TENTO WEB SLOUŽÍ POUZE JAKO ARCHÍV!


Tak trochu zvláštní dobrá víla...
26 Dec 2008 10:36 pm | MorganaE

Jednorázovky anime | Poet Koment: 17

Fandom: Kyou Kara Maou!
Postavy: Shibuya Yuuri, Katei (OMC), Shibuya Miko, Günter von Christ, Wolfram von Bielefelt, Weller Conrart, Gwendal von Walde
Pairing: Shibuya Yuuri/Katei* (OMC), Shibuya Yuuri/Wolfram von Bielefelt
Info: Ani si nemusíte nic přát a vaše přání se plní:)))
Rating: 18 +
Doba děje: někdy po 85. dílu
Věnování: Seiyuu

*Katei znamená mj. japonsky kurs

Shibuya Yuuri byl v podstatě obyčejný chlapec. Bylo mu šestnáct, chodil na střední školu, hrál baseball… A byl králem Démonů, měl dvaaosmdesátiletého snoubence a momentálně byl na obzoru další nebezpečný nepřítel. Teď byl však v bezpečí pozemského domova, kde ho tak maximálně mohly děsit písemky ve škole nebo jeho vlastní matka. Rád si vždycky oddychl od svých povinností a starostí. Taky od Güntera, který byl do něj platonicky zamilovaný a rozplýval se vždy v jeho přítomnosti a Wolframa, svého snoubence, jenž byl do něj zamilován doopravdy. Problém ovšem byl v tom, že on do něj ne. Což o to, Wolfram byl krásný, mladý (i na poměry Démonů), chytrý a chrabrý princ, byť patřičně nafoukaný a ironický, vlastně ho v skrytu duše měl rád, ale nedokázal se smířit s tím, že by si měl vzít muže. Vždyť se mu líbily děvčata, a teď aby si vzal jednoho roztomilého démonka, jež nepřetržitě žárlil na kohokoliv v jeho přítomnosti. Kdyby byl Wolfram dívka, bylo by to všechno jednodušší. To by si jej i rád vzal. Ale když byl kluk… To neokázal překousnout. Vždyť představa pouhého dotyku se mu zdála divná. Už se sice políbili, ale to bylo vynucené a Wolfram byl pod cizím vlivem. A byl tehdy moc v šoku na to, aby uvažoval, jestli se mu to líbí nebo ne. Postě se mu nezamlouvalo, že má žít s mužem. Ne-li něco víc! Toho se upřímně děsil. Nebylo se co divit, bylo mu sotva šestnáct a zatím neměl zkušenosti ani s dívkami. Jak by pak po něm mohl Wolfram chtít něco… cokoliv?! Proto se vyhýbal jakémukoliv fyzickému kontaktu a radši i čemukoliv citovému. Bral ho jako bratra, byť velmi pěkného a poněkud jízlivého.

Yuuri měl zrovna namířeno do své postele, nad níž na stěně visel velký plakát bostonských Red Socks, jeho oblíbeného týmu. Unaveně se svalil na postel a přehodil přes sebe deku. Dneska se vrátil z Shin Makoku a byl rád, že konečně leží sám ve své posteli a nemůže se ho někdo pokusit zabít, unést nebo něco jiného. Mocně zazíval a zavřel oči. Chystal se zrovna do říše snů, když zaslechl pufnutí a podivné zašustění. Prudce otevřel oči a rozhlédl se po pokoji. Nikde nic, nikde nikdo. Jen okenní záclony trochu vlály v letním nočním vánku. Zase tedy klidně zavřel víčka a zavrtal se hlouběji do matrace. Otočil se na bok a pomalu zase usínal… Když tu se opět něco šustlo, tentokrát hlasitěji. Yuuri se hbitě otočil a vypoulil do tmy své velké, černé oči. A konečně spatřil co, či spíš kdo, je strůjcem toho hluku. Ač si to neuměl logicky vysvětlit (přinejmenším ne tady na Zemi) a byl tím zaskočen, u jeho postele klečel cizí muž. Yuuri nadskočil, spíš vyletěl, až se málem praštil o poličku.

