Krev na rukou

„Neschopní amatéři. Ostatně jako vždy,“ hudroval Sherlock, když mu Lestrade sundával želízka.

John si promnul kořen nosu a útrpně vzdychl. Byl zmoklej a promrzlej jak pouliční pes. Smradlavej jak pohozený odpadky u popelnice. A vyflusnutej jak žvýkačka na asfaltce. Podělanej případ. V myšlenkách už si užíval horkou sprchu. Sám!
Jen díky známostem a bezpečnému krytí vlády mohli být rádi, že Sherlocka propustili tak rychle.

„Zatraceně, měl bys být Mycroftovi vděčnej!“ zahulákal John, když mu po páté Sherlockově invektivě na adresu Grega ruply nervy.

„Nic jsem neprovedl!“

„Argumentovat Scotland Yardu slovy 'ale ta krev přece není moje', není polehčující okolnost, hergot!“