TENTO WEB SLOUŽÍ POUZE JAKO ARCHÍV!


Osvěta Grella Sutcliffa by tsusami
13 Jul 2010 11:20 pm | MorganaE

Jednorázovky anime | Poet Koment: 13

Heh, nějak nevím, jak to přidat k překladům... Budiž...
Je už to dávno, co jsem to začala překládat, ale nějak jsem se nemohla dokopat ke konci.
Nevím, co k tomu říct, snad jen, že mě povídka pobavila a zalíbila se natolik, že jsem jí nemohla odolat. Povolení mám. Vím, že moje angličtina je strašná a chudá, berte to jako amatérský pokus (najděte mi francouzskou povídku, dobrou povídku, a já vám ji přeložím... možná. Ač bych francouzsky měla umět líp, nějak tomu nevěřím...)
Originální název: The Edification of Grell Sutcliffe
Autorka: tsusami
Beta-reader: Nifreloth
Odkaz: http://www.fanfiction.net/s/4793034/1/ (ne, nejde mi blog.cz)
Fandom: Kuroshitsuji
Pairing: Sebastian Michaelis/Grell Sutcliff... svým způsobem
Rating: bez omezení

Sebastian Michaelis měl pro Grella Sutcliffa jediné slovo: neschopný. Nevěřil, že by někdo mohl být méně znalý své práce než tři potácející se šílenci, které jeho pán zaměstnal ze soucitu, ale Grell ho o tom pomalu přesvědčoval. Grellův čaj byl otřesný, vedle jeho stolování se zdála Maylene být aspoň v něčem schopná a jeho tendence se přehnaně omlouvat místo napravování věcí byla neskutečně otravná.
Sebastian si opravdu zoufal nad Barnettovic služebnictvem.
Sebastian vyryl každé i a každé t na seznamu položek, který sepisoval. Díky Grellově pomoci s praním, bylo jejich současné povlečení přebarveno na nemožný odstín červené. Grell bude v budoucnu nezaměstnaná pradlena nebo udělá kariéru v textilech. Sebastian doufal, že se bude zabývat tím druhým a dostane se tak z jeho dohledu. Sebastian položil pero a zvedl pergamen. Pečlivě si prohlédl seznam a rychle přikývnul.
Stejně to bylo nezvyklé najít boha smrti promenádujícího se jako člověk. Očividně byl bůh smrti dobrý v pozorování lidského života, ale nebyl schopen se mu přizpůsobit.
Sebastian levou rukou vytáhl stříbrné kapesní hodinky. Pohled na čas ho vyšvihl ze židle a nasměroval do kuchyně v mnohem rychlejším tempu než obvykle. Díky Grellovi byl opět pozadu a ječení, jež ho vítalo, než stačil otevřít dveře, jej nepovzbudilo. Sebastian se s odstrčením dveří zastavil. Bard se zuřivě nakláněl nad stolem s plamenometem v ruce, zatímco panikařící Grell držel z dosahu dnešní večeři.
„Barde, Grelle,“ pravil Sebastian. Oba muži ztuhli a otočili se zahanbeně ke dveřím. Bardův rozčilený pohled se pomalu změnil v úlevný.
„Sebastiane! Pokoušel jsem se udělat večeři, ale tenhle chlap mě nepustil k masu!“ ukazoval vyčítavě Bard na Grella.
Sebastian se otočil ke Grellovi, čekaje na jeho vysvětlení, ale zahanbený sluha se podíval na balíček ve svých rukou a rychle ho stáhl dolů. Nervózně se usmál a těkal očima mezi Bardem a Sebastianem.
„Je to pravda?“ vybídl ho Sebastian.
Grellovy oči se zaměřily na podlahu. „Ale on chtěl pálit maso a já myslel… má takový rozkošný odstín červené, byla by to škoda…“
Sebastian se pokusil udržet si přátelský úsměv. Ústa se mu třásla snahou. „Děkuji za váš zájem, ale nemůžeme mladému pánovi naservírovat neuvařené jídlo a pokud brzy nezačneme, večeře bude zpožděna. Pane Sutcliffe, prosím dejte mi maso. Uvařím ho. Barde, prosím začni s vedlejšími pokrmy a vy, pane Sutcliffe prosím dělejte Tanakovi společnost. Ujistěte se, že má dostatek čaje.“ Oba muži se trochu napřímili.
„Ano, pane!“ řekli unisono. Sebastian sledoval, jak Grella pokládá zabalené maso na stůl, než vyběhl ze dveří. Hlavní sluha vrátil svou pozornost masu na stole a trochu si povzdychl.