"Uaaaah? Co - co - co tady děláte?!" vyjekl zděšeně. Muž se potichu uchechtl a vstal. Yuuri si ho mohl v měsíčním světle prohlédnout. Byl vysoký, štíhlý, měl mandlové jasně zelené oči, po ramena dlouhé hnědé vlasy a vypadal velmi jemně a líbezně. Jako porcelánová panenka. Jakože se Yuurimu nelíbili muži a jediní, kteří ho kdy přiměli pomyslet si opak, byli Wolfram a mladý smallshimaronský král Sararegi, tak tenhle mu opravdu svou krásou vyrazil dech. Kdyby ho viděl Wolfram, asi by ho uškrtil a zakopal hluboko do země, aby nemusel žárlit, pomyslel si mladý Maou. Muž na něj stále hleděl s mírným úsměvem a zjevně čekal, dokud ho šok nepřejde. Yuuri si uvědomil, jak dlouho na něj již zírá a tak zavřel pusu a otřepal se jako pes. Pak opět spustil:

"Co tu děláte? Co si myslíte, vkrádat se cizím lidem do pokoje a děsit je? A jak jste se sem dostal? Neumíte klepat?"

"Nepřišel jsem dveřmi," zpravil ho neznámý a jeho hlas byl až podivuhodně libozvučný a příjemný. Yuuri na něj udiveně hleděl dál. Buď to není člověk, nebo dělá v reklamě, pomyslel si.

"Oknem?"

"Ani tak," usmál se ještě víc muž.

"Dobrá, řekněme, že jste se zjevil třeba ze země, i když na čerta moc nevypadáte, ale mohl byste mi říct, kdo jste?" zajímalo Yuuriho a trochu nervósně na posteli přešlápl.

"Ale samozřejmě," zazubil se ten muž, "jmenuji se Katei a jsem něco jako kouzelná víla."

"Kouzelná víla? Vždyť nemáte třpytící se křídla, čelenku ani kouzelnou hůlku s hvězdou, nemluvě o krásných hedvábných šatech…" plácl Yuuri. Katei se zasmál.

"Jistěže nemám, neřekl jsem přece, že víla jsem. Jenom plním přání a pomáhám lidem, kteří si neví rady," ujasnil to Katei a jeden z hnědých pramenů si strčil za ucho, při čemž se usmál takovým způsobem, že by to hnulo i Gwendalem. Shibuya jen nasucho polkl.

"Ale… ale já nepotřebuji pomoct, tedy pokud byste mě nechtěl zbavit mých nepřátel z Big Shimaronu nebo si vzít Wolframa místo mě…" zamyslel se Yuuri a jak měl ve zvyku, položil si prst na bradu a obrátil oči ke stropu.

"To bohužel nemůžu, zato ti mohu pomoci jinak, Yuuri," mrkl na něj Katei.

"Jak víte mé jméno? Kdo vám ho řekl? Poslal vás někdo?!" napadalo hned Yuuriho a představoval si své pronásledovatele, jak cestují tajně sem na Zemi.

"Klid, Yuuri. Mám kouzelnou moc a vím všechno o lidech, kteří mě potřebují. Či spíše jejich pocitech. Nejsem člověk." Kdybych z poloviny nebyl taky, už řvu na celý dům.

"Ale v čem mi chcete pomoct? Já přece…" Katei přistoupil trochu blíž k posteli, "žádnou pomoct, kterou byste mi mohl nabídnout, nepotřebuji…" dořekl mnohem víc nesvůj.

"To se ovšem mýlíš, milý Yuuri," pravil moudře Katei. On na něj pohlédl veskrze nechápavě. Což cizince nevyvedlo z míry, jen se znovu pousmál a trpělivě objasnil:

"Moc dobře vím o tvém strachu z Wolframa - "

"To není pravda! Já se ho nebojím!" oponoval mu uraženě Yuuri. Kdyby přiznal, že ano a jeho snoubenec by se to dozvěděl, asi by se oběsil na nejbližším sakuře. Katei zavrtěl hlavou a opakoval:

"Ale ano bojíš. Ne jako člověka, ale jako partnera. Neumíš si přiznat, že se ti líbí muž. Přijde ti to nesprávné a divné a nelíbí se ti to. Mně nemusíš lhát, jak jsem řekl, vím všechno. Tedy alespoň co se týče lidských přáních a strachů. A ty tvé znám taky."

