Kategorie: Prohrát umí každý blbec

Část třetí

Rubrika: Prohrát umí každý blbec
Fandom: Stargate Atlantis
Námět: John Sheppard a wraith Todd mají mezi sebou podivné příměří, které hraničí s riskantním zahráváním. Sázky a naschvály oba dva baví natolik, že je zavedou až na samotný vrchol. A to doslova.
Aneb jak to dopadá, když se opilý John vsadí s Toddem v kulečníku a výslednou odměnou není nic jiného, než znamenitá kuřba.
Dva roky po posledních událostech SGA.
Pár: John Sheppard/Todd the Wraith
Žánr: slash, smut, humor
Rok vydání: 2022
Omezení: 18+

 

 

 

Sheppard musel donutit nohy, aby se pohnuly. Netvářil se u toho nijak znechuceně, ale ani žádné nadšení z něj nevyzařovalo. Jakmile se přesunul přímo k místu, kde Todd seděl, tak nečekaně skončil na klíně wraitha poté, co se k němu zelená ruka natáhla. A v dalším nestřeženém okamžiku došlo i k polibku. Toddovy rty se zprvu o ty jeho jenom jemně otřely. I tak ho překvapil. John neměl ani ponětí, že wraithové aktivitu, kterou bylo líbání, znají a provozují. Naopak měl za to, že to je něco, co jejich druh ve svém repertoáru rozhodně nemá. A vůbec když se do hry přidal i Toddův entuziasmus. A jazyk, rozhodně jazyk. Dlouhý, mrštný a přesto opatrný. S hbitou špičkou.

Trochu mu dělaly starosti jeho zuby, avšak když zjistil, že k tomu není důvod, protože wraith na to šel i přese všechno obezřetně a s překvapivou zkušeností, napětí ve svalech povolilo. I navzdory tomu tam jistá ostražitost v jádru pořád zůstávala. Nicméně hned poté, co se Toddův jazyk vplížil mezi jeho rty a skoro mu vyrazil dech, na pár vteřin ztuhl od krku až k patám. Možná k palcům, kdo by to vnímal. Byl připravený svému emzáckému spojenci vykouřit ptáka, tak zněla dohoda. Ale netušil, že bude v balíčku i výměna jiných tělních tekutin. Líbání bylo pro něj dost osobní. A v rozporu s tím i víc intimní, než skutečnost, že měl v brzké době v plánu spolykat Toddovy plavce.

 

Hned vzápětí to zase skončilo a John na Todda chvíli hleděl s nevěřícným výrazem, zatímco mu srdce v hrudníku zběsile bušilo jako o závod. Zatraceně. Todd ho políbil. Čekal cokoliv, ale tohle ne. A naprosto to narušilo jeho vyrovnanost. A celou karmu. A čakry a šambaly, a vůbec cokoliv, na co si do hajzlu vzpomněl. Totálně všechno, co ovlivňovalo jeho bytí. Možná, že vesmír se z toho brzo podělá na tři etapy stejně tak.

Drobný škodolibý hlásek v jeho hlavě to celé ještě pochvalně zhodnotil, neboť Johnovo tělo reagovalo na ten drobný důvěrný akt rozhodně s nadšením, i když to mysl stále zpracovávala.

 

Todd vycenil pobaveně zuby. „Už jsem měl z Johna Shepparda jeho životní sílu. Je třeba okusit z něj i ten zbytek.“

Zamrkal. Nebyl si jistý, co to znamenalo, ale skoro to znělo, jako by s ním Todd flirtoval. Jestli takto wraithi teda flirtovali. Ale měl pocit, jako by se na něj zadíval pohledem hodnotícím jeho rty jako božskou manu, kterou bylo nezbytné vyplenit. Už jenom v rámci vědeckého poznání, jak jinak. Todd byl přece v první řadě vědec. Všichni to věděli. I John. Vědec by si přece nenechal ujít přepočtení setrvačnosti a úhlu odrazu. Tak proč se s ním u všech Antiků vsázel?

„Snažíš se mě vyděsit nebo navnadit?“

„Podle toho, čemu dáváš přednost. Informoval jsem se, že lidé vašeho původu dávají přednost různým formám stimulu. Například strachu, bolesti nebo i jiným pikanteriím. Údajně to ve vás vyvolává vzrušení. Jste zvláštní rasa.“

Zakuckal se. „To jsou spíš výjimky, Todde. Není v tom žádnej vzorec. A záleží vůbec na tom? Jsem tady, abych splnil svoji dohodu.“

„To ale neznamená, že si to nemůžeš užít taky, Shepparrrrde,“ zapředl.