~ * ~ * ~ * ~

Ciel se podíval na poslední cifry a zúžil své modré oko. Prodej hraček byl stabilní, ale prodej cukrovinek lehce snížený. Ciel by si měl se Sebastianem promluvit o nových příchutích pro sezónu. Napsal si pár poznámek, když uslyšel skřípot otevírajících se dveří. Byl to sluha jeho tety Angeliny, Grell, pomyslel si, zkouše si vzpomenout na jméno překvapivě nešikovného komorníka. Myslel si, že má jeho teta lepší vkus. Ciel připsal na okraje komentáře a podtrhl části, které potřeboval prodiskutovat se svým bankéřem. Po očku sledoval nesmělého sluhu, přecházejícího přes pokoj.
„Myslel jsem, že jsem ti nařídil pomáhat Sebastianovi,“ řekl.
Grell se zastavil, prohýbaje záda jako kočka.
„Se…Sebastian mi řekl, abych zkontroloval Tanaku, aby… abych se ujistil, zda má dost čaje.“
Na Cielových rtech se vytvořil drobný úsměv. „Tak?“ Ciel podtrhl další cifru. „Tanaka bude v pořádku,“ řekl o starším muži, který seděl v tradičním japonském posedu na podlaze. Grell si neohrabaně klekal vedle něj, zkouše ho napodobit. Zastrčil si nohy pod sebe, zarazil se a znovu přesadil s rozmrzele zkřiveným koutkem rtů. Ciel se ušklíbl, když Grell zjistil, jak to bylo nepohodlné „Sebastian musí být hrozně zaneprázdněný. Jsem si jistý, že tvá pomoct by byla více oceněna v kuchyni.“ Ciel vzhlédl a všimnul si Grellovy ztuhlé pozici a rukou, jež se samy opakovaně svíraly v jeho klíně. „Nemyslíš?“
„V… v kuchyni jsem právě byl,“ řekl. Z jeho hlasu byla patrná nervozita. „Sebastian mě požádal, abych se postaral o Tanaku. Abych se ujistil, že má dostatek čaje…“ Grell pohlédl na plný kouřící šálek zeleného čaje v Tanakových rukou.
„Když jsme u čaje,“ Ciel položil pero a natáhl se pro spletený provázek pověšený u zdi, „proč jsi žádný nepřinesl?“ Ciel jednou a pak dvakrát zatahal za provázek. Opřel se zpět do svého polstrovaného křesla a bokem pohlédl na sluhu, sedícího po jeho slepé straně. Zahihňal se a chopil se pera. Škrábání jeho špičky znělo v tichém pokoji hlasitě.
Grell se prozíravě rozhodl neodpovídat.
Sebastian pohotově přinesl tác s čajem.
„Promiňte za vyrušení,“ řekl, přisouvaje vozík vedle stolu. Ciel položil pero a opřel se do křesla. Všiml si Sebastianova rychlého pohledu na Grella, který setrvával v pozici v kleku na zemi. Grell vzhlédl k Sebastianovi se zasněným pohledem do dáli a rozněžnělým úsměvem. Sebastian postavě v rohu nevěnoval vůbec pozornost. Položil malovaný Wedgewoodský šálek na prázdné místo na Cielových pergamenech. Opatrně vzal konvici a začal pečlivě nalévat. „Dnes jsem připravil horkou senchu. Měla by mladému pánovi pomoci v této rušné době udržet si bystrou mysl. Jako zákusek jsem připravil japonskou cukrovinku zvanou daifuku. Sladkost červených fazolí, jež Lau laskavě dodal, by měla doplnit nezvyklou hořkost čaje.“
„Chtěl jsem něco s čokoládou,“ řekl Ciel. Pohlédl podezíravě na bílé pudrové cosi položené vedle čaje.
„Mladý pán bude mít čokoládu v dezertu. Příliš sladkého není pro děti dobré,“ usmál se Sebastian.
