50. 50 Cent

Ztemnělé uličky Londýna byly v tuto dobu poměrně tiché. Z mudlovských ulic se v dálce rozeznívaly halasivé tóny hudby z barů a diskoték. Sem tam je doprovázely hlasy dobře se bavících mudlů, kteří si na ulici vyšli zapálit cigaretu. Byla noc jako zrozená na to, aby se Draco po dlouhé době zase bavil a hřešil.

Salazar věděl, že už to byly dlouhé měsíce, co navštívil naposledy nějaký klub. Nestál o to, aby ho někdo poznal, tak se už při úpravě svého zevnějšku rozhodl, že dnešní lov proběhne v mudlovské části velkoměsta. Neměl sice mudly příliš v lásce, ale pokud šlo o sex, mudlovské ženy dokázaly všelicos a nikdy se zbytečně neptaly.

Než definitivně vstoupil do oblíbeného klubu zvaného 50 Cent, upravil si černou košili a zastrčil pár plavých vlasů za ucho. Byl rozhodnutý, že dnešní večer klub neopustí sám, nýbrž odejde v doprovodu nějaké přitažlivé partnerky. Ve vstupní hale se naposledy prohlédl v zrcadle a v duchu si spokojeně pogratuloval k přitažlivému vzhledu a charisma, kterému žádná neodolá.

S jasným záměrem si sedl přímo k baru, kde se nechal obsloužit barmanem, jenž mu namíchal příhodně znějící nápoj Sex on the beach. Měl odtud nejlepší výhled na tančící parket a taky na boxy, v němž seděly skupinky mladých dívek. Nebyl tady poprvé a věděl, jak to chodí. Většina omladiny do klubu chodila za stejným účelem, a to kvůli sexu na jednu noc. 50 Cent byl svou pověstí přímo vyhlášený.

Usrkl ze svého koktejlu a musel uznat, že mudlové občas mají dobré nápady. Zachutnal mu. Nebyla to sice ogdenská starorežná, ohnivá whisky, máslový ležák nebo archivní skřítčí víno, jaké měl na Malfoy manor, přesto dal míchanému pití šanci. Ostatně potřeboval zapadnout.

Dříve než se vůbec stačil porozhlédnout po okolí a vybrat si oběť pro dnešní večer, po jeho pravici se zavlnila silueta a ozval se vábivý ženský hlas.

„Jste tady sám, krasavče?“

Otočil se za tím svůdným hlasem a prohlédl si původkyni svého rozptýlení. Černé dlouhé vlasy, pronikavé oči, ladné křivky, které zvýrazňovaly krátké černé šaty. Líbila se mu. Něco v jejím pohledu bylo neuvěřitelně sexy. To, jak se dívala a zdvihala přitom koutek úst. Vyzývala ho a její lišácký úsměv si s ním hrál.

Odložil sklenici na bar a nenechal na sobě znát žádné emoce. Přesně tak, jak ho to učili rodiče. Nepronikavý chladný výraz plný nezájmu.

Pokud si myslela, že na něj zapůsobí, nechtěl v žádném případě dávat najevo, že to funguje. On měl být lovec a ona měla být jeho kořist. Otočil se s ní, nezměniv výraz v očích pouze nechal zvědavě vyletět obočí do čela. Jako by byl na pracovní schůzce a vyzýval svého protivníka k útoku.

Černovláska si přehodila nohu přes nohu. Draco moc dobře věděl, že to byl manévr, který ho měl upoutat, ale jeho ocelově kalené oči stále zůstaly upřené na ni. Nakonec, když vycítil, že u ní byla výhra zaručena, jí odpověděl.

„Jsem James,“ řekl to první jméno, které mu přišlo na jazyk, přičemž si hned vzápětí uvědomil, že je to jméno otce jedné nejmenované osoby, na kterou teď rozhodně nechtěl myslet.

„James?“ zareagovala ihned žena. „Zajímavé. Nevypadáte jako James.“

„A jak vypadám?“

„Já nevím, spíš jako Charles, možná Edward. Slušelo by vám něco honosnějšího.“

V ten moment jeho sympatie k ní ještě drobet vzrostly. Pravděpodobně poznala, že jméno tak obyčejné by se v jeho vznešené pokrevní linii těžko ujalo. Usmál se a to byl první impuls, který ji podnítil k tomu, aby dál pokračovala ve svém svádění.

„Já jsem Hannah. Můžu vám říkat 007?“ zamrkala na něj.

Na okamžik mu zatrnulo a musel polknout hořkou žluč, která se mu usadila v hrtanu. Naposledy, co si hrál na Jamese Bonda, byla přítomná jiná černovlasá žena. Hned se mu vybavil dialog, který spolu vedli v zapadlé smradlavé mudlovské ulici za policejní stanicí.

