalý, přesto se usmívala od ucha k uchu. Přece jen… doběhne je.
„Tohle se mi nelíbí,“ ozval se Ryűk, na kterého málem zapomněli. Mello a Near ho nemohli vidět, takže se jen zmateně ohlédli.
„Snažte se, jak chcete – tenhle svět už nezlepšíte,“ prskla Steelová a ohlédla se na digitální hodiny.
„Počkat! Nemůžeme ji nechat – “ vykřikl Light a otočil se na L, který zavrtěl hlavou. Proč ji nechal být?
„Ať si shnije v pekle,“ řekl nenávistně Mello. V tu chvíli Steelová zakřičela a začala sebou trhat v křečích. Trvalo to jen chvíli, než se zhroutila na zem a zůstala tam nehybně ležet. Nastalo ticho.
„Nečekal jsem, že spáchá sebevraždu,“ pravil překvapeně Near, vlastně poprvé za celý večer.
„Steelové šlo o slávu. Bylo pro ni hlavní, že se dostala na vrchol, a že na něm i zemřela. Nezajímalo ji, jak dlouho to potrvá,“ odtušil L a Light mu musel dát za pravdu. Stejně nechápal, proč jí dovolil, aby se zabila.
„Takže tím to končí,“ promnul si ruce Mello.
„Ne tak docela,“ ozval se jemný, vysoký hlas. Všichni až na L se otočili. Za jeho zády se zjevila Nu.
„Do háje!“ pronesl Ryűk a protáhl obličej zděšením. Lighta to donutilo ke škodolibému úsměvu. Jistě, Ryűka čeká trest za zcizení Death Note.
„Dobrý den, Ryűku,“ pozdravila ho Nu. „Vidím, že není třeba nic vysvětlovat. Byla jsem Králem shinigami poslána zde, i s darovaným Death Note, který nyní patří Lawlietovi. Čeká vás soud za váš prohřešek. Půjdete se mnou, ať chcete nebo ne.“ Ryűk si povzdechl.
„Každá zábava vždycky něco stojí,“ zamumlal si pro sebe. L náhle vykročil a vzal ze země bílý Death Note, ležící vedle hlavy mrtvé Samanthy Steelové. Zavřel ho a vrátil se k Nu. Podal jí ho, stejně s černým, který už držel. Mello pozvedl obočí a Light to překvapeně sledoval. Bylo nečekané, že se kdesi z útrob Nuina prapodivného těla objevila drobná, kostnatá ručka a oba dva Death Note přijala. Zmizely stejně jako její ruka.
„Je čas,“ pravila svým nepříjemně vysokým hlasem. Ačkoliv na to Ryűk reagoval povzdechem a nějakým mumlání, hleděla na L.
„Dobře,“ přikývl a otočil se. Všichni byli zmatení a nechápali, co se děje. Zvláště Light. O co tu šlo? Co ti dva skrývali?
Byl naprosto v šoku, když L došel až k němu a zcela bez zábran a nestydatě ho políbil. Light se snažil vykroutit, už proto, že Ryűk vyvalil oči a pak spustil hurónský smích. Přestal, když ho Nu probodla svým tisícerým pohledem. Mello s Nearem si vyměnili pohledy. Nehnuli však ani brvou. L se konečně odtrhl. Tvářil se vážně a apaticky, jako vždy. Ale… něco v tom pohledu bylo nezvyklého. Jakýsi vnitřní smutek, jež mohl vidět jen zkušený pozorovatel. Skrz ty velké, černé oči. A v tu chvíli L pronesl s ledovým klidem:
„Sbohem.“
Light zalapal po dechu. Střelil pohledem přes jeho rameno a spatřil Nu, jak na jedné ruce má položený svůj vlastní (ale černý) Death Note a v druhé má divné pero, kterým škrábe o papír. Nyní to všechno dávalo smysl. To jméno, které zapisovala, bylo L.
„Ne!“ vyjekl zděšeně. Chytil L za paže a zmateně pohlédl z něj na Nu. Zatřásl s ním. „Co to znamená? Proč tě zapisuje?“
„Protože musí jít,“ řekl prostě L, jakoby nebylo nic obyčejnějšího. Light se zatvářil zoufale. Vskutku. Byl natolik vyveden z míry, že se přestal ovládat.
„Nemůže tě zapsat, když jsi Death Note nepoužil!“ vykřikl, ale věděl, že bylo pozdě. Nu zaklapla Death Note. L zbývalo pouhých čtyřicet vteřin života.
L se hořce pousmál.
„To je to. Může mě plnoprávně zapsat,“ pronesl L vyrovnaným tónem. Věděl to. Už dlouho to věděl a proto byl na to připravený.
Light se zarazil. Načež si uvědomil, co tím chce říct.
„Neříkej mi, že… Tehdy Slepce a Hilla jsi…?“ Oči se mu rozšířily překvapením.
„Nebylo jiné cesty. Zabili by nás, tak jsem já zabil je,“ přiznal bez okolků L. Z jeho úst to znělo až mrazivě. Mello a Near jen tiše přihlíželi, ale vypadali naprosto konsternovaně. Také věděli, co se blíží. A taktéž z toho byli zoufalí.
„Ryűzaki…“ pravil bezradně Light. Co má dělat? Přihlížet, křičet, objímat ho, vrhnout se na Nu a pokusit se zvrátit ten zápis…? Nic z toho se nezdálo být na místě. Light nevěděl, co dělat.
„Jmenuji se Lawrence Still. Ale to je již jedno,“ opravil ho L a pak se zhroutil.
„Ryűzaki!“
Light ho chytil, ale zřítil se i s ním. Cítil, jak se L napjal a zalapal po dechu. Sevřel hrubě jeho ramena. Trochu se natáhl vpřed a něco Lightovi pošeptal. Nikdo nevěděl co, jen viděli Lightův šokovaný výraz a vytřeštěné oči. Pak se L navždy propadl do nicoty.
Ležel Lightovi v náručí a on se ani nenamáhal ho zvednout. Jeho pohled byl prázdný. Ani za nic by nebrečel a nezdálo se, že by chtěl, ale cosi v jeho výrazu říkalo, že právě odešel i kus jeho já. Jeho nenávist a snad i náklonnost k L. Kousek jeho vlastní existence.
„Pojďme,“ vyzvala Ryűka Nu svým tichým hláskem a z jejích zad vyrazila kostěná křídla. Ryűk se sice tvářil velice nenadšeně, ale poslechl.
„Sbohem, Lighte Yagami!“ rozloučil se s bývalým Kirou. Oba shinigami pak zmizeli v temnotě noci.







