Je to podělanej palác!

Je to zasranej hrad. Žádný menší rodinný dům, jak mu Sherlock nalhal. Podělanej palác. Sídlo. S věžemi. Cimbuřím. S rozlehlými zahradami. John se ani nebude divit, až u fontány, ze které prýští Dom Pérignon, potká bílé pávy.
Když viděl Holmesovy prve v bytě, působili normálně. Průměrně.
Teď tu zkoprnělý civí na architektonickou památku, která by mohla být součástí UNESCO. Připadá si jak ten největší nýmand ze Senochrup ve starým moly ožraným svetru, co nese na seznámení s rodiči ubohý azalky v květináči.
Sherlock byl fakt někdy na pěst.
Nakonec s vynuceným klidem pronese: „Seš si jistej, že nejseš čaroděj, Harry?“