„Takže MI6?"

„Nejsi jediná, kdo se dívá na televizi."

„Měl by ses přestat tolik dívat na Jamese Bonda, Malfoyi."

Otřepal se, když mu v mysli vytanula nechtěná vzpomínka na poslední případ s Harriet. V duchu se ale musel zasmát. Viděl to pořád živě před očima, jak Harry sváděla kapitána tamního okrsku, aby z něj dostala důkazy.

Vynadal si. Teď nebyl čas ani místo na to, aby se bezhlavě vrhal do melancholických vzpomínek. Žádná Harry už nebyla!

Zamhouřil oči a tiše zašeptal. „Nesmíte moc nahlas, MI6 neví, že jsem tady a nerad bych, aby se to provalilo.“

„Promiňte, pane Bonde,“ podala mu svou ruku, „těší mě. Co pijete?“

„Rád bych řekl, že martini, protřepat, nemíchat, ale je to Sex on the beach,“ utrousil ledabyle, načež si usrkl ze sklenice. „Co si dáte vy?“

„To samé,“ ztišila a prohloubila hlas, aby bylo poznat, že v tom prohlášení je i skrytá výzva, kterou Draco samozřejmě ihned rozpoznal.

Večer plynul přesně podle jeho představ. Při každém dalším vypitém koktejlu přibývalo i důvěrností. Ze začátku to byly pouze letmé pohledy, pak letmé dotyky, z vykání se přešlo na tykání, nakonec už se ani jeden z nich neostýchal dotknout se záměrně a netajil se tím, že o toho druhého stojí. Závěr večera byl na dohled a oba dva to věděli.

O pár hodin později už Draco objednával pokoj v pětihvězdičkovém hotelu o pár bloků dál. Volnost byla tak naplňující a vzrušující. Nikomu nemusel skládat účty a cítil se zase svým pánem. Tak to potřeboval. A hlavně potřeboval sex. Byl tolik vzrušený, že mu to téměř zatemňovalo mysl. A když se začala Hannah před ním obnažovat, netrpělivě z ní šaty začal strhávat sám. A zatímco se postaral o to, aby mezi nimi nepřekážel jediný svršek, ona se střídavě smála a střídavě vzdychala. Bylo to tak podmanivé a elektrizující.

Skoro ani neocenil ten moment, kdy začal pronikat do jejího těla. Všechno se stalo ráz naráz, jeho vzrušení naprosto přejalo nadvládu nad tělem a mysl byla v dokonalém souladu s atmosférou, která byla nasáklá chtíčem a touhou po vyvrcholení.

V jednu chvíli seděla rozkročmo ona na něm a pomalými krouživými pohyby ho dráždila, v druhou už byla pod ním a vzdychala, zatímco on se rozhodl mučivou a divokou jízdu.

Pachy, vůně, dráždivé dotyky. Vzduch prosycený pižmem a potem. Cítil se jako šelma, která ulovila gazelu, na které si pochutná. Tolik toužil po ukojení, že sotva vnímal, jestli je jí to příjemné taky. I když mu to vlastně bylo jedno, šlo hlavně o jeho uspokojení, a kdyby s tím měla problém, rozhodně ji nedržel násilím.

Prudce do ní přirážel, ale vzhledem k jejím vzdechům a stenům to vypadalo, že ona je spokojená jakbysmet. Rozhodně si nestěžovala.

Všudypřítomný elektrizující pocit, který se mu rozléval po těle, každou chvíli gradoval. Draco s vidinou tolik kýžené supernovy, ještě přidal na tempu. Příjemný pocit v podbřišku mu jasně dával najevo, že bude brzo na vrcholu.

Podíval se do její tváře. Teprve teď si v přítmí hotelové lampy všiml, že jsou její oči jasně zelené. U Merlina!

Snažil se ten fakt nevnímat a soustředil se na její rysy. Černé vlasy, dlouhé řasy, bronzová pleť. Bylo to obtížnější, než si myslel. A než si stačil uvědomit, že jeho mysl její obličej přeměnila na ten důvěrně známý, když dosáhl svého orgasmu, tak nejenže před sebou neviděl obličej Hannah, ale dokonce před sebou neviděl ani obličej Harriet. Ležel pod ním totiž sám Harry Potter.

***

Zatímco Hannah usnula, Draco seděl v županu na posteli a hledě frustrovaně do zdi, si mnul prsty na rukou. Ještě teď byl vyděšený z toho, co viděl. Tohle přece nemohla být pravda. Nemohl se udělat při myšlence, že šuká zatraceného Harryho Pottera!