„Pche,“ odvrátil se Ciel. Vrátil se k cifrám na bílém papíře. „Až budeš mít čas, musíme prodiskutovat nové příchutě. Tvé brilantní mléčné bonbony se neprodávají. Řekl jsem ti, že to byla hloupost. Nech si mléko pro ty své drahocenné kočky.“ Ciel se rozhodl ignorovat, že Sebastianův další návrh, jahodová příchuť, byl nyní jejich nejprodávanější.
„Ano, pane. Postarám se o to po večeři.“ Uklonil se a vrátil se k vozíku, odcházeje stejně tiše jako přišel.
Ciel uchopil křehkou porcelánovou rukojeť a upil z kouřícího se čaje. Nakrčil nos, trochu začenichal a usrkl ještě trochu. Sebastian nezanechal žádné mléko nebo cukr, což znamenalo, že to mělo být konzumováno, jak to bylo servírováno. Vzal podivný dřevěný klín, ponechaný vedle daifuku, a ukrojil z pudrového moučníku. Bez vidličky po ruce, Ciel napíchl malý kousek, který uřízl a položil si jej na jazyk. Žvýkal a pozvedl obočí. Uznale k sobě kývnul.
„Ehm, promiňte mi?“ řekl nesmělý hlas. Ciel pohlédl na Grella, na nějž málem zapomněl. „Slyšel jsem správně, že Sebastian má zálibu v kočkách?“
Ciel nakrčil nos. „Miluje prašivé věci. Setkává se se svou milovanou tulačkou každé ráno v zahradě, když si myslí, že jej nikdo nesleduje.“ Ciel usrkl čaje. Naklonil hlavu, když s všiml Grellova zasněného pohledu do dáli. „Nejsi taky milovník koček, že ne? Zakázal jsem všem brát je do domu.“
Grell důrazně zavrtěl hlavou. „Ale Sebastian je opravdu laskavý muž, ne?“ Grell semknul ruce na hrudi. Tanaka vedle něj se pochechtával. Ciel sluhu pozorně sledoval. Sebastianův úkol, vznětlivost předtím a to, že absolutně odmítl brát na vědomí Grellovu přítomnost v pokoji svědčila o něčem víc než otrávenosti.
Ciel se předklonil a opřel se o pravou paži. „Sebastian je na tebe naštvaný?“ zeptal se klidně. Grell okamžitě narovnal záda. Jeho oči se rozšířily jako Mayleniny brýle. „Nebyl bys první služebník, kdo by se s ním dostal do křížku. Finnianovi, Bardovi a Maylene se to stává denně.“ Cielovi zaškubalo v koutku úst. „Ale také ví, jak si ho zase usmířit.“
Grell nastražil uši.
„V panství je Sebastianova láska ke kočkám známou věcí,“ pokračoval Ciel. Pohodlně se opřel do křesla a složil ruce do klína. „Kdykoli ho rozčílí, prosí jej o odpuštění převlečení za kočku.“ Grell k němu otočil hlavu, aby na něj viděl. „Čím přesvědčivější kočkou jsou, tím je ochotnější odpouštět.“ Ciel si pokoušel vzpomenout, kam schovali Elizabethininy poslední dárky. Byl si jistý, že byly zamknuté v Sebastianově komoře, kde by je již nikdo neměl znovu spatřit. „Můžu ti říct, kde schovávají kostým, pokud bys to chtěl zkusit.“
Ciel pohlédl na sluhu a divže sebou necuknul. Jeho ústa byla rozšířená v úsměvu od ucha k uchu.
„Ach, milostivý pane,“ řekl Grell, spínaje prosebně ruce před hrudí, „byl bych neskonale vděčný.“
Ciel potlačil radostné zamručení a zapátral v kapse po hlavním klíči. „Na to, aby ses dostal do komory sluhy, potřebuješ tohle.“ Do vzduchu pozvedl malý mosazný klíč.
~ * ~ * ~ * ~

