63. West Hoathly road 63

Harry koukal na tu spoušť před sebou. Draco si podle výrazu zřejmě myslel úplně totéž co on.

Na základě zaneřáděného chodníku, neupravených schnoucích tújí podél plotu a jasně přeplněné poštovní schránky, bylo bez větších spekulací evidentní, že ať už dům našli nebo ne, nenajdou nikoho v něm. Samozřejmě to oba dva očekávali poté, co muže nenašli ani v jeho londýnském bytě, kde údajně měl být. Navzdory tomu netušili, že bude tento dům vypadat, jako by v něm nikdo nebyl několik let. Snad záměr?

„Tak myslím, že nemá ani smysl zvonit, co říkáš?“ proťal to hořké ticho po chvíli Harry a přešel ke schránce, odkud vyndal vyčnívající poštu.

„Jak bryskní úvaha, Potty, nepřestáváš mě udivovat. Ale ano, dračí spalničky očividně nemá,“ pronesl s ironickým podtónem plavovlasý mladík a přešel ke dveřím, u kterých začal skrz formule zjišťovat, jestli v dohledné době někdo dům nenavštívil. Zdálo se, že byl opravdu opuštěný už delší dobu.

Harry na jeho poznámku jen tiše zavrčel, ale už byl na tyhle pichlavé poznámky od svého přítele zvyklý, takže se zdržel komentáře. Odlevitoval do rukou i zbylý obsah pošty ze schránky a začal se vším probírat. Nic, co by je přivedlo na další stopu. Jen účty, staré noviny, nějaké letáky a… Dopis.

„Hm, nejsem v kouzelnickém a mudlovském právu zrovna dvakrát zběhlý, jak že je to s listovním tajemstvím? Když je prohledávaný údajným pachatelem přečinu, otevírání osobní korespondence…“ Harry svou větu ani nedořekl, protože v tom samém okamžiku byl Draco u něj a natáhl krk přes jeho rameno, aby se podíval, co to vlastně drží.

„Od koho to je? Je tam odesílatel?“

Harry otočil obálku zezadu a několikrát ji prohlídl, ale na obálce bylo pouze jméno adresáta a inkoustové razítko s obrázkem nějakého opeřence. „Hádám, že tohle samo o sobě je povolení to otevřít, co říkáš?“

„Nevím, co furt řešíš, Pottere, jsme bystrozoři, něco jako povolení nás vůbec nemusí zajímat,“ vytrhl mu Draco obálku z ruky a bez větších okolků ji seshora roztrhl. Vyndal z ní nadvakrát složený list čistě bílého papíru a začetl se do něj.

Harry na něj jen tiše koukal a čekal, co z kolegy vypadne, načež se Malfoy poškrábal na bradě a zdvihl pobaveně koutek.

„To je ale idiot. Vážně,“ podal Harrymu papír, ať si ho přečte sám, a pak se na patě obrátil k východu. „Jdeme.“

Harry se bez zbytečných dotazů rovnou vydal za Dracem a začetl se do těch několika řádků na papíře.

Váš účet byl aktivován. Děkujeme za Váš vklad ve výši 1870 liber, který jsme přijali. Zůstatek účtu 275…

Profesůrek si založil mudlovský účet a nechal si do neobydleného domu zasílat výpisy vkladů a plateb z vlastního účtu. Harry se rozesmál. Teď už jen stačilo zjistit podle čísla účtu, na které pobočce proběhla poslední transakce nebo komunikace a mají je.

Draco měl pravdu. Na to, že by se ten kouzelník měl vyznat v zákonech, dodatcích a měl mít trochu analytické a logické myšlení, byl opravdu idiot. Zapomenout na tak zásadní věc?
 

***

Získat povolení od Pastorka, mudlovského ministra úřadu pro styk s kouzelnickou veřejností a parlamentního tajemníka ministerstva financí nebylo nijak zdlouhavé ani složité. K překvapení obou bystrozorů se vše vyřídilo do několika hodin, což byla v případě byrokracie daleko neuvěřitelnější magie, než takzvané pošetilé mávání hůlkou. Všechno v podstatě Draco s Harrym stihli vyřídit během chvíle, a pak už jen čekali na verdikty všech zúčastněných. Ani se nenadáli a už během třetí odpoledne jim úřednice v Eagle bank v Bristolu vyjížděla kompletní seznam plateb a schůzek za poslední dva týdny i s místy, kde a s kým proběhly.

„Podívejme se na to. Kinsale. Zdá se, že náš pár má v oblibě irská pobřeží,“ pročítal si posledních šest plateb Draco.