"To je neoprávněné vniknutí do soukromí! Nemůžete se hrabat v cizích myšlenkách a…"

"Yuuri, uklidni se. Chci ti jen pomoct. A můžu ti zaručit, že se ti to bude líbit," prohlásil jistým hlasem Katei a podíval se mu zpříma do očí.

"Jakže?! Jakže? Co se mi jako má líbit?!!" vykřikl snad až příliš nahlas Shibuya Yuuri. Katei nahodil koketný výraz, který mluvil za vše. To ovšem na hluk reagovala jeho maminka, protože se z přízemí ozvalo:

"Yuu-chane? Děje se něco?" Yuuri zvažoval jestli má říct, že se v jeho pokoji nachází cizí "člověk", který se chystá mít s ním sex nebo má matku uklidnil frází: "Ne nic." Bezradně těkal očima od dveří k Kateiovi. Jelikož mlčel, ozvaly se na schodech kroky. Katei se na Yuuriho opět podíval tím lišáckým pohledem, pak luskl prsty, ozvalo se měkké: "Puf!" a byl ten tam. To už Yuuriho maminka dorazila nahoru a otevřela dveře. Nakoukla dovnitř:

"Yuu-chane?"

"Áh, to nic, máti, jen se mi něco zdálo," poškrábal se Yuuri na hlavě, což dělal, když byl nervózní nebo si vymýšlel.

"Říkej mi mami, Yuu-chane," připomněla mu klasicky matka a pak zavřela dveře.

"Dobrou noc," popřál zavřeným dveřím Yuuri. Pak si úlevně oddychl a opřel se o stěnu. Když zvedl oči, stalo se něco, co nechtěl, aby se stalo.

Přímo před ním stál Katei a nyní sotva na pět centimetrů vzdálený. Už už chtěl Shibuya vykřiknout, ale cizinec mu položil dlaň na ústa. Jeho ruka byla neuvěřitelně jemná a teplá. Yuuri se maličko uklidnil, ale jeho srdeční tep měl k normálu daleko. Katei se potutelně usmál, opět, a pak chytl mladého polodémona kolem pasu a velice opatrně ho položil na postel. Yuuri se vzepjal na protest, ovšem byl zalehnut "vílovým" tělem.

"Nemusíš se bát, Yuuri, jen ti ukáži, jak krásná chlapecká láska je," ujistil ho měkkým hlasem Katei a jednou rukou se dotkl jeho tváře. Jako by se ho dotklo něco sametového. Katei zřejmě opravdu nebyl člověk, protože žádný člověk, ani Démon, by nemohl být tak neuvěřitelně krásný a přitažlivý. Yuuri se dosud nevzpamatoval z nastálého šoku. Necítil se na něco takového připravený, i když jistě byl ve věku, kdy bylo načase se takovými věcmi zabývat.

Katei mu sundal svou ruku, coby roubík, z pusy a naklonil se nad něj tak, že se téměř dotýkali špičkami nosů. Yuurimu se zastavil dech a cítil, jak rudne. Katei se přiblížil ještě víc a velice lehce se otřel o královy rty. Ten sebou jako na povel trhl, ale ne příliš. Kateie jeho reakce nepřekvapila. A ani neodradila. Protože poté se jeho rtů dotkl o něco nekompromisněji a opravdu ho políbil. Byl to skutečně surrealistický a opojný polibek, Yuurimu se téměř zatočila hlava. A především ho vyděsil fakt, že se mu to líbilo! Zdálo se, že na jeho slovech něco bude. Ovšem jeho strach se nesnížil, spíš naopak vzrostl. Katei mu vsunul jednu ruku za krk a začal ho jemně hladit, jeho dotyky byly neskutečně účinné a příjemné. Yuuri si zoufale uvědomoval, že nemá sílu a ani chuť podnikat cokoliv na obranu své cti. On byl Katei kouzelný i bez toho, že kouzlit uměl. A ač byl tak neodolatelný jistě schválně, nebylo možno se mu nepoddat…