Sebastian položil nůž a pohlédl na zeď se zvonky. Zvonek od Cielovy studovny zařinčel v dvou dlouhých tazích, jak bylo jeho zvykem. Sebastian si utřel ruce do bílé zástěry, rozvázal šňůrky na zádech a položil zástěru na stůl. „Co si přeje mladý pán teď?“ pomyslel si, oblékaje si sako.
Když znovu vstoupil do studovny, koutkem oka zaznamenal Grellovu absenci. Přelétl podezřívavě očima kolem, ale smrtka nebyla přítomna nikde v pokoji.
„Zvonil jste?“ řekl mile, všímaje si téměř prázdného šálku na stole a napůl snězeného daifuku. Ciel vzhlédl od své práce a odmlčel se.
„Potřebuji jednu informaci z obchodní účetní knihy. Vzal bych si ji sám, ale zdá se, že nemám klíč.“
Sebastian mírně přimhouřil oči. „Pokud by mi mladý pán řekl, který účet ho zajímá, mám obsahy účetní knihy memorované.“
„Kniha postačí. A jestli bys mohl zkontrolovat počet stříbrných příborů, které nám zbyly… zejména nožů?“ Ciel sklonil hlavu k pergamenu na stole a začal zkoumat jeho obsah. Sebastian si všiml samolibého výrazu, který se snažil mladý pán skrýt. Jeho oči se zabodly zpátky do prázdného místa vedle Tanaky. „Rozumím,“ řekl Sebastian. Otočil se na podpatku a omluvil se.
Nebylo překvapením, když zarachotil koulí ke dveřím komory a zjistil, že jsou otevřené. Sebastian zatlačením opatrně dveře otevřel, očima přelétl přes pokoj a zaznamenal na své posteli překvapivě velkou hroudu. Ne že by ji používal, nicméně to bylo znepokojující. Sebastian vstoupil dovnitř a zavřel za sebou dveře dřív, než toho stačili být ostatní sluhové svědky.
Grell Sutcliff byl stočený na jeho posteli a měl na sobě kočičí uši a ocas. Po jeho příchodu vyskočil na všechny čtyři a zavrtěl vzrušeně boky. Sebastian si byl docela jistý, že za kousky z kostýmu by mohl poděkoval Lady Elizabeth, ale měl pocit, že to byl jeho pán, komu by měl poděkovat za Grellovu přítomnost zde.
„Sebastiane!“ zvolal Grell a vyskočil z postele. Plazil se nešikovně po dřevěné podlaze a třel tvář o Sebastianovu nohu. Sebastian potlačil zachvění, jak mu mráz přeběhl po zádech. „Odpusť mi!“ vykřikl Grell a omotal se kolem té samé nohy. Sebastian hladce odstoupil a popadl hlavní klíč, který byl ponechaný na stole. Schoval předmět do svého saka.
„Prosím, pane Sutcliffe, vstaňte. Ušpiníte si uniformu.“
Grell sklonil hlavu, opíraje se o předloktí, zatímco jeho pozadí s připevněným kočičím ocasem trčelo do vzduchu. „Mňau?“ zkusil. Naklonil hlavu na stranu a zíral na Sebastiana rozšířenýma, zaječíma očima. „Mrow,“ téměř zašvitořil, převalil se na stranu a předvedl poddajnou pózu. Sebastianovi zacukalo v oku.
„Opravdové kočky mají trochu více hrdosti, pane Sutcliffe. Mohl byste nyní vstát ze země? Nebo pokud na tom trváte, válejte se po zemi mimo panství.“
