Sexuální praktiky pozemšťanů - 3. kapitola

 

 

John si uvědomil, že znovu zadržuje dech a donutil se zase dýchat. Bylo to nejdivnější divadlo, na jakém kdy byl… Sledoval Sherlocka, jak se dotýkal sám sebe, a pocit trapnosti se nějak nedostavoval. A Sherlock se očividně necítil trapně už vůbec.

Ztracený vědátor. Zatracený magor.

 

 

Detektiv teď v podstatě napůl ležel opřený o protější boční opěradlo a s naprostou soustředěností vybalancoval dokonalou pozici ke svému experimentu. Lascivní a naprosto nežádoucí pohled. Vidět takto slavného konzultanta bylo něco tak nemožného, že John naproti němu seděl jako zhypnotizovaný. Možná taky byl. Už to nedokázal posoudit.

 

 

Jedna dlouhá noha visela ledabyle z pohovky k zemi, kde se špičkami prstů zapírala, zatímco druhou nohu tmavovlasý muž vyklenul tak, že ležela položená na polstrování. Klín i jeho bezprostřední okolí měl dokonale odhalené.

Dlouhá Sherlockova noha na vrcholku polstrování sotva pár centimetrů od Johnova obličeje ho ale v tuto chvíli naprosto nezajímala. Zdání naprosté nezaujatosti nad tím, co se mu tady naskýtá, ho dávno opustilo v momentě, kdy se ty dlouhé hbité prsty dostaly za hradby detektivových svalů. Ano, přesně tam…

Tam dole.

 

Stahující a svraštělá narůžovělá kůže okolo prstů se leskla, jak si Sherlock pomáhal lubrikačním gelem a Johnův dech se začínal opět nebezpečně zadrhávat. Nikdy by nečekal, že se mu pohled na tuto anatomickou část těla jakéhokoliv člověka bude zdát tak neskutečně sexy.

Vlastně ne jakéhokoliv člověka. Sherlocka Holmese. Jeho nejlepšího přítele, který – když si to teď tak uvědomil – byl celý naprosto sexy. Všude. Od hlavy až k patě. Hebká smetanová kůže, plné rty, vyzývavé oči, klukovsky neupravené kučery, dlouhé prsty i šlachovité paže, nečekaně vypracovaný hrudník s tmavými hrbolky, které lákaly k olíznutí, útlý pas, pevné boky, jen do nich zatnout prsty. A ten žhavý penis, co si tu jen tak drze začínal čnět od jeho těla. Žhavý penis?!

 

A do hajzlu. Do hajzlu. Kurva.

 

Už si byl dávno poměrně vědom toho, že z téhle šlamastyky se nedostane a k jeho naprosté momentální laxnosti to dokonce i vítal. Bylo to naprosto jedno. Cítil, jak se v jeho poklopci něco zaškubalo a dech se mu v hrdle začínal znovu zadrhávat. V pokoji se udělalo neskutečné horko a on vnímal značné nepohodlí, jak se mu vlna svetru začínala tisknout na trup a kůži kolem krku a dlaní. Bylo to víc než nepříjemné.

 

 

Z úst soustředěného Sherlocka vykoukla narůžovělá špička jazyka krátce poté, co ke svým dvěma prstům přidal i prst třetí a všechny je zasunul hluboko do svého těla.

 

John pozorně kontroloval, jak Sherlock pomalu zavřel oči a zaklonil hlavu, přičemž si u toho olízl spodní ret. Penis v doktorových kalhotách jednoznačně začal žadonit o pozornost nad tím vzrušujícím výjevem, ale John se pořád snažil působit, že se vlastně vůbec nic neděje a je nad věcí.  Jen asistuje, že? Pozoruje a zaznamenává. Přesně jak slíbil. Až na to, že doteď nic nezaznamenal. Tedy až na vlastní exponenciálně se zvyšující vzrušení.

A kdyby byl v tuto chvíli Sherlock více všímavý, vydedukoval by, že Johnova fascinace jaksi pozapomněla na notebook ležící na stole a připravený k zadávání empirických dat.

 

 

Svět se smrštil na Sherlocka Holmese. Sherlocka Holmese, jeho rajcovní pevný kulatý a svalnatý zadek, který si právě zpracovával vlhkými prsty. Smrskl se na jeho mělké výdechy a pomalu, leč velmi tvrdě – jak si už předtím stihl John povšimnout, reagující orgán ve středu tmavých kučer.