Yuuri si to ani neuvědomil a už nebyl líbán, ale líbal se. Což Kateie rozradostnilo a ponouklo k dalším, odvážnějším činům. Druhou rukou, kterou stále objímal jeho štíhlounký pas, se vydal zkoumat jeho hruď, jež se v nepravidelných intervalech zvedala a klesala. Shibuya myslel, že z toho snad vyskočí z kůže, jak ho začal Katei po hrudníku hladit. Co prsty dorazily k jeho bradavkám, značně soustředěně se věnovaly jim. A ne bez úspěchu. Yuuri se zhrozil z faktu, že se tak lehce dokázal vzrušit a strašně se za to styděl. Katei to ovšem jen uvítal a tak druhou rukou, jež dosud objevovala erotogenní zóny jeho krku, zajel pod gumu pyžamových kalhot. Yuuri sebou trhnul. Ovšem to už jeho momentálně centrální orgán držel v ruce "víl" a umně po něm přejížděl rukou. Jeho pohyby byly vláčné a elektrizující. Jak ta teplá dlaň pevně objímala to tělísko… Yuuri pomalu ztrácel dech a myslel, že se z toho zalkne. Odtrhl se rty od Kateie a nabral pořádnou dávku kyslíku do plic.

"Chcete mě udusit? Dost na tom, že mě chcete znásilnit!" nechal se slyšet Yuuri, ovšem jedinou odezvou byl tichý smích a zrychlený pohyb ruky v jeho rozkroku. Neubránil se zalapání po dechu a tichému zasténání. Nikdy nic takového nezažil. Cítil, jak jím prostupuje vzrušení, slyšet zběsilý tlukot vlastního srdce, cítil jak mu dole tepe krev. Způsob, jak k této situaci vůbec došlo, už pozapomněl. Takové silné vzrušení jeho tělo ještě nezažilo, takže se nebylo co divit, když najednou, s neovladatelným kvíknutím, vyvrcholil. Pomalu se z prožitého orgasmu vzpamatovával a matně si uvědomoval, kdo že mu to způsobil. Katei se nad ním skláněl a pomalu mu sundával pyžamo z těla. Trochu ho nadzvedl, aby mu mohl přetáhnout vrchní díl přes hlavu.

"No moment! To - " chtěl zaprotestovat naposled Yuuri, ale to už mu Katei sundal jeden díl pyžama. Na chvíli ho rozptýlil dalším polibkem. Yuuri se musel zapřít lokty, aby zabránil spadnutí do peřin. To se již cizinec zabýval kalhoty pyžama. Prsty se zahákl o gumu a rychle je z něj stáhl. Yuuri se bezděčně zatřásl, možná i trochu náhlým ochlazením. Katei se pomalu odlepil rty od těch jeho a něžně se na něj podíval. Pak beze slova tleskl a jeho oblečení najednou zmizelo. Teď před mladým Démonem pololežel kompletně nahý víl v celé své kráse. Nasucho polkl a chtě nechtě zabloudil očima do intimních partií. Čehož si Katei samo sebou všiml. Vzal ho jemně za ruku a navedl ho tam. Yuuri automaticky cukl, ale on jeho ruku nepustil. Obemkl jeho dlaň okolo svého vzrušení a naznačil mu, co má dělat. Zřejmě aby to pak mohl uplatnit na někom jiném. Mladý král se nakonec dal přemluvit a nechal se jím vest. Katei měl totiž stále položenou svou ruku na jeho. Během této ,lekce´ ho znovu políbil a Yuurimu už to nepřišlo divné, že se líbá s mužem. Když to byl tak pěkný muž… Svým způsobem mu přišlo i to, co teď dělal, přirozené. Vždyť jak taková ženská může vědět jak na to? Ani se nestačil podivit svým myšlenkám a nenechavá ruka opět sjela do jeho klína. Katei si s ním hrál a nebylo těžké ho vzrušit. Tím spíš že Yuuri byl nezkušený, mladý puberťák. Jemu samotnému se nepovedlo svého učitele dovést k vrcholu, protože to náhle přerušil. Kateiova hlava zmizela kdesi dole. Yuuri sledoval jeho počínání a už to způsobilo, že se mu všechna krev začala hrnout do jistých partií. Katei se ho tam zprvu dotkl rty, pak přidal jazyk. Když vzal jeho penis do úst, podlomily se Yuurimu lokty a s přidušeným vyjeknutím sebou plácl do peřin. Jeho tělo se mírně chvělo neovladatelným třasem a cítil blížící se orgasmus. Byl to úžasný pocit, v tuto chvíli si nepřál nic jiného, než aby to jen tak neskončilo. Nakonec pnutí v jeho těle polevilo a s trhnutím v pánevní oblasti se udělal do ,vílových´ úst. Zase pomalu rozdýchával, co právě prožil a srdce mu stále rychle bušilo, jako by chtělo vyskočit z jeho hrudi. Tu si povšiml, že jeho učitel nějakým mu neznámým způsobem vyčaroval jakousi tubu. Než stačil vymyslet vhodnou námitku, pohybovaly se Kateiovy prsty v okolí jeho zadku. Nesouhlasně vyjekl, jakmile se v něm ocitl jeden navlhčený prst, ale bylo pozdě na protesty. A Katei s ním zacházel takovým stylem, že se mu to prostě líbit muselo. Ať už chtěl nebo ne, bylo mu to neskutečně příjemné. Jeho tělo ostatně reagovalo po svém. Yuuriho mysl s tím nebyla zajedno, avšak teď si nebyl tak jistý, zda by to nechtěl zažít znovu. A to ještě nedošlo na to hlavní.

