Na mou duši, na psí uši

Byl pozdní večer, první máj, večerní máj - byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas… A Mácha se teď musí obracet v hrobě… Zkrátka a dobře, noc byla mladá.

Urostlý mladý muž seděl v křesle a pozoroval, jak jeho přítel zaujatě čte článek v novinách, zatímco skomírající plamínky svíček ošlehávaly jejich tváře v přítmí.

Zazní odkašlání. To když Harry Potter zvedne hlavu a pronese: „Dráčku?“

„Prosalazara. Neříkej mi tak, Pottere! “ zazní ostře. „Víš moc dobře, že tyhle sladkobolný nesmysly nemám rád. Navíc díky tomu vždycky poznám, že něco chceš," nakrčil zamyšleně obočí blonďák.

Harry v podstatě odignoroval obsah celého sdělení a záhy pokračoval. „Nepořídíme si psa?“

Blonďaté obočí vyletělo vzhůru. „Už máš vlkodlaka.“

„Draco,“ okřiknul ho obrýlený mladík, ale stejně mu cuknul koutek úst.

Malfoy odložil noviny na klín. „Co tě to napadlo? Ty si chceš pořizovat nějakou zablešenou obludu?“

„Ne. Zablešenou obludu ne, ale psa.“

„To je totéž,“ ohradil se Draco. „Vsadím se, že i tvůj kmotr měl blechy. Všichni psi jsou zablešené obludy. Dokonce i Lupina jsem přistihnul, jak se neustále škrábe na hřbetě.“

„Jak to s tím souvisí…“ vpadl mu do řeči Harry, ale Draco se nenechal přerušit.

„A ke všemu slintají, dělají nepořádek, jsou hluční a stojí to peníze. A hlavně, drahý Harry, hlavně se o ně musíš neustále starat. Mít zodpovědnost.“

„Je to domácí mazlíček, Draco. Pořizuje se pro radost.“

„Nepotřebuju domácího mazlíčka. Pro radost jsem si pořídil tebe, Potty," zazněl jízlivě a Harry se nafouknul.  A hned na to se zatvářil zasmušile.

„Navíc ke všemu ještě koušou a štěkají," doplnil ještě Malfoy.

„Ne každý kouše,“ oponoval zatvrzele Harry.

„Pottere - Harry,“ opravil se a změnil tón, jako by mluvil k malému dítěti. „Pes, který štěká a nekouše, je jedině pes přežraný. Mít přežraného psa stojí peníze.“

„Ne každý štěká,“ hádal se dál mladík a černý pramen mu v prudkém pohybu pohladil klikatou jizvu.

Dracovo obočí znovu vylétlo do čela. „To je potom pes, který neštěká, ale kouše a to je pro změnu pes němý. Být pokousaný stojí výdrž a nervy. Pokud chceš, pak budu němý i já. A pokoušu tě taky.“

„To je u psů normální,“ ohradil se znovu mladý hrdina.

„Máš pravdu. Pes, který štěká a kouše, je pes normální, ale to už tady jednou bylo, už jsem to říkal. Mít psa stojí peníze, úsilí a nervy. Já vím, že Malfoyové mají chladnou hlavu a velikou trpělivost, ostatně stačí bydlet v domácnosti s tebou, tvoje způsoby stolování by jednoho přivedly k nepříčetnosti," podíval se na zamračenou Harryho tvář, „ale i tak se chci dožít nejméně sto padesáti.“

„Třeba ten náš nebude jako ostatní,“ zaprosil odevzdaně a poraženě chlapec, který přežil a vyhrál už kde co, ale bitvu nad Dracem Malfoyem nikdy.

Draco do třetice zacvičil s obočím a umocnil to jízlivým úšklebkem v tolik známém zarputilém gestu. „Pes, který neštěká a nekouše, je pes mrtvý a ten ti bude na nic, Harry. Ale pokud se nemýlím, je taky pravda, že nic nestojí.“

„Jsi zlý,“ zvednul se Harry na nohy a vzdychnul, s jasným úmyslem jít trucovat jinam.

„Nemáš zač,“ Dracova tvář se znovu skryla za novinovým papírem.

„Abys věděl, tak já jednou… jednou vyhraju… nad tebou a tvými argumenty," nadhodil uraženě Harry.

„Šetři dech, zlato,“ kontroval to laxně Draco, „já chápu, že s Lupinem to asi o úplňku není moc velká legrace. Ale můžeš si třeba pořídit bleší cirkus. Abychom měli barák plný parazitů, na to nepotřebujeme psa, vím jistě, že pár takových tě pravidelně navštěvuje, “ roztáhl Denního věštce a vrátil se k rozečtenému článku.

Harry Potter otevřel pohoršeně rty a už to vypadalo, že chce něco podotknout, ale nakonec to vzdal. Tyhle žabomyší války nikdy neměly smysl.
Když nabručeně odkráčel, Zmijozel se za ním se zdviženým koutkem zahleděl. To bude Potter koukat, až dostane k narozeninám štěně. Ale přece si nenechá ujít šanci ho pořádně rozčílit, mělo to blahodárný dopad na jeho krevní tlak.