Peteno: 50x | Moje zobrazen: 2x | Online ten: 1


Ness
[ 1 ] 04 Mar 2010 03:44 pm
I LOVE YOU (-: nebo vlastně ne... nejsem ráda že je konec bude mi to chybět
none

in-vino-veritas
[ 2 ] 04 Mar 2010 04:31 pm
NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE!!! tohle NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE ty jsi uplně zlááá :'(:'( NEEEEEEEEEEEEE :'(:'( to je tak ošklivej konec...NEEEEEEE:(
ale jinak báječné jako vždy...ach ach ach...pro co teď ale budu žít?tactics skončily...co teď?? beee:'(:'(
none

theReaper
[ 3 ] 04 Mar 2010 04:48 pm
Konec je nádherný. A těším se na Epilog ^^
none

[ 4 ] 04 Mar 2010 06:50 pm
Ach! Tak jsem se radovala, když jsem zaregistrovala novou kapitolu a ty mě takhle dorazíš... Ne že by to nebylo perfektně vymyšlené a sepsané, ale... L!! Vždyť tys ho zabila!! :D Na druhou stranu to do jisté míry chápu, psát to já, taky bych nekončila happy-endem.. Uff, chvíli to musím rozdýchávat, raději bych viděla povražděný celý Wammy's House než jednoho Ryuzakiho :D.
Ale abych to shrnula... Povídka byla vážně povedená, moc ráda jsem ji sem chodila číst... Teď si počkám na epilog a začnu vytrapovat pro změnu s Amnesií O:).
www.enferre.ic.cz

Morgana Ehran
[ 5 ] 04 Mar 2010 08:35 pm
Ness laughing laughing laughing
nj, všechno jednou končí...
Víno, ano jsem zlá a ano, budeš žít laughing tongue
Eru, děkuji:)
Tynusko, děkuji... já vím, L... ale bylo to logické. vždyť já tu povídku psala pro něj, nechtěla jsem ho zabít, ale nebylo nazbyt... jinak bych musela překopat případ. a v epilogu bude další důvod...
moc díky (a nejen tobě). jej, doufám, že se to vymáhání teď nepřenese na Amnesii, já jsem tak ráda, že mám relativní klid laughing laughing
none

Ness
[ 6 ] 04 Mar 2010 10:42 pm
no... to jo smile ale kdyby to končilo o trochu dýl nezlobila bych se laughing
none

Nifreloth
[ 7 ] 04 Mar 2010 10:43 pm
Krása.

A, hm, no, kdyby ses někdy nudila, chápeš... co takhle sequel o Nearovi a Mellovi? :-D Haha, tak jsme se zasmáli...
none

Ikkaku
[ 8 ] 05 Mar 2010 04:00 am
Nevim jestli brečel Light ale já brečela ale to je tim že toto je třetí smutnej konec co jsem dnes přečetla crying crying crying crying crying crying crying crying crying crying crying crying crying crying crying
none

in-vino-veritas
[ 9 ] 05 Mar 2010 08:37 pm
Morganko moje zlatá, to si piš, že tě začněme otravovat s Amnesií...však ta už má taky na čase nějaký ten přídavek :D
mimochodem...důležité sdělení!!!!!! od příští chvíle má přezdívka nebude in-vino-veritas, ale již dlouho mnou používaná gay_n_yaoi...tak se pak nedivte, kdo že jsem:)a zbytečně se M.E. neraduj, že máš nového čtenáře..budu to stále já :)
none