Ještě než si to Démon stačil uvědomit, už do něj Katei pomaloučku vstupoval.

"Počkejte, já…"

"Moc mluvíš, Yuuri, řekl ti to už někdo?" upozornil ho Katei a zabránil mu polibkem v pokračování odporování. Yuuri se zarazil nad jeho slovy, načež si uvědomil, že už je v něm "víl" celým svým příslušenstvím. A nebylo to zas tak nepříjemné, jak si myslel. Což se mu nezamlouvalo víc. Ale ano on v tuto chvíli nedokázal uvažovat. Zvlášť když ho měl v péči Katei se svou "kouzelnou mocí". Trochu na něj nalehl a započal pomalý, opatrný pohyb. Dával si záležet, aby mu nezpůsobil žádnou bolest a vedlo se mu to až podezřele skvěle. Yuuriho myšlenky odpluly kamsi za Žluté moře. Aniž by si to plně uvědomoval, objal "víla" kolem krku a bezmyšlenkovitě mu nohy obtočil kolem boků. Přimknul se k němu a opřel se čelem o jeho rameno. Čím rychlejší byly pohyby, tím větší vzrušení cítil. To spojení těl - to bylo téměř dokonalé. A Yuurimu bylo docela jedno, že je to muž, ke všemu cizí muž, který okupuje jeho tělo. Chtěl, aby to neskončilo…

Nakonec to nezvládl a už potřetí skropil své břicho tekutou perletí. Než se stihl položit do postele a pořádně nabrat dech, cítil něco teplého uvnitř sebe. To teplo prostupující jím… To bylo něco úžasného. A on si téměř zděšeně uvědomil, že to chce zažít znova.

Katei, s opatrností mu vlastní, z něj vystoupil. źuuriho tělo se konečně začalo uklidňovat. Navíc byl strašně unavený, po tom všem. Katei luskl a oba byli najednou čistí a nikde ani stopa po nějakém milování. Katei se naklonil nad krále a zašklebil se:

"Tak jak se ti to líbilo, Yuuri?"

Ten chvíli koukal jako sůva z nudlí, načež pak náhle vybuchl:

"Vy parchante! Vždyť já zahnul Wolframovi! Myslím, že byste měl odcestovat na jiný světadíl nebo ještě lépe planetu…"

"A kdo řekl, že se to dozví?" mrkl na něj "víl". Pak tleskl a byl najednou oblečený. Ještě jednou gesto zopakoval a i Yuuri byl ke svému překvapení oděn. Nakonec z postele klidně vstal a zjevně se měl k odchodu.

"Vy mě tu téměř znásilníte a jen tak si odejdete?" divil se Yuuri. Katei se šibalsky usmál.

"Přesně tak." Yuurimu sklaplo. Snažil se dnešní zážitky pobrat a pochopit.

"Tak co, myslíš, že se něco změnilo? Budeš už schopen akceptovat Wolframovy city?" zajímal se milým tónem Katei.

"Řekl bych že ano… Teda chci říct, že nevím, nevím! Ne, tedy…" zažvatlal Yuuri celý zmatený. Katei se usmál.

"Teď už je to jen na tobě. Hodně štěstí, Yuuri," popřál mu Katei a pak s tichým pufnutím zmizel docela. Yuuri jen zmateně a nevěřícně zíral na místo, kde ještě před chvílí stál krásný, hnědovlasý víl.