A voják proti němu se na okamžik otřásl, když ten hlas zavibroval kousek od jeho citlivé kůže.

Semknul pevně rty, když se na něj wraith úlisně usmál.

„Nemusíš se cítit nepohodlně, Johne Shepparde, vím, že jsi muž, který drží své slovo, za ty roky jsi mě o tom nejednou ujistil, “ přejel drápem lehce po jeho páteři, až se plukovník ošil.

John si všiml, že není tak špičatý jako včera. Polknul a uvědomil si, co je toho nejspíš příčinou.

„Zvol si svoje vlastní tempo. Kvůli tomu jsem tě zavolal dřív. Navíc jsou všichni moji důstojníci zaneprázdnění prací a nikdo nás nebude rušit, než nastane čas odletu.“

 

Začínalo jít do tuhého, ale Johnova ješitnost by nikdy nedovolila, aby couvnul. Jednou se do toho průseru dostal, tak se z něj zase vylíže. Doslova. Přese všechno na něj Toddova slova docela zapůsobila a on se zase zklidnil, jak jen to v této chvíli vůbec bylo možné. Dotek na páteři ho mrazil, a kdyby si byl ochotný přiznat pravdu, tak i vzrušoval. Bylo bez pochyb, že ho Todd sváděl. I když nemusel. Dal přece slovo. I tak si dal vrchní komandér tu práci, aby se cítil příjemně. Co tím sledoval? A chtěl v tom John vůbec vidět něco víc?

Povzdychl si a odtáhl se, aby se hned na to zase postavil na nohy. Wraith ho zaujatě pozoroval, ale už se ani nesnažil zasahovat do jeho odhodlání.

Johnem se prohnala vlna rozpaků, ale něco v něm i zahořelo, když si klekl k jeho nohám. „Tak se pohodlně usaď a vytáhni svoje péro.“

Toddovi vyletěl koutek úst vzhůru, ale vyhověl v podstatě jen tomu prvnímu požadavku. Usadil se pohodlně, načež čekal, že se Sheppard zhostí toho druhého úkolu osobně. Už seděl na zemi na kolenou, proč by za něj dělal jeho práci? Nakonec uvolnil jen svoje kožené kalhoty, aby měl člověk lepší přístup a gestem naznačil, že tím jeho námaha končí.

Sheppard rozmrzele vydechl a nakrčil obočí v příznačně roztrpčeném gestu, když si uvědomil, že Todd mu to v ničem neusnadní a donutí ho si svoji přehnanou biliárovou aroganci vyžrat až do dna. Semkl pevně rty, až mu zaskřípaly zuby. Zdvihl hrdě bradu a vyzývavě se podíval do těch reptiliánských očí, když se natáhl za lem Toddových kalhot, aby nahmatal více než impozantní instrument.

Ještě ho ani pořádně neviděl a už se mu představy rozletěly do všech stran. Předpokládal, že bude překvapený, protože se nikdy dřív o anatomii wraithů nezajímal, ale i tak ho to zaskočilo víc, než očekával.

Toddův napůl naběhlý pták mezi prsty lehce klouzal, jako by se sám od sebe lubrikoval. Kůže na něm byla hodně jemná, skoro až hebká. Mimo samotnou hlavičku, která pod špičkou palce působila drsněji a odolněji. A jako by na ní byly nepravidelné drobné výstupky. John ani nechtěl přemýšlet nad tím, jakou měly mít funkci, když si uvědomil, že wraithská populace se z devadesáti procent skládá z mužů. Ten mrazivý pocit v páteři se vrátil. V žaludku ho zasvrbělo.

Wraithovo vybavení bylo už na dotek o něco větší, než byl průměr u lidí. Větší a objemnější.  Když se odhodlal obemknout Toddův penis celou dlaní, zjistil, že ty drobné výstupky se horizontálně táhnou i zespodu jeho ptáka a mimoděk zalapal po dechu. Odolal nutkání zavřít oči a strávit fakt, že dokonale chápe, jakou mají mít funkci. Nemělo smysl se tvářit, že to ani chápat nechce. Jeho vlastní penis mu v kalhotách solidárně zacukal. Ani ne za pár vteřin bude mít to péro v puse. Tep se mu rozbušil ještě o další kmitočet. Jasně, že už předtím cucal něčí péro, v tom nelhal, ale nikdy nebylo tak enormní.