Bylo mu jasné, že tentokrát už na ně natrefili, protože transakce od sebe dělilo jen pár dní, maximálně týden až dva, zatímco ta poslední byla tři dny stará.

„Vypadá to, že budeme muset Pastorka poprosit ještě o jednu maličkost. Přemístit se na takovou dálku je nebezpečné,“ pokýval Harry.

„Souhlasím. Musíme použít krb nebo přenášedlo. Hádám, že irský ministr kouzel by nám mohl vyjít vstříc. Z Dublinu to je pak nějaké tři hodiny.“
 

***

Cesta z Dublinu do Kinsale byla podle Harryho zdlouhavá a nudná. Nejenže zdejší cesty byly dvakrát tak horší, než v Británii na venkově, ale místní lidé mluvili strašně divně. Vůbec jim nebylo rozumět.

„Netvař se, jako by se na tebe právě vydělal hypogrif, Pottere. Říkám ti, že kdybychom letěli na košťatech, bylo by to sice rychlejší, ale mnohem komplikovanější. Nechtěl bych zdejším mudlům mazat paměť a přesvědčovat je o tom, že to, co viděli, byl jen přerostlý racek. Racek v tmavém plášti, v mém případě racek s dobrým vkusem.“

Harry jen zakoulel očima, ale neubránil se pobavenému úculu. „Aspoň nám Pastorek povolil to zpáteční přenášedlo.“

Vlak, který je odvezl do Corku, což bylo nedaleké město, kde končila místní železnice, vypadal, že se každou chvíli rozpadne. Ale to ani jeden z nich příliš nevnímal. Mezitím se totiž venku spustila dost nepříjemná bouře. Člověk by ani nečekal, že se pomalu blíží Vánoce. Místo toho se nebesa temně zatáhla a na okna bubnoval liják, který prokládaly klikaté blesky dělící oblohu na několik částí. Všudypřítomná masa vody umožňovala oběma mladíkům vidět jen na metr nebo dva dopředu.

Na nádraží se pak schovali pod přístřešek, který se zdál být stejně děravý, protože i navzdory snaze se skrýt, jim za krk neustále stékala ledová voda.

„Připomeň mi, proč jsem se chtěl stát bystrozorem?“ otázal se nevrle Draco a upravil si límec, když mu za něj už potřetí káplo a on se celý otřepal.

Ani jeden z nich se neodvažoval použít hůlku, aby se proti vlezlé a lezavé dešťové vodě ochránil, protože okolo nich stálo dost mudlů.

„Protože seš samaritánská a nezištná duše,“ vycenil na něj Harry pobaveně zuby, a pak ho zatáhl za rukáv a přitiskl ho k sobě.

Draco si odfrkl. „Teď není čas na tulení, Pottere, máme tu nějakou práci.“

Harry zakroutil jen hlavou a pousmál se, „Nebuď tak nafoukaný, Malfoyi, chci nás jenom přemístit.“

Posunul se i s Dracem za roh do temného kouta, kde na ně nebylo vidět, a pak teprve si dovolil popustit uzdu vlastní magii.

Ani jeden z nich neznal okolí Kinsale, a tak je nepřekvapilo, když se přemístili na vzdálené rozorané a značně rozblácené pole.

Plavovlasý mladík znechuceně vytáhl svoje skřítky vyleštěné boty z toho marastu a v jeho výrazu byla znát jasná nevole. „Tos nás taky nemohl přemístit někam jinam?“

„Promiň mi to, lásko, příště nás pro jistotu přemístím na dno nějakého pěkného jezera, ať máš větší radost. Aspoň si nezašpiníš boty.“

„Nemysli si, že jsi vtipný, Potty. A neříkej mi lásko… Někdo by tě… Mohl slyšet. Někde,“ ohlédl se, všude pusto prázdno a ani noha. Zakabonil se.

„Ty máš zase náladu. Nech si tu protivnost pro naše holoubky. Ty boty ti doma osobně vyčistím a teď už pojď, někde tady mají pronajatý pokoj v hotelu.“

„Slibuješ?“ optal se s vypočítavým pohledem Malfoy.

„Co?“

„Že mi vyčistíš ty boty?“

„Jo, jasně, a teď už pojď…“

Výborně. Harry Potter. Osobní domácí skřítek Draca Malfoye. Podrží, uvaří, vyleští boty. A kolikrát i něco víc. Co si ještě přát!