Grell se trochu rovněji posadil. Sebastian z něj nespouštěl oči, zatímco přešel klidně k sekretáři a vytáhl sbírku neuspořádaných listů, z nichž se skládala obchodní účetní kniha. Pochyboval, že ji jeho pán potřebuje, ale rozkazy jsou rozkazy.
Sebastian cítil, jak se k němu Grell světelnou rychlostí blíží. Ukročil stranou, ale smrtka se ukázala být překvapivě pohotová. Grell do něj narazil, účinně ho srazil a účetní kniha mu z ruky spadla přímo na podlahu. Sebastian si šokovaně odmlčel, zatímco ho Grellovo těžké tělo přikovalo k zemi.
„Ale Sebastiane, vy mi musíte odpustit, musíte. Udělám cokoliv, jen abyste mi odpustil všechny ty trable, jež vám způsobuji.“ Grell zaškrábal prsty Sebastiana na hrudi, jako kočka drápající hračku. Sebastian stěží maskoval své znechucení. Položil ruce na Grellova ramena a pokusil se ho odstrčit, ale Grell se nenechal, otíraje tvář, na níž, jak si teď Sebastian všimnul, měl černě nakreslené úzké vousy, o jeho frak. „A poté, co mi mladý pán pověděl o vaší slabosti ke kočkám…“
Sebastian si odmlčel. Jeho oči se na moment rozšířily překvapením. Jeho obličej se uvolnil a pomalu se mu na něm zformoval úsměv.
„Ale jistě, mám velkou slabost pro kočky. Tohle je však spíše psí chování.“ Na Grellově tváři se objevilo překvapení. Jeho rty se zformovaly do udiveného o. „Kočky jsou velmi elegantní, důstojná stvoření. Neskáčou na pány a nenarušují jejich práci. Nemávají necudně svými ocasy.“ Grell se posadil, ale nehnul se ze své pozice na Sebastianových bocích. Zdálo se, že přemýšlí o svém výkonu. „Kočky jsou velmi jemná stvoření. Dovolují svým pánům k nim přijít a ne naopak. Nejsou tak poddajné bytosti jako psi.“ Grell přikývl, ačkoliv za svýma prázdnýma očima pořád přemýšlel o něčem jiném. „Můžu vás poučit, jak být velmi přesvědčivá kočka, pokud mi to dovolíte.“ Grellova tvář se rozzářila s velkým úsměvem. „Ale nejdřív ze mě musíte slézt,“ usmál se nervózně Sebastian.
Grell si konečně uvědomil svou pozici a s jasným zčervenáním se vyškrábal z pozice na Sebastianovi a klekl si na podlahu, očekávaje další instrukce.
„Učte mě, pane,“ řekl vášnivě. Sebastian cítil další mrazivé zachvění v páteři. Oprášil se, urovnal si svůj oděv a zvedl se z podlahy.
„Zaprvé, nesmíte pohnout ani prstem.“ Sebastian sebral obchodní účetní knihu, která rozházená přistála na zemi. Pokusil se urovnat zohýbané stránky a uhlazoval je tak dlouho, dokud nebyl spokojený. Grell nasadil děsivý druh odhodlaného výrazu. Kývnul na první podmínku.
„Musíte se schoulit na pohodlném místě a nedělat nic než podřimovat, občas vykouknout z okna, pokud je nějaké příhodně nablízku a udržovat se v čistotě.“ Grell pohlédl na své oblečení a všimnul si stavu své uniformy. Jeho ústa poklesla v hrůze, když rukama poklepával na zaprášené skvrny, snaže se tak očistit.
„Mladý pán potřebuje moji asistenci, ale pokud byste schoulil na této posteli a nenuceně na ní odpočíval, určitě by si vás nikdo v tomto domě nespletl se sluhou.“