***


"Vítejte, Vaše Veličenstvo," řekl Günter von Christ, když podával Yuurimu ručník, protože právě vylézal z vodyplné fontány.

"Děkuji, Güntere, rád tě vidím," usmál se na něj na oplátku Shibuya a vděčně ručník přijal. "Ahoj, Konrade," pozdravil i druhého muže, který stál po Günterově boku.

"Vaše Veličenstvo Yuuri," oplatil mu pozdrav menší úklonou hnědovlasý muž. Na to se trojice vydala z menšího hradu, který se nazýval Original King Palace. Yuuri, když cestoval ze Země sem, se většinou ocital tady. Během cesty se Yuuri vyptával co je nového a povídal si s Wellerem Conrartem a Günterem.

"A kde je Wolfram?" napadlo tak Maoua.

"Je na hradě, čeká na nás. Myslím, že nechtěl jít s námi, protože se zas jednou urazil," vysvětlil Conrart laskavým hlasem.

"To je mu podobné," zamumlal Yuuri a protřel si znovu černé vlasy ručníkem.

Jen co dorazili na hrad, setkali se s Gwendalem, starším bratrem Conrarta, a Wolframem, který se jako obvykle tvářil, jakoby mu patřil svět. Co ho Yuuri zahlédl, rozbušilo se mu neovladatelně srdce. Vzpomněl si na Kateiova slova.

"Vaše Veličenstvo, bude potřeba, abyste podepsal nějaké formuláře, za dobu vaší nepřítomnosti se to nakupilo…" spustil hned Günter, ale Yuuri ho razantně přerušil.

"To počká," prohlásil přesvědčeně. Všichni nechápavě koukali.

"Zas hodláš zanedbávat své povinnosti? Ty jsi mi teda král, Yuuri, jen co je pravda," odfrkl si pohrdlivě Wolfram von Bielefelt.

"Ty," ukázal Yuuri na svého snoubence, až polekaně ustoupil, "musíme si něco vyřídit!" A tu chňapl Wolframa za ruku a táhl ho chodbou pryč. Ostatní jen konsternovaně a nechápavě hleděli na vzdalující se dvojici. Ta zmizela až v královském pokoji.

"Co to mělo znamenat?" nahodil zamračený výraz Gwendal. Günter pořád hleděl nehnutě na dveře inkriminovaného pokoje a neměl se k odpovědi.

"Řekl bych," ujal se slova Conrart, "že si Yuuri něco konečně uvědomil."



Peteno: 52x | Moje zobrazen: 1x | Online ten: 0


Blanch
[ 1 ] 26 Dec 2008 11:17 pm
Tohle si asi taky přečtu znovu :)))
Na KKM už se ti nechce psát povídky? Chápu, že teď trpíš šílenstvím kolem Death note :DD
Uvažovala jsem nad tím, proč se píše na to tolik povídek a proč to člověka nutí... je to hlavně tím, že se v anime "nic nestalo", proto si to diváci vynahrazují tím, že o tom píšou hodně povídky :)) Kdyby to bylo yaoi, už by to nemělo tolik smysl :)
none

Morgana Ehran
[ 2 ] 27 Dec 2008 12:54 am
:))
ale jo, mám v hlavě pár nápadů, ale většinou jsou to delší věci... a to se mi nechce:))) jinak mě dnes Domča navrtala do hlavy crossover KKM/DN... to by byla dokonalost-sama:))
jo, to je přesně ono! proto i většinou lidi píšou na slashably (i já), aby si to vynahradili. vždyť i u nás na shonen.blog.cz je Yaoi sekce povídek prázdná a v SA je jich přes dvacet... wink
none

Blanch
[ 3 ] 27 Dec 2008 01:33 am
:D
To chápu, mě už z těch nápadů, co furt mám, bolí hlava :D

Jj..já taky napsala anime povídky jen na anime, která jsou slashable :DD
DN nemám dopsané, ale mám tam KKM a Monochrome factor :) a plánovala jsem i na Loveless a Gravitation... tam toho taky moc není...
Na takovou Winter cicadu, kteoru zbožňuju, jsem nikdy nic neplánovala, tam už všechno je :D
none

Morgana Ehran
[ 4 ] 27 Dec 2008 03:48 pm
že?:)) já na to už mám skoro spotřebovaný blog a to si jich spoustu nepíšu...

