Laskavost od Sherlocka

Detektiv se tvářil stoicky, přestože v hloubce očí skrýval úsměv, který schovával krokodýl pod hladinou.
„Sherlocku, proč se tváříš tak spokojeně?“
„O čem mluvíš, Johne?“

Přivřel víčka, zhodnotil Sherlockův postoj. Rozhodně tady něco nehrálo. Pokud existovala nějaká nejistá konstanta moderní doby, jmenovala se Sherlock Holmes. Roky spolu. Přesto nebyl John schopný Sherlocka odnaučit plnit lednici experimenty. Bylo to jako vzít transparent na koncert Stevieho Wondera.

„Přežívá v lednici něco, co už se dá považovat za darwinismus? Nejsem očkovaný na tetanus."
Načež zahlédl seškvařenou hmotu vedle chemické aparatury.
„SHERLOCKU?!“
„Ten svetr ti stejně neladil k očím, Johne. Udělal jsem ti laskavost.“