„Tak dobře, jo, já…“ jeho hlas se uprostřed věty zlomil. Odkašlal si.

Todd, ten bastard, se zákeřně uculil. Jako by přesně věděl, na co John myslí. A byla tu velká šance, že to opravdu věděl. Přestože to nedal nikdy najevo, John měl často dojem, že mu wraith čte myšlenky i při běžných debatách u piva. Královna nebo ne, byl to deset tisíc let starý a zkušený wraith. Plukovník měl nejednou pocit, jako by mu komandér viděl až do žaludku. Nemohla být náhoda, že často doplňoval jeho věty. Že přesně věděl, čím ho vytočí, nebo naopak potěší.

 

To trapné ticho pročísl hluboký tón: „Potřebuješ vycouvat?“

Už zase. Todd mu podruhé dal šanci celou situaci rozseknout, aby si zachoval důstojnost. Ale Sheppard v tom stejně viděl akorát tak provokaci. A jeho ješitnost se naježila.

Vytržený z úžasu po něm vrhnul pohledem s prostým: „Jen zavři oči.“

„Proč?“

„Nemůžeš se na mě prostě jen tak dívat,“ pronesl rozhodně.

„To nebylo součástí pravidel, Sheparrrde,“ zavrněl sametově. „Chci tě vidět, až budeš mít plná ústa. Mnou.“

Sheppard se pod tím svůdným pohledem začervenal, tentokrát míň z rozpaků a víc z něčeho, co se spíš podobalo potěšení. Připadal si jako retrívr, co přinesl pánovi tenisák. A ocasem bude zřejmě vrtět co nevidět.

„Fajn,“ odsekl, aby nedal najevo, že se mu to až tolik nepříčí a prsty znovu obemknul Toddova impozantního ptáka. Vzhledem k tomu, že se zase o kousek zvětšil, bylo jasné, že ho celá ta situace vzrušuje jakbysmet.

 

Todd zatajil na okamžik dech, žluté oči se vpíjely do míst, kde se jejich dotek setkával. John zapřel druhou ruku o jeho stehno, naklonil se a konečně se odhodlal k dalšímu kroku. Přitiskl jazyk k hlavičce Toddova penisu. Takový intimní počin byl zprvopočátku pro něj dost trapný, a tak si dával záležet, aby nevzhlédl a aby neviděl wraitha, jak ho při tom sleduje.

Zdálo se, že až na drobné rozdíly nebyla anatomie wraithů o tolik jiná. A technika zpracování fungovala očividně naprosto stejně jako u lidí. Jediné, co se mu zdálo podivné, byla skutečnost, že se Toddovo nádobíčko lubrikovalo nějak samo od sebe. Johnovi se mezi slinami povalovala nasládlá příchuť, po které jako by měl lehkou hlavu. A tvrdý péro. Pravděpodobně šlo o enzym. Mělo by ho to znepokojovat, ale v tuhle chvíli mu to bylo doslova putna. A sázka byla sázka.

Jak asi chutná wraithský sperma? Taky jako enzym? Na to by si klidně zvykl. Měl co dělat, aby se nehty nezaryl Toddovi do nohy. Opatrně pohltil celé jeho péro a potlačil dávivý reflex, aby mu předvedl, že není žádný béčko.

 

John zaslechl nad sebou tiché zalapání a znovu zrudl, přičemž jazykem přejel po štěrbině.

Aby nenadělal hluk, zatnul Todd zuby, až se mu pohnula viditelně čelist. Snažil se soustředit na křivku těch růžových naběhlých rtů, jak klouzaly po jeho působivé erekci, která mizela v té horké vlhké hloubce.

John tiše zasténal, když se mu naběhlá žíla na Toddově délce svezla po spodní straně jazyka. Zaměřil se na ni a přitlačil víc, snažil se nahmatat její rýhu po celé trajektorii. Jakmile se mohl uvolnit natolik, aby zvládl i s tak velkým pérem v puse dýchat, roztáhl rty v úsměvu, když se Toddovy nádechy začaly zdát nepravidelné. Snažil se přitom nepůsobit příliš dychtivě, když do sebe znovu ten lákavý penis vsál.

 

Nepředpokládal, že tohle povede ještě někam dál. Nepředpokládal vůbec, že až tenhle den skončí, tak se mezi ním a Toddem vlastně něco změní. Ale už to byla nějaká doba, co se takhle oddal někomu jinému. Jinému chlapovi. Emzákovi? Skoro zapomněl, jak ho tahle bohulibá činnost naplňovala. Ve všech jejích smyslech. S prsty nataženými na wraithově stehně si pomáhal udržovat tempo při náklonu. Pohyboval se každým okamžikem rychleji, a pak zase pomalu a jemně dolů zpátky ke kořeni.