Cítil se jako naprostý úchyl a sám sobě se hnusil. On přece není buzna pro Merlina! Otočil se za sebe a podíval se na svou milenku. Teď, když si ji z blízka prohlédl, měla sice podobné rysy jako Harriet, ale ve skutečnosti jí nebyla tak podobná. Byla vyšší, měla větší prsa, špičatý nos a plnější rty. Vlastně měla i vlnitější vlasy a rozhodně ne tak hezké oči. Cože?

Proč se mu sakra při sexu musela před obličejem zjevit zrovna Evansová? A pak… On?

Po vší té projevené náklonnosti se vedle té ženské začínal cítit nesvůj. Její přítomnost ho dráždila. Nepatrně s ní zatřásl, ale nic se nestalo. Klidně si spala dál, aniž by vnímala, že se ji snaží někdo probudit. Zatřásl s ní víc a hned na to znovu, nebral si servítky.

„Vzbuď se!“ rozkázal hrubě.

Otočila se k němu a zamžourala očima. „Co je? Kolik je hodin?“

„Nevím, vzbuď se.“

„Copak, ty divochu, jednou ti to nestačilo? Chceš si to zopakovat?“ zasmála se a snažila se k němu přitulit, ale on ji hrubě od sebe odtáhl.

„Obleč se a odejdi,“ procedil chladně a ani se na ni nepodíval.

„Cože?“ v ten moment byla naprosto vzbuzená a s nechápavým výrazem se posadila na postel, tělo si zakryla dekou.

„Slyšelas dobře. Vezmi si své věci a jdi pryč.“

„V tuhle dobu? To si děláš legraci nebos zešílel? Kolik může být, tři ráno?“

„Mě to nezajímá, ženská. Zkrátka zmiz!“

„Co ti přelítlo přes nos?“ ptala se vcelku s klidem a stále přemítala, co se mohlo stát. Vždyť si v noci tak skvěle zařádili. Zdál se být spokojený, stejně jako ona. Navíc si myslela, že se mu líbila. Řeč jeho těla byla všeříkající. A on ji teď vyhání? To myslel opravdu vážně?

„Jsi snad hluchá, mudlo pitomá? Vypadni!“ otočil se konečně k ní a zařval z plna hrdla, aby bylo jasné, že nežertuje.

„Mud-co… Ty…“

O další výzvu poté se postavila na nohy omotaná přehozem a hledajíc všechny své svršky, se snažila uklidnit. Bezvýsledně. Nakonec se oblíkla a postavila se naštvaně před něj.

„Posranej ubožáku, vyliž mi prdel! Ty už na mě nikdy nesáhneš!“

„Jako bych snad o to stál! Děvku si můžu zaplatit kdykoliv,“ opáčil bezmyšlenkovitě a v tu ránu to plesklo. To, když se její dlaň setkala s jeho tváří.

Za normálních okolností by jí tu facku vrátil nějakou pěknou kletbou, ale dneska k tomu nějak neměl odhodlání.

Ještě než za sebou hlasitě práskla dveřmi, tak po něm hodila vázu, která stála na konferenčním stolku a doprovázela ji slova: „Kokote. Nafoukanej zazobanej debile!“

***

Když Sirius obcházel dům a prohlížel si, co se v něm změnilo a nezměnilo, nechtěně se stal svědkem Harryho hluboké deprese. Chlapec, který přežil, aby se mohl utápět v žalu, seděl v křesle v přijímacím salónku, upíjel čaj a vypadalo to, jako by v ruce držel něco neviditelného.

Teprve když Sirius přišel blíž ke svému kmotřenci se snahou ho nevyrušit z rozjímání, které v podstatě spočívalo v tom, že mu po tvářích stékaly slzy, poznal, že to neviditelné, co drží Harry v ruce, je vlas.

Přesněji řečeno světle plavý vlas, který bezpochybně nepatřil nikomu jinému než jeho bývalému snoubenci.

Už před pár dny si Sirius všiml, že se Harry v tomto stavu udržuje záměrně. Snad jako by se vyžíval ve vlastním utrpení. Dokonce měl na levém prsteníčku pořád navlečený snubní prsten a vypadal jako neživý, jak se plahočil po domě a myslí byl úplně mimo. Nebylo to poprvé, co ho zastihl v takovém stavu, ale vždycky ho raději nechal o samotě, aby se Harry necítil trapně.

Když se to však opakovalo tak často, už nevěděl, co má dělat a pouhé přihlížení mu nepřipadalo jako dostatečná podpora. Zatracení Zmijozelové. Jak jim mohl věřit, když takto ubližovali jeho nejbližším?

„Harry,“ oslovil ho tiše, ale i přesto se mladík vylekal a prudce se na něj otočil s uslzenou tváří.