že?.)) na yaoi se už nic moc napsat nedá... třeba na JR by se ještě dalo, to není ukončený, ale jinak? na WC už nic nevymyslíš, kór když umřeli:))
none

Blanch
[ 5 ] 28 Dec 2008 01:24 pm
No dalo by se to nějak obšlouhnout, páč právě zemřeli a vymyslet kupříkladu nějaké Sakurové nebe, kde se setkají :))
No na JR, jelikož je to komediální, se toho dá vymyslet spoustu, ale nemám to nutkání už právě proto, že tam k tomu došlo :)
none

Morgana Ehran
[ 6 ] 28 Dec 2008 03:05 pm
no dalo, ale bylo by to takové... no nijaké, už tam bylo, co mohlo. a v JR skoro taky:)
none

Swooki
[ 7 ] 17 Aug 2010 09:31 pm
tvoje pojeti sexu me samotnou malem dostalo k orgasmu, prsote ohhhh
none

Morgana Ehran
[ 8 ] 17 Aug 2010 10:34 pm
laughing laughing laughingděkuji za chválu!
none

[ 9 ] 20 Aug 2010 12:20 am
jeee, Swooki došla! laughing eh, eh, jo, Morganka dokáže člověka vzrušit laughing laughing laughing

no fajn, chce se mi spát, kecám hovadiny... jdu si pustit dalších deset minut Sodomy laughing
www.mycolorfullife.blog.cz

Morgana Ehran
[ 10 ] 21 Aug 2010 02:05 pm
wow, to si vezmu osobně laughing laughing

díváš se na to? a jak ti je? laughing laughing
none

[ 11 ] 22 Aug 2010 10:32 am
jo, vem si to osobně tongue laughing

dívala jsem se no, a bylo mi tak nějak, hm... zezačátku to šlo, pak mi bylo lehce zle... stejně tak u té knížky... nemám z toho obré pocity, ale jsem ráda, že jsem to konečně četla a viděla laughing teď jen přemýšlím, jestli si to mám zapsat do přečtených knih do češtiny laughing
www.mycolorfullife.blog.cz

Morgana Ehran
[ 12 ] 22 Aug 2010 12:45 pm
laughing laughing laughing *válí se po zemi*

jo, je to hnus, ale co laughingnapiš, náhodou se to pokládá za významný literární počin, ať už v rámci literatury či psychologie. na některých školách to dokonce řadí k seznamům nabízené četby k matuře laughing laughing
none

[ 13 ] 22 Aug 2010 06:57 pm
*když se válíš válím se taky* laughing laughing

jo no... jo napíšu když tam máme i Kamasutru :D a jo? nám to teda nenabízí, ale mohli by :D
www.mycolorfullife.blog.cz

Morgana Ehran
[ 14 ] 22 Aug 2010 10:25 pm
tongue tongue

to pak joXD já jsi 120 dní... taky zapsala v prváku do čtenářákuXDD učitelka prohlásila, že oceňuje rozmanitost mého výběruXDDDD
none

[ 15 ] 22 Aug 2010 10:28 pm
no máme... jako starověkou indickou literaturu... zajímavé že tuhle knihu se byla schopná naučit celá třída... no naučit, to všichni věděli, jako jediné a jako první zmiňované... stejně jako to, že Platon byl gay a Sapfo lesba... jaj máš dobrou učitelku, no :D ta naše stará panna by mě s tím vyhodila z okna :D
www.mycolorfullife.blog.cz

Morgana Ehran
[ 16 ] 23 Aug 2010 12:48 am
laughing laughingto věřím.
none

[ 17 ] 23 Aug 2010 03:07 pm
The most easy pass way to get facts close to this good post is to buy custom essays and just <a href="http://www.essayslab.com">buy essays</a>.
marinastarla@gmail.com



Nick:
E-mail/web:
Smajl: smile wink wassat tongue laughing sad angry crying 

Zadejte kód
Security Image



| Zapamatovat nick
Content Management Powered by CuteNews

Menu
Anime
Harry Potter
Originální
Button stránek


Na slovíčko
Návštěvnost


Design vytvořila: BLANCH | adminka webu: MORGANA EHRAN.