Láska na první pohled

Stál na rohu kupé, nervózně si okusoval své pěstěné nehty a hleděl přes sklo dveří na černovlasého kluka, jak osamoceně hledí z okna, za kterým se začínalo smrákat. Byl tam tak sám, v létě přišel o své dva nejlepší přátele.

Upravil si svůj hábit, uhladil vlasy. V očích se mu zalesklo. Zhluboka se nadechnul a vstoupil dovnitř.

Dva páry očí se do sebe vpily. Jedny tak zelené jako brčál, druhé jindy naoko chladné a ocelově šedé jako nebe před bouří.

Harry se zprudka postavil, z kapsy v mžiku oka vytasil hůlku.

„Malfoyi?!“ zazněl hrubě.

Dracovi zacukaly koutky. Hleděl upřeně svému spolužákovi do tváře a divoce mu přitom bušilo srdce, jako by se každou chvíli mělo opustit jeho hrudní koš.

„Co tu chceš, Malfoyi?“ ozval se znovu hlas u okna, tentokrát méně ostražitě, skoro spíš odevzdaně. Mdle.

Draco udělal dva kroky a přistoupil k Harrymu, který nehybně stál v pozoru, maje hůlku pro všechny případy přichystanou. Zmijozel se nebál nebezpečí, zlosti, která se zračila v očích jeho odvěkého arcirivala. Přistoupil několik kroků blíže, až se nosem téměř dotýkal Harryho.

„Malf-…“

„Šššš,“ položil mu ukazováček na rty a zastřeně s lehkým úsměvem dodal: „Věříš na lásku na první pohled?“

„Cože?“

„No tak věříš, Pottere? Věříš?“ dorážel zvědavě Draco.

„Ne,“ odseknul nervózně chlapec s jizvou na čele.

„Tak se, promerlina, podívej ještě jednou,“ uchopil prsty pravačky Harryho bradu a políbil a zatímco Nebelvír nestačil zhodnotit situaci, políbil ho.

A Draco by přísahal, že ten den se jim země pod nohama prohnula.