Sirius ignoroval jeho smutné oči, které mu nenápadně říkaly - běž pryč, chci být sám - a posadil se naproti němu. Přisunul si křeslo, aby mohl uchopit jeho dlaně do svých a s utrápeným výrazem se na něj zahleděl. Vzdychl.

„Harry, vím, že to, co ti teď řeknu, zrovna nechceš slyšet, ale možná zrovna Malfoy nebyl nejlepší výběr, třeba nebyl ten pravý, určitě brzy potkáš někoho lepšího.“

„Když miluješ, nevybíráš si. Srdce si to určí samo,“ Harry nebyl ochotný akceptovat ani Siriovu snahu mu celou věc ulehčit. Namísto toho ho poznámka spíš víc popudila. Copak jeho kmotr nikdy v životě nikoho doopravdy nemiloval, že to nedokázal pochopit?

Byl moc rád, že se jeho kmotr vrátil, ale někdy mu stále připadal jako ten škodolibý šikanátor z dob studia.

„Já… Omlouvám se. Nechci ti to ztěžovat. Jen, že život tím nekončí. Možná si tě Malfoy nezasloužil, když mu nejsi dost dobrý. Nerozumím tomu všemu. Vždyť jste se neměli na škole rádi, nepletu se snad, ne?“ snažil se Sirius všechno polepšit, ale bylo na něm vidět, že s takovou situací nemá příliš zkušenosti.

„Ani já tomu nerozumím. Prostě to tak je. Myslel jsem si, že se to stalo teď, že za to můžou moje hormony, že to způsobila moje proměna, ale není to tak. Naši rivalitu jsem si jenom špatně vykládal. Od začátku šestého ročníku s ním nemůžu být v jedné místnosti, aniž by se mi nepotily dlaně a já se netřásl po celém těle. A to se nezměnilo. Najednou je mi horko a celý se zpotím.“

„Tak to je potom jasný,“ odtušil Sirius s úsměvem. „Trpíš mužskou menopauzou.“

Harry musel uznat, že bylo roztomilé, jak se jeho kmotr snažil. A jeho poznámka ho vlastně i rozesmála. „Ty jsi takové jelito, Siriusi, vážně.“

Oba dva se začali od srdce smát.

Po zbytek večera se ukázalo, že když se Sirius opravdu snaží a chce, umí být dobrý posluchač. Jeho rady sice občas postrádaly takt a častokrát se do nich vloudil nějaký nemístný vtip, přesto byl však Harry rád, že ho nakonec kmotr vyrušil a dal mu prostor se z toho splínu vymluvit.

„Já vím, že já a Draco – to je minulost. Že se to nezmění. On tohle neskousne. Ale zkrátka… Bolí to víc, než jsem čekal. Musím se z toho dostat. Vážně se snažím.“

„Nespěchej, Harry. Chce to čas. Nic nejde hned. Postupně tě to otupí a možná, že časem už to nebude tak bolet a ty budeš schopný mu i odpustit. A sobě taky. Pak teprve budeš schopný žít zase jako dřív obyčejný život.“

Harry se zasekl a věnoval Siriovi překvapený výraz. „Páni. Siriusi. To bylo to nejmoudřejší, co jsem tě dnes večer slyšel říct. Lepšíš se, to sis přečetl v koláčku pro štěstí?“ poplácal ho pobaveně po rameni.

„To bylo hrubé, Harry!“ zapitvořil se naoko Tichošlápek. Pak jen dodal, „Co bys chtěl, jsem Black. Já se můžu jenom zlepšovat.“

Harry se znovu rozesmál.

„Co je?“

„Jako bych už tohle někde slyšel. Připadá mi, že všechny čistokrevné kouzelnické rody jsou v tomhle stejné. Všichni si zakládaj na tom, jak jsou dokonalejší než ostatní a vždycky to podpoří tím, jak se jmenují a z jakého jsou rodu…“

„Já ale ne-…“

„Neboj se, jen si z tebe dělám legraci. Draco to taky dělával,“ srdečně se uculil, „a vlastně to bylo zábavné a svým způsobem i roztomilé. Někdy jsem měl pocit, že je to prostě jen zvyk a ve skutečnosti to nemyslí ani vážně,“ zhluboka vzdychl a podíval se na svoje dlaně.

„Opravdu si nemyslím, že seš jako tvá matka nebo otec, Siriusi. Kdybys byl, pak bys přece patřil mezi ty špatné Zmijozely, které pořád nemůžeš skousnout. Ale je od tebe milé, že se snažíš. Vážím si toho. Jsem rád, že seš zpátky.“

„Já taky. Díky tobě,“ objal svého kmotřence a povzbudivě ho poplácal po zádech. A zdálo se, že přesně tohle Harry potřeboval.

Tak přece jen nebude tak nemožný.