Todd sevřel pěsti s opilovanými nehty na opěrce křesla. Vtíravá myšlenka znovu na chvíli Johna vyrušila při představě, k čemu si asi Todd tak náhle zkrátil nehty. Ale zapudil ji a pokračoval dál ve své práci. Kdyby už Todd sám o sobě nebyl po kůži tak bledý, klouby na prstech by mu jistě pod tlakem ještě víc zbělely, jak zarýval dlaně do živoucího materiálu jen proto, aby se hlasitě neprojevil, když z něj John vysával zbytky příčetnosti.

Sheppard to zahlédl koutkem oka. Natáhl ruku, aby si na moment ten mohutný nástroj polaskal v dlani, nato k Toddovi zhluboka pronesl: „Můžeš mě klidně držet za vlasy,“ odkašlal si. „Jestli teda chceš.“

Nečekal na odpověď, jen pokračoval tam, kde před chvílí skončil. Snad jako kdyby čekal odmítnutí, které by těžce nesl. Odkdy mu záleželo na tom, jestli Todd po něm touží, sakra? Odkdy se mu potřeboval zavděčit? Místo toho ale Todd váhavě zvedl jednu ruku k plukovníkově hlavě a propletl svoje bledé prsty se střapatými vlasy, které byly na dotek překvapivě jemné.

 

Zdálo se, že to Johna motivovalo, a tak nasál ještě intenzivněji. Uchopil Toddova ptáka, olízl ho po hrbolaté spodní straně. Hezky od kořeně po pevnou zeleně tmavou hlavičku. Splnilo to kýžený efekt, protože Todd se v křesle otřásl a unikl mu první neuhlídaný sten. John potěšeně vzhlédl. Překvapilo ho, jak tmavé byly wraithovy oči. Jak pod rozšířenými zorničkami, které nabraly kulatý tvar, mizela ta nepřirozeně žlutá barva. U koček rozšíření zornic signalizovalo strach nebo nadšení. Todd teda určitě z Johna strach neměl a jeho vzrušení bylo zatraceně dost viditelné i bez toho. Jejich oči se střetly. Todd při té příležitosti pohladil Johna palcem po oteklém spodním rtu. Vlastně se výraz v jeho obličeji nelišil nijak od těch, se kterými ho běžně vídal, ale ten upřený pohled byl jako doutnající oheň. Žhnul. Paralyzoval.

John polknul. Slyšel svoje srdce bít až v uších, sotva popadal dech a to byl teprve na začátku. Musel uznat, že byl na Todda kurevsky smyslný pohled. A když se k tomu přidalo wraithské předení, měl co dělat, aby si ho přitom sám nezačal honit, jak byl nadržený. Měl chuť na něm vyzkoušet kdejaký experiment, který se mu s lidmi nikdy nepoštěstilo realizovat. Todd byl přece jenom trochu jiná liga a ke všemu měl neuvěřitelnou výdrž. Když se do toho posranýho karambolu dostal, hodlal z toho vytěžit maximum.

Opřel se znovu do kůže oděných stehen, aby měl lepší úhel a na jeden ráz ho celého pohltil, až mu do očí vytryskly slzy. Nasál a zase se stáhl, znovu a znovu. Celé to zopakoval několikrát a zrychloval přitom tempo.

Todd se prohnul v zádech, a když vyslovil Johnovo jméno, působilo to, jako by mu po zádech stékal horký sirup. Jakmile John znovu vzhlédl, aby se přesvědčil, že už je Todd na samé hranici, všiml si, že se dívá směrem ke vchodu. Na rtech se mu usídlil úlisný úsměv, sotva patrný, ale byl tam, než Johna znovu zatáhl za vlasy. Dekadentní. Velitel wraithské flotily vyhlížel dekadentně. S rozevřenými kalhoty a vlasy rozcuchanými do všech směrů. John by ho vykouřil klidně znovu. Možná až se vrátí z mise. Na přivítanou.

Ve svých myšlenkách si ani nepovšiml, že ticho, které se kolem nich rozprostíralo, narušil přibližující se mumraj.

 

 

***

 

 

Na druhém konci přilehlé chodby se Rodney McKay vybavoval s prvním důstojníkem. Ťukal přitom něco do tabletu.