Grell skočil na postel a stočil se do klubíčka.
„Takhle?“ zeptal se a přivinul ruce k hrudi jako dvě malé packy. Grellovy oči se zasněně zahleděly nad jeho lehce zčervenalými líčky. Sebastianovi zaškubalo ve rtu.
„Tohle je mnohem víc přesvědčivé. Mám téměř chuť vás odměnit miskou smetany.“ Jen když ti to zavře zobák, myslel si. Grell si příliš pomalu olízl rty a Sebastian poprvé porozuměl tomu, co to znamená fyzická nevolnost. „Jen takhle zůstaňte a já vás přijdu navštívit, když si ušetřím trochu času.“
Sebastian k sobě přivinul účetní knihu a pomalu se stahoval. Stříbro mohlo vždycky počkat na později. Navíc si nemyslel, že by to mladého pána opravdu zajímalo. Sebastian pečlivě dohlížel na Grella celou cestu ke dveřím. Nahmatal kliku, když se Grell najednou posadil.
„Počkejte!“ Natáhnul k němu ruku. „Ne…“ Grell zaváhal, stydlivě sklopil oči, když se na jeho rtech zformoval plachý úsměv. Líčka mu opět zčervenala. „Ne… nepomazlíte se se mnou, než půjdete?“
Ruka, držící účetní knihu, se kolem ní sevřela dost těsně na to, aby na ní udělala důlek. Sebastian z formujícího se zamračení vykouzlil náznak úsměvu, zatímco opakovaně svíral prsty v pěst. Připomínal si, že udělal v životě horší věci.
„Samozřejmě,“ řekl napjatě a vrátil se pomalu zpět ke slaměné rohožce, kde se Grell rychle svalil na stranu a udělal ze svého těla klubíčko. Vzrušeně se na posteli zatřásl.
Sebastian váhavě natáhl prsty a Grell se přestal natřásat a zdvihl hlavu. Jeho brada mířila do vzduchu, zvedající svou tvář k bílé ruce, která se držela jen pár palců nad ním. Sebastian nahmatal černé uši a třel je způsobem, jako to dělal se svou milovanou každé ráno. Grell se posunul výš a zachytil tváří konec Sebastianovy dlaně.
Sebastian se zarazil, každý sval ve své ruce napjatý. To bylo vše, co mohl udělat proti silnému nutkání, aby se odtáhnul. Grell afektovaně otíral svou tvář o rukavici a špinil tak látku zakrnělým make upem nebo čím, který použil na nakreslení vousků. Sebastian mohl přes rukavici cítit teplo jeho tváře. Byl mnohem teplejší než obyčejný člověk. (Sarkastická poznámka překladatelky: Je to přece Grell…)
Grellovy zavřené oči se pomalu otevřely. Hleděl na Sebastiana napůl přivřenýma, zastřenýma očima s výrazem, díky němuž se Sebastianovi stáhnul žaludek.
„Nechcete mi pohladit kožíšek?“ zavrněl Grell.
Sebastian ucukl s rukou. Zarazil se, natáhl se váhavě ke Grellovi a popleskal ho dvakrát po hlavě z co největší vzdálenosti mezi svými prsty v rukavici a hladkými, hnědými vlasy.
„Musím se vrátit k práci,“ řekl Sebastian. Rychle z komory utekl, hledě zpět do pokoje s opravdovým úsměvem, než zavřel dveře.
Sebastian vytáhl z kapsy hlavní klíč vsunul ho do zámku od dveří komory. Otočil mosazným klíčem, účinně zamykaje komoru zvenku.
Měl by svému pánovi později poděkovat za dobře sehraný zásah.