Zatímco bloudili ulicemi malého města a hledali název hotelu, ve kterém proběhla poslední platba, bouřka trochu ustala. Jejich hledání doprovázelo jen jemné mrholení a trochu se zvedla mlha. V těchto končinách nic neobvyklého. Netrvalo to nakonec ani moc dlouho, když se před jejich zraky zjevila budova, která svou upravenou fasádou poněkud vybočovala. Během dalších patnácti minut už stáli přede dveřmi pokoje, odkud hlasitě hrála televize, jejíž obrazy se ve stínu míhaly zpod prahu.

Jedno hlasité zaklepání a dveře místnosti se otevřely. Za nimi stála drobná dívka, tolik podobná své matce i babičce. Dlouhé havraní vlasy jí spadaly po ramenou téměř až k pasu a nad hrdou bradou se rýsovaly úzké rty. Když si uvědomila, kdo před ní stojí – kdo by nepoznal tvář Harryho Pottera – prostě jen nahlas pronesla: „A sakra.“

„Miláčku, kdo to je? Nic jsem si od služby neobjednal, ty ano? O co jde?“ ozvalo se nedaleko od mladé ženy, která pořád strnule hleděla na Harryho jizvu na čele.

„Myslím, že jde o konec našich líbánek,“ zazněla zklamaně, a pak si dovolila otevřít dveře dokořán, aby oba bystrozory vpustila dovnitř. Nevzpírala se, jen odevzdaně vzdychla.

V ten moment si Harry i s Dracem všimli do očí bijícího důkazu. Na jejím levém prsteníčku se skvěl zlatý kroužek. Podívali se na sebe a oba dva se pobaveně usmáli. To už mezitím ke dveřím přistoupil i muž, jehož hlas se rozléhal pokojem a oba si je podezřele změřil.

Vzdychl. „Tak pojďte dál, pánové.“

***

Zpáteční cesta do Londýna už trvala jen chvíli. Poté, co novomanželé zaplatili za své apartmá, se nechali dobrovolně odvést nazpátek, aby vše uvedli na pravou míru. A když je přenášedlo, které museli upravit pro větší množství lidí, přeneslo přímo na Ministerstvo kouzel, bystrozoři je pozvali do kanceláře, aby si promluvili.

Dlouhou hodinu jim Damonda vyprávěla o tom, jak se s Ianem – tak se jmenoval její nynější manžel – do sebe na první pohled zamilovali. Jak to kvůli školním pravidlům museli celou dobu tajit. A pak ji napadl ten skvělý nápad, že by se mohli vzít. To by přece škola musela udělat výjimku. Nemohla by manželům přece zakazovat styky.

Zatímco Harry to chápal a připadalo mu to ve skutečnosti dost romantické, Dracovi se v hlavě honily myšlenky pojednávající o tom, jací jsou oba zabednění hlupáci.

„Víte,“ spustila dívka, „má matka by to nepochopila. Řekla by mi, že jsem příliš mladá a že tomu nerozumím. Pak by zařídila, aby mě ve škole nespustili z očí a já bych byla v pasti. Museli jsme to udělat tak, aby o tom nikdo nevěděl a museli jsme to udělat co nejrychleji. Neplánovali jsme, že budeme tak dlouho pryč. Když ony jsou líbánky tak…“ vzdychla a podívala se zamilovaně na profesora, který chytil její ruku do té své.

Pak spustil on, „Beru veškerou zodpovědnost na sebe. Damonda za to nemůže, to já jí přesvědčil, abychom utekli.“

„To přece není vůbec pravda, byl to náš společný nápad,“ vpadla mu do řeči. „Já…“

„V pořádku,“ skočil jim do toho nakonec Harry. „Motiv není třeba vysvětlovat. Vzhledem k tomu, že nebyl nikdo unesený, fyzicky týraný, nijak poškozený, nevznikla žádná materiální škoda nebo újma na zdraví třetí osoby, nebude na vás podané žádná stížnost, žádné obvinění. Vy, slečno Hellerová, jste už podle kouzelnických zákonů dospělá a jste svéprávná. Jediné, z čeho může být vás muž obviněný, je podání nějaké omamné látky, nebo z kletby Imperius, proto si dovolíme si vás podrobit nějakým testům, pokud s tím souhlasíte. Abychom mohli vyloučit tuto možnost.“

Dívka bez čekání ihned přikývla.