 

„Proč by se John zdržoval na můstku, to přece nedává smysl. Nemá tady co dělat, dneska má volno. Pochybuju, že by ho dobrovolně trávil zrovna tady. S kým asi? Toddem?“ vysmál se wraithovi, který k vědci vzhlížel s tichou úctou.

Rodney si ho přeměřil. „Víš o něčem, o čem já nevím?“

„Jen takové tušení, doktore.“

„Můžeme vůbec dovnitř? Nespadá to mezi nějaká vaše omezení? Co já vím? Máš dovoleno velkého šéfa vyrušit od práce nebo tak?“

Kdyby měli wraithi obočí, to Randyho by vyletělo do čela.

A Rodney pochopil. „No jasně, ta vaše mentální tichá pošta.“

„Velitel neuvedl žádný vážný důvod, pro který bychom měli zamezený přístup do řídící místnosti. Můstek je zpřístupněn všem členům posádky. I našim hostům.“

„Fajn. Ale co by tam dělal Sheppard, vždyť to nedává smysl.“

„Pokud jsem správně pochopil původ plukovníkovy návštěvy, tak se jedná o jakýsi druh transakce.“

„Transakce?“ zarazil se McKay. „S čím by zrovna oni dva mohli asi obchodovat? Vždyť jsme spojenci.“

„Vy lidé tomu, myslím, říkáte plnění prohrané sázky. Plukovník komandérovi vyplácí dohodnutou odměnu.“

„Aha. Ty tvoje výrazy. Máš to říct hned, skoro jsem si myslel, že si to tam ti dva rozdávají,“ zasmál se vlastnímu vtipu Rodney a pokračovali dál, už byli téměř v cíli.

Randy naklonil v nepochopení hlavu. „Rozdávání není součástí obchodu, je to tak?“

„Nech to bejt. Fajn, tak John mu zaplatí, co mu dluží, a my pak můžeme – kurva, ach můj bože!“

Vstoupili dovnitř. A Rodney měl pocit, že se zalkne. Nebo že se John zalkne? Tvrdým zeleným emzáckým ptákem v krku? Toddovým ptákem?

Naštěstí Johnova záda skryla většinu výhledu, ale s jeho pozicí na kolenou, Toddem v křesle a spolu s obscénními zvuky nebylo pochyb o tom, která tu bije. Randy si je se zaujetím prohlížel, netvářil se situací nijak vyvedený z míry.

Rodneyho výkřik Johna donutil přestat, namístě ztuhl a vytřeštil na Todda oči. Oba lapali po dechu. Todd ani nespěchal s tím, aby svoje ztopořené péro schoval do kalhot. Sheppard se mezitím vyškrábal na nohy a snažil se působit, že tady vůbec není. Na wraithově tváři se nehnul ani sval a jeho to z nějakého důvodu neskutečně rozčilovalo. Právě je načapali in flagranti a tomu zelenýmu šmejdovi to bylo buřt?

 

„Tos jako nevěděl, že se blíží?“ zasyčel na něj.

Toddovi cukl koutek, nic neřekl, jen si na efekt odkašlal.

Hajzl! Prohnaný zmetek!

„Věděl! Tys to kurva drát věděl a stejně si mě nechal pokračovat,“ zvýšil hlas. „Jasně, žes to musel vědět, když slyšíš celej úl!“

Naproti nim stál Rodney stále v šoku a sotva mrkal víčky. Rty měl otevřené, jako by se mu nedostával vzduch. Randy vedle něj s naprostým klidem přešlápl z nohy na nohu, jako by čekal na další rozkazy. Vyjádření zájmu v jeho tváři bylo ještě víc markantní.

 

Parchant! Nechal to do tohoto bodu vykrystalizovat schválně! Chtěl snad udělovat audience, zatímco by John polykal jeho malé hbité střelce? Nebo měl snad rád publikum? Sheppard myslel, že uvidí rudě a sevřel přitom dlaně v pěsti. V tu chvíli mu bylo jasné, že podělaný peklo má ještě sklep!

 

„O tohle jste se vsadili?“ rozčísl tu hutnou atmosféru McKay hysterickým tónem, když se konečně vzpamatoval.

To už Sheppard nevydržel a v mžiku se vyklopýtal o tři kroky nazpět, aby vzápětí beze slova vyběhl ze sálu. Záměrně minul pohledy všech.