Peteno: 85x | Moje zobrazen: 1x | Online ten: 0


Akkarra
[ 1 ] 14 Jul 2010 11:50 am
laughing laughing Úplně Grella vidím. On je prostě božskej, je to fakt zlatíko (Ale na Undyho nemá - promiň, Morganko. U mě prostě vede Hrobař). laughing
A k těm kočkám - Sebastian (*slint*) nemá tak úplně pravdu. Náš kocour dělá všechno opačně - do důstojnosti má daleko, narušování práce je pro něj běžná rutina aco se týká necudného mávání ocasu, tak to radši nebudu rozebírat. laughing
Ale je to úžasná povídka. O Grellovi se mi snad bude dneska i zdát. tongue
none

in-vino-veritas
[ 2 ] 14 Jul 2010 12:13 pm
dokonalé xD xD hlavně ta poznámka autora mě rozesmála xD xD ježiš tak tohle je přímo ukázková ukázka charakterů xD xD dokonalost :)
none

[ 3 ] 14 Jul 2010 09:23 pm
Můj ty bože (shinigami?), Grell :D. Tohle bylo zkrátka okouzlující a pravda, pravda, ta poznámka k tělesné teplotě sedla :D. Už zase se uculuju na monitor jako idiot, ještě že je monitor zvyklý XDD.
Ale já si nemůžu pomoc, Grell prostě patří k Williamovi, navždy zbožňovaný pár ^^ :D
www.enferre.ic.cz

[ 4 ] 14 Jul 2010 10:48 pm
............................
......................
................
..........
......
...
..
.

došly mi slova XD

Překlad je ale dobrý ^^ Z povídky budu mít křeče ještě hodně dlouho XD
http://mouldy-cheese.own.cz

Morgana Ehran
[ 5 ] 14 Jul 2010 11:31 pm
Akkarro, jeXD no Undy je taky skvělý... však jo, já si nechám GrellaXDD
mno, není náhodou zrzavej se zelenýma očima?:)))))
děkuji za autorku.
vino, díkXDD jo, charakteristika je tam báječná, proto se mi to tak líbí.
Tynusko, taky myslím:)) dík, ta poznámka musela být... jo, ten pár mám už taky rádaxD před časem jsem na ně četla geniální povídku...
Mouldy, ani se nedivímXD já se u toho též královsky bavila. děkuji!^^
none

Akkarra
[ 6 ] 15 Jul 2010 01:35 pm
Čirou náhodou jo! laughing tongue tongue
hele na tom ale něco bude, protože Bubák (druhá kočka) je čirou náhodou celá černá, má vpravdě démonský pohled a je to vzor raistokratického, povýšeného chování. laughing
none

Akkarra
[ 7 ] 15 Jul 2010 01:36 pm
Aristokratického ne raistokratického. Ty překlepy mě jednou zničí.... crying
none

Morgana Ehran
[ 8 ] 15 Jul 2010 04:25 pm
*rofl* vtom případě můžeš sledovat jejich vzájemné reakce... nebo je párovat... ne nebudeme perverzníXDD
none

[ 9 ] 15 Jul 2010 07:47 pm
Chudáci kočky XD
V tom případě si chci pořídit zrzavou kachničku se zelenejma očima :3 taky takovou přítulnou XD
http://mouldy-cheese.own.cz

Morgana Ehran
[ 10 ] 16 Jul 2010 01:51 pm
XDDD já chci Grella!
none

Mouldy
[ 11 ] 16 Jul 2010 07:38 pm
Možná by bodlo trošku nenáročnější přání XD (no, je fakt, že já taky chci doma polovinu postav z Hetalie XD)
none

Morgana Ehran
[ 12 ] 16 Jul 2010 09:06 pm
laughing laughing
none

[ 13 ] 18 Jul 2010 02:28 am
Aaaaaaaaaaaaah! *připitoměle se culí*
To je dokonalá povídka :D
Miluju Grella a miluju Grella se Sebbym!
A chci Grella domů! Bude se mnou spinkat místo kočičky :D
Ale když bude Sebby hodnej, někdy mu ho i půjčím... O:-)
No nic, myslím, že už je fakt pozdě a asi mi to leze na mozek. Ne, tam mi leze Grell. Pomoc! O_O
www.quiquillka.blog.cz



Nick:
E-mail/web:
Smajl: smile wink wassat tongue laughing sad angry crying 

Zadejte kód
Security Image



| Zapamatovat nick
Content Management Powered by CuteNews

Menu
Anime
Harry Potter
Originální
Button stránek


Na slovíčko
Návštěvnost


Design vytvořila: BLANCH | adminka webu: MORGANA EHRAN.