KČNTNŽ - 4. kapitola

John postává před restaurací, kterou jeho kolega vybral, Sherlock stojí jen pár kroků od něj, nevnímá svět kolem a něco vyhledává na mobilu. Oba doufají, že Ta Žena brzy dorazí. V očekávání výsostné teatrálnosti, na kterou si sama potrpí, si doktor povzdechne, má deset minut zpoždění. Ale možná, že tentokrát nedorazí na jejich setkání nahá. Prožene se Johnovi hlavou.

Zakucká se, když po chvíli spatří tmavovlasou dominu, jak se k nim blíží ve tmavých vínových šatech, které nemají daleko od jeho původní myšlenky. Spíše odkrývají, než zakrývají a hluboký dekolt se jí táhne téměř až k podbřišku, nehledě na holá záda. Její záměry se nedají přehlédnout, jen naprostý idiot by nepochopil, o co jí jde.

Když si Irene všimne Johnova zamračení a celkové nelibosti, líbezně se na něj usměje a elegantně se zavlní v pase. Nejspíš jen proto, aby mu zkazila den ještě víc, než doposud. Jako by nestačilo, že s ní bude muset sedět u jednoho stolu a trpět její výstřední chování, zatímco bude cukrovat se Sherlockem Holmesem, který se jako obvykle kvůli ní bude směšně předvádět.

Sherlock je stále trochu duchem mimo, ale jen do momentu, než se drobná ženská ruka dotkne jeho zápěstí. Vzhlédne a ostřížím pohledem přelétne její toaletu. I John si je vědom toho, že jeho přítel chápe, co má Ta Žena za lubem. Její parfém se nutkavě line vzduchem, až si doktor několikrát promne nos.

Za skly restaurace se u stolů baví zamilované páry, smějí se a flirtují. John si frustrovaně prohrábne prsty své plavé vlasy, nerozumí tomu, proč tady je a proč má dělat páté kolo u vozu.

Irene Adlerová se dívá na oblohu zpola posetou hvězdami a úsměv se jí znovu rozšíří nadšením, které, jak se zdá jednomu z mužů bere trpělivost a druhému soudnost.

„Dnes je úplněk! To bude velmi romantické, nemyslíte, doktore Watsone?“ Každá slabika v jejím hlase zní svůdně a spokojeně. Připomíná vrnící kočku.

John se dívá na tu ženskou a snaží se netvářit nepříjemně. Nespouští z ní oči, aniž si to uvědomí, skousne pevně čelist a předvede hrdý postoj kapitána Watsona. Nahlíží do té potemnělé hvězdokupy, kde se pomalu mezi občasnými mraky odkrývá kulatý měsíc.

Sherlock schová mobil do kapsy svého saka, a pak otvírá dveře a vpustí dámu do společnosti. Hned na to ji následuje dovnitř a na Johna se neohlíží.

Ten s jistotou ví, když je následuje, že tento plán povečeřet ve třech s Irene Adlerovou, je velmi, ale velmi špatný.