TruTru
[ 10 ] 05 Mar 2010 08:40 pm
Ikka-chan! Uplne souhlasím, taky mě to rozbrečelo crying crying crying Nyuuu Ryuzaki...proč zrovna on...? Protože u nikoho jiného by to nebylo tak moc dojemný ? Bylo úžasný si představit, jak chladného Lighta najednou pohlcuje zoufalství a lítost...(krom toho by mě zajimalo, co, mu L vlastně řekl) A mohl taky odcházet šťastný, neb viděl Lightův zoufalý výraz♥ Líp to skončit nemohlo!!! Ale já tak nějak pořad nevím, nam-li brečet, že umřel L, nebo že skončili Tactics...Projistotu bulim dvojnásobXD *bude vytírat celej pokoj*....Ach jo...musim se trochu sebrat..(doslova)*sbírá se z pod židle* 25 pět kapitol..*nevěřícně kroutí hlavou nad takovou porcí* pochybuju, ze bych kdy zvladl napsat tolik skvělých kapitol-Morgano obdivuji tě smile Každopadně mě mrzí, že už to skončilo...Jedna z věcí , ne kterých jsem byl závyslej... crying * jde si to číst celé od začatku.* Omlouvám se za svojí zaujatost, všechny povídky jsou moc hezké. Já jen prostě rad kiru a L... laughing ...Trochu jsem se rozepsal...ale co XD posledni strategie si to zaslouží!!! Těším se na Epilog ! Je hezké, žes to dokončila vlastně chvíli po svých narozkách XDD
Asi jsi tu jediná, kdo se raduje z toho, že to skončilo, nicméně to chápu, protože pro člověka s tak malou trpělivostí je to nepředtsavitelný výkon XD
none

Akkarra
[ 11 ] 06 Mar 2010 11:58 am
crying Já budu plakat. crying Proč musí L vždycky umřít? No nic. Uznávám, že šťasný konec k jeho postavě prostě nesedí. Ale i tak.... crying crying crying
Aspoň že Steelová taky chípla. Ikdyž bysu bych jí asi přála víc.
Ale jinak to bylo opravdu mistrovské dílo. smile
none

[ 12 ] 07 Mar 2010 06:46 pm
Hm, mě eLko nikdy moc nesedl, takže jeho smrt mě zas tak neranila XD /Ale Tyše se mi tu sesypala XD/
Každopádně... to si piš, že se zaměříme na Amnesii! Žáááádnej pokoj nebude! XDDDD Nemáš rozpesat takú spoustu božských povídek XD
Takže... tohle končí. No, všechno jednou končí. Lajtík se vybarvil docela pěkně ^^ Nikdo není bezmoční svině, aspoň doufám. /a hlasím se k tomu sequelu o Mellovi a Nearovi XD/
Těším se ještě na ten epilog ^^
http://mouldy-cheese.own.cz

Ikkaku
[ 13 ] 07 Mar 2010 10:07 pm
Pojďte Tru-Tru a Akkarro budem brečet společně nad L hrobem.


P.S. A pokud Margana dlouho nic nenapíše tsk i na jejim. wink
none

Mako-senpai
[ 14 ] 07 Mar 2010 10:50 pm
to bylo... tak strašně smutný >__< člověk si přijede z hor a ty sem dáš tohle *sniff* napsaný to máš jako obvykle skvěle, ale mrzí mě že už je to konec, a že jsi musela zabít L a že u toho Light tak trpí... budu trpět s ním *brečí* bylo to od tebe nehorázně krutý... ale i tak díky za skvělou kapitolu a vlastně i celkově za skvělou povídku a miluju tě, protože u tebe ne vždycky povídky končí happy endem, což je božský... prostě jsi bůh a nějakej light yagami ti nesahá ani po kotníky xD
none

Akkarra
[ 15 ] 08 Mar 2010 09:02 am
Dobře, Ikkaku - budeme brečet spolu nad L hrobem (víš kde je?). crying tongue
A když to bude nutný tak i nad Morganiným. Akorát mám trochu starosti, kde po Morganině smrti seženem někoho, kdo bude takhle skvěle psát a komu budeme moct takhle permanentně a beztrestně vyhrožovat smrtí.... laughing
none

Ikkaku-Lea
[ 16 ] 21 Mar 2010 12:58 pm
Hééééééééééj proč nic nepřidáváš dej sem Epilog, Amnesia nebo Spánkomluvu nejlépe vše najednou. Nebo se unudim k smrti
none

Ikkaku-Lea
[ 17 ] 23 Mar 2010 12:17 am
Lidi přidekte něco já mám depku. crying crying Plííííííííís
none

Ikkaku-Lea
[ 18 ] 23 Mar 2010 11:23 pm
Tady už chcíplo.
none

Ikkaku-Lea
[ 19 ] 29 Mar 2010 07:45 pm
Mrtvo total angry crying sad crying
none



Nick:
E-mail/web:
Smajl: smile wink wassat tongue laughing sad angry crying 

Zadejte kód
Security Image



| Zapamatovat nick
Content Management Powered by CuteNews

Menu
Anime
Harry Potter
Originální
Button stránek


Na slovíčko
Návštěvnost


Design vytvořila: BLANCH | adminka webu: MORGANA EHRAN.