 

Ozval se sten. I cvičený voják v něm málem nad tím zvukem poskočil, skoro to udělal a jeho penis to udělal určitě, ale stihl se zarazit a zklidnit svůj dech. Přesto nedokázal zamezit prolévajícímu se horku v žilách v podivné kombinaci husí kůže, která mu vyskákala za krkem.

 

Byl úchvatný. Nahý Sherlock, který prsty šukal svůj rozkošný pevný zadek, byl zkrátka nádherný a Johna pohltila podivná závist. Myšlenka, která se mu usadila v mysli, ho nutila představovat si, jak se do toho horkého těla zasouvají právě jeho prsty. Ne Sherlockovy. Ale jeho šikovné doktorské prsty. Jak zručně vyhledávají prostatu a nutí toho nezkušeného panice škemrat o víc, o mnohem víc. Představoval si, jak si ho John podmaňuje a na špičce toho impozantně zarudlého penisu se objeví první kapičky ejakulátu.

Měl by to být on, kdo mu dělá takhle dobře!

 

 

Zaslechl sám sebe, jak zavzdychal a ten zvuk ho ihned probral z denního snění, aby si všiml, že ho Sherlock upřeně pozoruje. Ty pichlavé průzračné oči, co při každé příležitosti měnily barvu, se do něj vědoucně vpíjely. Usmál se na něj a John věděl, že ho dávno stihl zanalyzovat, jako by vlastní myšlenky pronášel nahlas. V podstatě to udělal. Nemělo smysl to zapírat, Sherlock zkrátka věděl.

Pozoroval, jak se detektiv kousl do plného spodního rtu a vytáhl opatrně svoje prsty.

Natáhl se ke stolu k nějaké stříbřité věci a začal ji potírat emulzí.

 

„Věděl si, Johne, že tyto vibrátory jsou nejvíce hygienické a doporučují se zejména pro anální dráždění? Metalický materiál a tvar bez záhybů totiž nezanechává jakékoliv usazeniny, což je zrovna nevýhodou lubrikačních gelů. Navíc snesou nanášení silikonového gelu a je snadnější je takto…“ uprostřed svého rádoby vědeckého výkladu přerušil tok myšlenek, vzdychl, přesně v moment, kdy špičku potřeného vibrátoru vsunul do kruhu svalů a nechal ho vklouznout s mlaskavým pop do sebe.

Slova se mu vykouřila z mysli.

 

 

John vypadal, že opravdu nevěděl a že by se rád o tom přesvědčil na vlastní oči. A zřejmě našli novou metodu, jak umlčet tohoto génia.

 

A pak Sherlock otočil koncem vibrátoru dokola a ta věc se v jeho těle rozvibrovala. Neodolal zaklení a tentokrát naprosto bezděčně zaklonil hlavu a roztřásla se mu kolena, zřejmě samotné vibrace přímo zasáhly svůj cíl uvnitř jeho těla. Prohnutý v zádech se několikrát na místě zakroutil a jeho trhané steny skoro protrhly Johnovy bubínky, jak byly naléhavé.

 

Pokud celá ta situace doteď byla vzrušující, tak John nedokázal popsat, co s ním dělal pohled na Sherlocka teď. Byl tak tvrdý a frustrovaný, že pro ten stav ani neexistoval adekvátní termín, který by ho dokonale vystihl. Tep už dávno nespolupracoval. Srdce bušilo o sto šest, krev v žilách vřela. Každá buňka v jeho těle křičela: dotkni se ho. Tak už se ho dotkni!

 

 

Pak detektiv otevřel oči a chlípně se zadíval na druhého muže s divokostí vepsanou v duhovkách, „Johne, já, já… Asi jsem… Uh… Neodhadl jsem, že… Mohl bys mi prosím asistovat,“ pronesl chraplavě a roztřásla se mu ruka tak, že skoro vibrátor pustil. V penisu mu dvakrát zacukalo, což způsobilo, že se zhoupnul. Zarudlý, prokrvený a tak tak opuštěný ve svém tápání prostorem. Sherlock se ho za celou dobu ani jedinkrát nedotknul a záměrně se mu vyhýbal jako by chtěl docílit vzrušení pouhým třením prostaty. Impozantní!

