Bordel

Navzdory předsevzetí, že nachytá Malfoye při činu, neměl Harry v příštích několika týdnech ani jednou štěstí.

Snažil se, vážně se snažil. Hodně. Někdy až moc. Verbálně sekundoval, jak to jen jeho mentální vybavení zvládalo, ale ten chlap se nikdy nenechal nachytat. Volil každé slovo s uvážením. Precizně. Nepřeřekl se. Jakýkoliv poznatek a pronesení znělo učeně, účelně, úderně, ale zároveň nestydatě a zakázaně. Až Harryho polil pot.
Jak jen to promerlina dělal? Nedalo se z toho vyčlenit nic, co by použil proti němu.
Provokoval ho. Lucius ho jednoduše a bezostyšně provokoval. A bavilo ho to.
Bylo na denním pořádku, že si vyměňovali různé škádlivé invektivy, tenhle slovní ping pong v podstatě praktikovali už pár let, ale celé to napětí mezi nimi se nikdy nepřeklenulo v něco zajímavějšího. Harry neměl pochyby o tom, že kdyby měl Malfoy starší příležitost, přehnul by ho přes pracovní stůl a oba by vzápětí viděli před očima zářivé hvězdokupy a možná i nový vesmírný třesk. Ale ten chlap zkrátka nechtěl udělat první krok. A Potter byl v téhle rovině naprostý amatér a žabař. Žádný z jeho vztahů nedopadl dobře, pokaždé měli jeho partneři nebo partnerky problém s jeho jednáním nebo prioritami. Vzalo mu to vítr z plachet a celkově ochotu se vůbec o něco snažit.

Ale ke Zmijozelovi ho to nebezpečně táhlo způsobem, kterému nedokázal odolat. Což způsobovalo, že se protentokrát nechtěl tak snadno vzdát. Ostatně kdo by tři roky tanečků nazval něčím snadným.  

Ve svádění nebyl zlatý chlapec zrovna odborník. Obvykle a nestřeženě sváděl někdo jeho a Harry si toho ve většině případů ani nevšiml, dokud mu to někdo třetí neřekl nebo nenaznačil. Náznaky totiž běžně přehlížel, lidi přehlížel skoro pořád. Že ho sváděl Lucius Malfoy nakonec ale poznal. Trvalo mu to sice třicet šest měsíců a pár dní navrch, byla k tomu potřeba vzájemných pravidelných schůzek ve školní Radě na Ministerstvu, ale nakonec tu záhadu rozklíčoval po svém. A bez nápovědy.

Co by donutilo konečně aristokrata překročit tu cílovou čáru? Proč se vlastně držel zpátky? Byla v tom snad nějaká úcta?  Řeč jeho těla mluvila za sebe, nenechala špetku představivosti, nicméně nahlas nebyl Malfoy nikdy dost přímý a Harry nabyl dojmu, že s ním jedná v rukavičkách.

Jaké to s ním asi bude? Distingovaní muži jako on bývali podle drbů v posteli údajně zvířata!

Představil si, jak si ho Lucius bere někde v uličce za zapadlou putykou proti cihlové zdi orosené nočním deštěm. Nehty by se mu přitom zaryly do hrdinových boků, zatímco by pohodil s dlouhou hřívou vlasů vzad a majetnicky zavrčel. Harrymu by po tom aktu zůstaly barevné modřiny, které by si hýčkal jako trofeje. Za nimi by ležely na zemi rozházené popelnice a odpadky, u kterých by pískali potkani. A z rohu té tmavé uličky by byla cítit moč a čerstvé zvratky. Nad hlavami by jim nepravidelně problikávalo odlehlé světlo neonového nápisu z baru odnaproti. Všude bordel. A v Harryho hlavě jakbysmet, když se mu stáčely myšlenky tímto úchylným směrem.

Něčím tak odporným by pán honosného panství zvyklý na luxus, komfort a noblesu znechuceně opovrhoval. Nakonec by si to ale stejně užíval pro svou podstatu. Bylo by to dekadentní, zvrácené a zároveň správné. Hlavně ten pocit těsné horkosti po objemu jeho erekce, jakmile by do Harryho kluzce a pravidelně přirážel, přičemž by ho svaly okolo vítaly a objímaly. V doprovodu lascivního sténání mladšího muže. Samozřejmě hned poté, co by mu Harry nadšeně vykouřil, než by došlo na hlavní zápletku večera. V tom by byly škrkny, aby si Nebelvír nechal ujít příležitost, při které by mohl cítit slanou chuť jeho péra na jazyku. A taky ten impozantní exemplář v dlani.

Zatřepal hlavou a zavřel oči. Krucinálhergot. Měl by řešit oběžníky, zprávy a papírování, ale i přes všechna očekávání byl duchem úplně mimo a v kalhotách byl tvrdý jako kámen. Tolik, že by na něm postavili snad i základy Bradavic. Nepohodlně si poposednul, než se donutil vrátit k práci.

Ale jen několik minut na to někdo zaklepal na dveře a ze škvíry mezi mini se zjevila platinová koruna vlasů spadajících po ramena až na záda. Byly nezaměnitelné.
Srdce se Harrymu rozhodlo zrychlit oběh v celém těle, ale hlavně nahrnulo krev do tváří, jakmile se na něj Lucius Malfoy bodře usmál, opíraje se o svoji ikonickou hůl se stříbrnou hlavičkou hada.

„Dobrý den. Neruším?“

Přikývl. Vyměnili si zdvořilostní pozdravy. Harry se snažil nemyslet právě na to, co si představoval. Šlo to ztěžka.

„Mám pro vás jednu zajímavou nabídku, pane Pottere. Pokud byste si na mě našel chvíli čas, byl bych vám nesmírně vděčný,“ na posledním slově si dal velmi záležet. Jeho intonace slabiky pohladila jako jemný samet.
Mladík za stolem měl skoro pocit, že Malfoy zavrněl jako kočka.

Kurvažejonašel.
K čertu s oběžníky, mužům jako byl filantrop a mecenáš Lucius Malfoy, kteří se podíleli na revitalizaci kouzelnické školy a Londýna, se přeci neříkalo nikdy ne.
A to jistě musel chápat i sám ministr kouzel!
 

„Jsem celý jen váš, pane Malfoyi,“ pronesl pevně bystrozor a postavil se opatrně od stolu, zatímco se snažil ledabyle dlaní zakrýt vlastní rozkrok a nepůsobit u toho zbytečně nápadně až komicky.

„Doufal jsem, že to jednou řeknete, pane Pottere.“

Ten hlas ho bude doprovázet i v nočních můrách. Ale prvně byla třeba následovat své sny.