„Dobrá. Pokud dopadnou, jak očekávám, tedy negativně, bude stačit už jen vaše doznání a podpis, uvedeme vše na pravou míru. Doporučil bych vám ovšem promluvit si s vaší matkou dřív, než to udělá ministerstvo. Jsme povinni ji informovat o průběhu vyšetřování, najala si nás.“

„Samozřejmě, pane Pottere, co nejdřív to udělám,“ černovlasá dívka těžce vzdychla, a když se na ni její muž povzbudivě podíval, usmála se. „Stejně nás už nic nerozdělí.“

***

„Víš, vlastně to bylo celé dost romantické, nemyslíš?“ optal se večer Harry Draca, když už byli konečně po tom náročném a upršeném dni doma.

„Hlavně ten déšť a to bahno. Ještě tu druhou, Potty,“ natáhl Draco v křesle nohu, na níž měl nazuté své zablácené boty.

Harry, klečící u jeho nohou s hadrem v ruce a leštící jeho veličenstvu jeho střevíce jak slíbil, se zakabonil. „Ty nejsi ani trochu romantik. Vždyť jen dělali všechno pro to, aby mohli být spolu. Bylo to vlastně moc hezké.“

Dočistil botu způsobem, že se blyštila natolik, až se od ní odrážely obrazce plamenů z naproti hořícího krbu. Z nějakého důvodu si ani nedovolil použít hůlku. Navíc to bral spíš jako hru. S Dracem byla všechno hra, kterou mu nedělalo problém prohrávat. Protože výsledku vlastně vyhráli vždycky oba.

„No jo, no jo. Ještě tu špičku,“ ukázal bledým prstem sedící chlapec na šmouhu na botě. Zatracené bláto, měl pocit, že se mu vpilo i pod kůži. A vlasy měl zmoklé jako slepice. Nemluvě o hábitu, který rovnou raději vyhodí. Ani domácí skřítek by si ho neoblékl. Vypadal jako kopa hnoje.

Tmavovlasý čaroděj poslušně odstranil i ten poslední kousíček špíny, co ještě zbyl, aby se na Draca zamračil.

„Taky bys mohl projevit trochu účasti…“

Draco si prohlídl své pěstěné nehty, a pak zhodnotil Harryho práci na svých botách. Obstojné. Určitě ještě budou potřebovat důkladnou vrstvu leštěnky na boty, ale to může počkat do zítřka.

Aby svého domácího skřítka odměnil za jeho dobře odvedenou práci, sklonil se, podal si dvěma dlouhými prsty jeho bradu a přiblížil se blíž k jeho tváři. Téměř se dotýkali a Harry mohl na své kůži cítit jeho horký dech.

„Chceš, abych projevil trochu účasti?“ ocelově zbarvené oči se upřeně zadívaly do těch zelených a jeho nízce posazený hlas zavibroval cílenou výzvou, která hned vzápětí vyvolala v druhém chlapci vzrušení.

Harry polknul. Pak ze sebe stačil jen vydat zamručení, které znělo spíš jako prosba štěněte o pozornost svého pána.

„Tak já ti trochu té účasti dám,“ sklonil se k jeho rtům a vpil se do nich.

Harry se ani nehnul a nechal Draca, aby byl pánem celé situace. Bledé rty se o ty jeho opřely zlehka a jemně, načež začal svůj polibek víc prohlubovat, až se z něj stalo nenasytné plenění. Bral si, co chtěl, co potřeboval. Byl divoký a neoblomný. A Harry Potter se jeho polibku velmi ochotně poddával.

Po pár minutách ustavičného líbání, které v obou vyvolalo žhnoucí chtění a způsobilo, že se jim tváře zalily červení, se Draco zhluboka nadechl a pravil.

„Tak za pět minut v ložnici. Ukážu ti přesně, jak se hodlám účastnit,“ postavil se, přetáhl přes hlavu smáčený hábit, odhodil ho na křeslo a zůstal do půl těla nahý.

Ve své výšce působil impozantně a svaly rýsující se mu na pažích a břiše nutily Harryho vzdychnout. A Draco jako mocný impresário moc dobře věděl, co v Harrym jeho malý tyjátr vyvolává.

Jedno svůdné mrknutí poté se blonďák jednoduše z místnosti vypařil, koutky úst měl zdvižené ve vyzývavém gestu.

Harry musel přiznat, že ten protivný prevít to s ním jednoduše uměl. Byl to zkušený hudebník, zatímco Harry byl smyčcový nástroj. A Draco rozhodně uměl naladit ty správné struny. Bylo tolik snadné zahrát na něm drobnou etudu.

Přejel si dlaní po své napůl naběhlé erekci a následoval svého milence do jámy lvové. Dnešní večer s ním podle výrazu virtuóz Malfoy zahraje při nejmenším komorní symfonii.