 

Kurvažejomohl.

John to neřekl nahlas, nemusel. Jeho tělo se ve vteřině pohnulo k Sherlockovi samo a nahradilo jeho ruku s dlouhými prsty svou vlastní. Uchopil ten předmět a na děsivý okamžik si představil, že je to jeho vlastní erekce. Jeho péro, jak se zasouvá do té pevné vlhké prdelky, jak ji plení a jak si ji bezohledně bere. Ježíši Kriste, jen z té představy by se teď a tady udělal.

 

Zkušené prsty doktora se pod vibracemi třásly a ten božský pohled zasílal do jeho klína čím dál častěji vzrušivé impulzy. Ještě chvíli takhle budou pokračovat a vystříká se do kalhot jako puberťák. Netřeba dodávat, že samotné představy tomu vůbec nepomáhaly.

V podstatě Sherlock nemusel už nic víc dělat, jenom tu takhle ležet vzrušený, třást se, vzdychat a být neskutečně, ale neskutečně rajcovní a krásný! A John měl pocit, že se na jeho intimní území dostavil syndrom modrých koulí a že už ignoraci vlastního naběhlého penisu dál nesnese.

 

 

Neptal se. Nehodlal čekat na povolení, tohle už stejně bylo dávno za hranicemi běžného přátelství a pomoci. Rozepl zip na džínách a prostě vytáhl svoji erekci.

 

Zatímco zručně Sherlocka zpracovával skrze metalický vibrátor, druhou rukou zkusmo přejel po svém naběhlém penisu, který už chtivě ronil první kapky. Zavzdychal a vyhledal Sherlockův pohled. Detektiv ho s polootevřenými rty sledoval a se zájmem přeměřoval jeho výbavu. John se nad tou myšlenkou pobaveně pousmál. Slovutný detektiv se zajímal o penis svého spolubydlícího, to bylo rozhodně více než zajímavé. Věda nebo nový koníček?

 

 

Uchopil Sherlockovu dlaň a na moment ji položil zpět na vibrátor, aby si sám přetáhl přes hlavu svetr a rozepnul pár knoflíčků u košile. Vyhrnul si rukávy a kvůli pohodlí sundal i džíny a rudé spodky. Byl tak zatraceně rozpálený a hodlal se v příštích minutách rozhodně udělat Sherlockovi na to hříšné tělo, ať se mu to líbí nebo ne.

Podle výrazu a účasti v detektivově tváři to působilo, že se mu to bude spíš líbit. Ten přestože z Johna nespouštěl oči, vytáhnul ještě vibrující předmět ze svého těla a bezohledně ho odhodil kamsi na podlahu.

John se za tupým zvukem dopadající hračky ohlédnul, a pak jen překvapeně zamrkal směrem ke svému spolubydlícímu. Nemínil tím snad Sherlock naznačit, že…

 

Sherlock roztáhl nohy v podbízivém gestu, olízl si rty a položil Johnovi ruku na bok, zatahal za košili.

 

Panebože. Kurvadrát. Doprdelejo.

 

John si sundal i košili a věnoval druhému muži rozpačitý výraz. Jeho penis se zoufale hlásil o slovo, a když se ho Sherlock zkusmo dotknul, John přivřel oči a hlasitě zaklel. Otevřel je až v momentě, kdy na něm ucítil něco studeného a vazkého. To když mu jeho zatraceně, kurevsky sexy a nadržený spolubydlící roztíral lubrikační gel po celé prokrvené délce.

 

 

„Sherlocku, ty, já… Ty chceš…“

Nemusel to říkat, Sherlock mu to potvrdil a pohyby jeho těla ho v tom jen utvrdily.

„Ano, Johne, přesně to chci.“

„Do prdele,“ zaklel John.