Todd se zatvářil znepokojeně, konečně schoval svý nádobíčko a vycenil na Rodneyho zuby. „Podívejte se, co jste udělal!“

„Já? Proč já? Co? Proč jsem najednou já ten padouch?“ přeskočil mu hlas. Snad jako by čekal trest.

Todd se zvedl a Rodney by přísahal, že to bylo poprvé, co v jeho tváři zahlédl lítost, když bez dalších slov proběhl kolem nich.

 

Svět se v prdel obracel. Tak Sheppard to táhl s Toddem? Odkdy? Co mu uniklo? Zatraceně, začala ho z toho bolest neskutečně hlava, div neupustil nový iPad z ruky.

Rodneyho málem ranila mrtvice, když ucítil dotek ramene a jak se teplo druhé bytosti stěhuje do jeho osobního prostoru. Hloubavý pohled ještěrovitých očí se do něj zapíchl s neobvyklou pozorností.

 

„Takže tohle je u vás normálně zvykem, doktore McKayi?“

„Eh-no…“

„Nechtěl byste se také zastavit na můstek, až bude komandér mimo mateřskou loď?“

 

Tablet dopadl s halasným křupnutím na zem.


Vydáno: 9.12.2022 18:11 | 
Přečteno: 456x | 
Autor: Blanch
 | Hodnocení:

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.


Nejnovější komentáře
17. kapitola - Snídaně u pottera - Snažím ... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 8.8.2024 17:19
Eufemismus bytí - Díky mo... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 8.8.2024 17:17
Část první - <3 Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 8.8.2024 17:15
Mám tě! - Já se k... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 8.8.2024 17:15
Mám tě! - No pane... Zaslal/a: Janissa  •  Čas: 16.6.2024 11:54
Část první - ❤???? Zaslal/a: Janissa  •  Čas: 16.6.2024 10:58

Více komentářů...



Statistiky se započítávají zhruba od roku 2011.



Pokud chcete, aby vám chodily novinky webu na e-mail, přihlašte se k odběru!
Stačí zadat pouze adresu.


Jméno
Text
icon Díky za upozornění. Ono to bylo blbě úplně všude :)
Zdravím, na stránce UI v kategorii Galerie je špatně zadaný odkaz na Deviantart (místo .com je v odkazu .cz.) :D
my chceme Pretty woman, prosím prosím
Ahoj, kdy zase bude novy dil Pretty woman?
icon Pardon, ja opravdu netouzim po tom, aby to nekdo cetl v tyhle forme :)
No taaak, to mi nemůžeš udělat :( Zbývá mi pár kapitol :(
Já si před chvílí říkala že jsi to nejspíš smazala, protože mi to nešlo zobrazit...
icon No, ono to tam hlavne cele neni, ja to tusim skryla, aby to nikdo necetl :D
Nejde o nic, co by bylo nesnesitelné nebo iritující. Takže pohoda :) :D
icon Ten blogovy nedoporucuji cist, je tam hromada chyb, silena stylistika :D, ale chapu, ze clovek to skrze zvedavost kolikrat ignoruje.
Tak jsem hledala hlouběji a našla tvůj blog, kde to všechno máš. Opravdu moc děkuji za kvalitně propracovaný příběh.
To naprosto chápu. Navíc, nemohla jsem kvůli tomu spát, protože jsem byla hrozně zvědavá...
icon se vratim za tyden z dovolene. Takze proto dokoncena, ale trinactkou to nekonci.
icon Linn: i kdyz ti to ukouslo konec komentare, chapu, kam smerujes. PW je povidka, co jsem dopsala pred lety, ma 68 kapitol. Nevlozila jsem vsechny, protoze jsem se rozhodla udelat korekturu a beta-read. Mam v planu denne vlozit aspon jeden dil, jakmile s...
icon Domco, Emalion, Ginger: mockrat dekuji. Ruby: jeste nevim, WP pro me neni stezejni a beru ho spis jako ulet.
Zdravím. Měla bych dotaz, který se týká tvého příběhu "Pretty Woman". Když jsem ji četla na Wattpadu, úplně mi vyrazila dech... Ale, jelikož mi přišla nedokončená, podívala jsem se na tvoje stránky, jestli tady je příběh dokončený. U statusu je přímo n...
Muzu se zeptat? Pridas vsechny povidky i na wattpad? Divala jsem se, ze tu mas i nejake, co jsem jeste necetla a na wp si je muzu pridat do knihovny. Diky za odpoved. Mej se krasne.
Design vytvořila Blanch © 2002 - 2023