„Přesně tam, Johne.“

Oba se na moment zasmáli, ale když John natáhl ruku k Sherlockovu vstupu, ten ho jednoduše chytil za zápěstí a než si vtáhl jeden z jeho prstů lascivně mezi ty božské rty, tiše pronesl: „Měl jsem za to, žes to celou tu dobu viděl sám, ale pro jistotu to řeknu nahlas. Nepotřebuji žádnou další přípravu, Johne.“

 

 

Doktor sám sebe zaslechnul, jak skoro nelidsky zavrčel, než to prostě a bez dalších příprav udělal. Až překvapivě snadno strčil svého ptáka do toho horkého a žádoucího těla pod sebou. Dalším prudkým pohybem se do něj ponořil až po kořen a majetnicky si přichytil Sherlockova stehna. Ten mu nohy obmotal kolem pasu a zaklínil se, skousl si přitom spodní ret. Těžko říct jestli bolestí nebo blahem. Měl zavřené oči a třásl se. John na něj chvíli nehnutě zíral a čekal, až si na jeho přítomnost zvykne. Pak detektiv otevřel oči a zamračil se na Johna pohledem, který jako by mu vyčítal, na co ještě vlastně čeká a John ten pohled přijal jako pobídku. Na co dál čekat.

Vytáhnul z něj svůj vlhký penis a znovu ho vrazil dovnitř. Se skoro animální potřebou začal do Sherlocka vrážet, jako by na tom závisel jeho život. Zaryl nehty do těch pevných boků, a když lehce změnil směr svého přirážení, ucítil to. Ten výstupek, na který se začínal zaměřovat. Sherlock na Johna vytřeštil svoje rozšířené zornice a vyklenul se lehce v zádech. John toho využil a naklonil obličej k jeho trupu, aby vsál a olíznul jednu z jeho bradavek.

Sherlock si vjel prsty do hustých vlasů.

 

Líbilo se mu to. John nad tím uvědoměním v mysli zaplesal a znovu ten pohyb zopakoval na druhé z nich. Vysloužil si za něj sten. A další, a pak ještě jeden a každý následující byl hlasitější a naléhavější a značil blížící se Sherlockovo vyvrcholení.

 

Sherlock byl uvnitř tak horký a tak dokonalý a Johnův pták v něm netrpělivě pulzoval. Nikdy dřív nic tak úžasného nezažil, a když si ve svém opojení prohlížel lesknoucí se krůpěje potu na Sherlockově těle, dokázal si už zcela jistě něco přiznat. Něco, co v jeho mysli zřejmě už bylo celou tu dobu, jen na to doteď nedokázal přijít. Dokonalejší stvoření ještě v životě nespatřil. Cítil takové souznění, spojení, které přineslo jeho samotné prozření.

 

Sherlock Holmes byl nádherný. Nejen díky svým neobvyklým rysům a čert vem, že John nebyl gay a nelíbili se mu muži. Sherlock byl a vždycky bude jediný svého druhu a žádná kolonka pro něj nikdy nebude dost dobrá.

Byl divoký a šílený, někdy idiot, ale neuvěřitelný génius, byl tak silný a zároveň podivně křehký. Jak mu tady teď sténal pod rukama s tím svým melodicky svůdným hlasem a vyžadoval péči. Toužil po tom, aby se John o něj postaral, aby mu ukázal rozkoš.

Byl tak vědecký, a přesto měl to největší srdce, které John měl tu čest poznat. Byl spektakulární. Naprosto jedinečný a svůj. Byl záhadou, hazardem a zároveň bezpečným přístavem na jeho rozbouřeném moři. Byl jeho domovem, byl vším, po čem kdy toužil. Proč mu to nikdy dřív nedošlo? Krucinál. John ho miloval. Tak moc toho chlapa miloval.

 

 

Přirážel a znovu přirážel. Prudce, ale přesto pořád ohleduplně. Sherlock vypadal, že už to na něj za chvíli přijde. Johnovi hučelo v uších a dech obou se začal rytmicky doplňovat v krátkých tenzích. Doktor zaslechl, jak se Sherlock jednou prudce nadechl, zatímco se dál svíjel a sténal. Byl kousek před cílovou rovinou. John uchopil jeho tvrdý žalud do dlaně a začal ho třít ve stejně pravidelném a naléhavém tempu jako do něj vrážel svoji vlastní erekci.

 

 

Hluboký hlas byl už tak dost vokální, ale až teprve teď se Sherlock doslova nahlas rozkřičel.

„Johne, sakra, Johne, já už… Ano, tam, já… Bože… O můj bože…“

„A já myslel, že jsi bezbožný člověk, Sherlocku. Tak jak si stojíš teď s otázkou deviace?“

Zavtipkoval blonďák a sotva to dořekl, ucítil, jak se kolem jeho ptáka několikrát sevřely svaly, načež detektiv s jeho jménem na rtech prudce vyvrcholil. Víčka pevně semknutá, hlava zakloněná, orosené čelo a vlasy lehce přilepené k čelu, jak se jimi prohraboval rukama a tahal za jejich konce. Sherlock prudce dýchal a doktor mu ještě několikrát dlaní zpracoval délku, než se dostal na samotný konec.

 

 

A Johna ten pohled dokonale rozložil. Jeden tvrdý příraz, ještě druhý. Doznívající stahy Sherlockova těla vykonaly svou část. Znovu pevně zatnul prsty do Sherlockových boků a naposledy přirazil. Zaklenutý v jeho žhavém a naprosto dokonalém zadku doslova ztuhnul v pohybu. Proud horké tekutiny konečně našel své vysvobození a John se do muže pod sebou udělal v několika vlnách nebeského orgasmu, až se mu zamotala hlava.

 

 

Teprve po chvíli se John odhodlal vysunout z Sherlockova těla, ale ten pocit spojení byl natolik intenzivní, že zase zatoužil vrátit se zpátky. Tam do toho tepla a společné vzájemnosti. Naprosto bez veškerých sil se hned na to svalil přímo na Sherlocka. A ten mu nečekaně a bezděky položil ruce na prostor mezi zády a boky. John se mu zavrtal obličejem ke krku, kde odfukoval horký dech. Dva hrudníky ženoucí se zběsilým tempem se proti sobě vzdouvaly ve snaze nabrat dostatečné množství kyslíku.

 

Jakmile se jejich tep lehce ustálil a oba se ponořili do příjemné uvolněnosti, John se proti Sherlockovi vyklenul s lehce rozpačitým výrazem v obličeji. Chvíli pozoroval jeho uvolněné rysy, i přestože měl zavřené oči a nerušeně si užíval post orgasmické chvilky.

 

 

Nakonec si doktor dodal odvahy, aby se zeptal, protože celá tato situace ho poněkud mátla a měl strach, že z toho nevyvázne bez zlomeného srdce. „Sherlocku? Opravdu šlo o experiment?“

Průzračné hlubiny se konečně otevřely a vyhledaly druhou tvář. Sytý baryton se pronesl místností a proťal tíživý okamžik. „Možná jen částečně. Spíš z menší části.“

John chvíli váhal, co na to říct a jestli si to všechno nevyložil špatně. Přeci jen to byl Sherlock Holmes, od něho jste mohli čekat cokoliv. „Tak o co šlo, já… Asi mi to budeš muset vysvětlit.“

„Sentiment,“ zaznělo jednoduché slovo a tón detektivova hlasu byl taky dost výmluvný.

Chvíli bylo zase ticho, John položil čelo na Sherlockovo rameno a tiše se rozesmál. Srdce mu nervózně tlouklo v hrudníku.

„Je dobré vědět, že jsem ti k smíchu, Johne,“ Sherlockův hlas se pronesl roztrpčeně a John měl dokonce pocit, že v něm slyšel náznak lítosti.

„Mlč, idiote. Já taky.“

„Ty taky co?“ detektiv nebyl schopný vydedukovat, co ta slova znamenala, protože Johnova tvář se stále skrývala někde v jeho rameni.

„Já taky vnímám ten… Sentiment,“ přiznal tiše John a Sherlock se sípavě nadechl. Ani jeden z nich už nemusel nic víc říkat, protože oba chápali, co to znamenalo.

 

 

Sherlock Holmes zkrátka nevěděl. Nevěděl, jak jinak Johnovi Watsonovi říct, co pro něj znamenal a pokusil se ho zákeřně svést pod záminkou šíleného experimentu. John se při tom uvědomění pro sebe pousmál, zvedl hlavu a věnoval druhému muži pohled plný naděje, než ho konečně po tom všem poprvé políbil.

 

Ten polibek byl nečekaný. Trochu neobratný, neohrabaný a nebyl vůbec dokonalý. Ale byl to jejich první polibek a to se počítalo. A John až doteď zatraceně netušil, o kolik přicházel!

 

 

 

***

 

 

 

Nakonec se konečně donutili ze sebe slézt a očistit.

Krátce na to, když Sherlock zvedal ze země odhozený vibrátor, který už zřejmě navždy pozbyl schopnosti plnit svůj účel, se uculil na Johna tím svým úsměvem, který jako by říkal: na něco jsem přišel.

 

 

„Už vím, jak budu od nynějška pracovat s nudou.“

John Sherlockovi věnoval nemravné zazubení.

„Zajímalo by mě, co se ti honilo tou tvou geniální hlavou dříve, když ses nudil. Když si ještě neobjevil tuhle novou bohulibou zábavu. To mě zajímá. Nad čím si přemýšlel?“

„Kdybych ti to řekl, musel bych tě zabít.“

John se uchechtnul, ale nenechal se odbýt. „Takže tajná britská tajemství? Vládní spiklenectví, rozpočty ututlané papaláši? Objev nových prvků?“

Detektiv si urovnal divoce rozházené kudrny z čela a škodolibě zvedl koutek svých rtů. „Částečně ano. Byly to vesměs cesty, jakými bych mohl Mycroftovi znepříjemnit život.“

„Ty v takových chvílích přemýšlíš nad svým bratrem?“

Sherlock se nepříjemně ošil. „Jednoduše se snažím vymýšlet nové způsoby, kterými bych Mycroftovi udělal ze života peklo.“

„A to už děláš jak přesně dlouho, Sherlocku?“

„Celý svůj život řekl bych.“

„Takže to funguje? Zabaví tě to?“ zajímal se dál John, i když tu věčnou rivalitu mezi bratry až tolik nechápal. Ale jeden byl jako druhý, byli horší než děti.

„Pokud dokážeš pomyslně úspěšných třináct tisíc dvě stě sedmdesát devět a půl způsobu za zábavu, pak ano. Má metoda je tedy plně přijatelná.“

 „A půl?“

„Jeden by fungoval jen z části.“

John na něj jen zůstal zírat. Otevřel lehce ústa, a pak je hned zase zavřel v neverbálně přiznaném výrazu pro běžné zaražení.

„Nepočítám těch několik set možností, které jsem zrealizoval,“ přiznal ještě Sherlock a John se začal přiblble chechtat, když přisadil ještě:  „Víc než dvě třetiny byly účinné.“

Ano, jako děti.

 

 

Když po sobě uklízeli ten nepořádek, který byl hmatatelným důkazem, že nikdy není radno podceňovat vynalézavost detektivního konzultanta, sám jmenovaný se nečekaně k Johnovým zádům přitulil, když vhazoval poslední hračku do igelitové tašky. „Teď už máš munici, když mě budeš chtít potrestat, Johne.“

Oh, svět začínal být nebezpečné místo, když v něm Sherlock bezelstně flirtuje!

„To nebyl trest, Sherlocku. Až tě budu chtít potrestat, tak ti vyhodím každou třetí ponožku z tvého indexu v šupleti a počkám, až z toho budeš mít aneurysma.“

A bylo ticho.

 

Bývalý voják vzpřímeně sledoval, jak se Sherlockovo čelo nakrabatilo a jeho ústa vytvořila doslova linku. Ta trucovitá tvář se nedala nazvat nijak jinak, než roztomilá. Rozkošná. Dětinská.

Pak se John prostě rozesmál, přistoupil k němu blíž a omluvně ho líbl na ty semknuté rty, než se přesunul i s taškou do kuchyně k bublajícímu hrnci, z něhož se téměř vypařila všechna voda.

 

 

Druhý z mužů šel pár vteřin na to rovnou za ním.

John se zadíval na předmět v hrnci a zamlaskal. „Myslím, že jsme si na zítřejší snídani uvařili plastový penis.“

Sherlock protočil frustrovaně oči v sloup. „Je to borosilikát, Johne! Už jsem to vysvětloval.“

„Fajn, ale ani to můj apetit nezvýšilo.“

 

Oba se začali nahlas smát.

John nakonec vypnul hořák a odstavil hrnec bokem, opřel se o linku a zadíval se Sherlockovi přímo do očí s vypočítavým úsměvem. „Nicméně mám pocit, že jsme stále nedokončili tvůj veledůležitý experiment a myslím, že by byla škoda tohohle,“ zdvihl ruku, ve které se zavlnil igelit, „nevyužít.“

 

Sherlocku Holmesovi zazářily nadšeně duhovky.

John Watson byl pro něj zkrátka dokonalý!